27 Cdo 1923/2025-1357
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobců a) J. B., b) V. D., c) J. F., d) J. J., e) I. K., f) M. K., g) J. T., h) M. V., a ch) ASJC a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25332961, všech společně zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) M. H., zastoupenému opatrovnicí Mgr. Nikolou Runštukovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 287/19, PSČ 500 03, 3) J. S., zastoupenému JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 574/7, PSČ 140 00, 4) A. T., zastoupenému Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, PSČ 110 00, 5) A. S., zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem, 6) P. Č., 7) P. H., 8) B. H., zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem, 9) BDO Audit s. r. o., se sídlem v Praze 4, V Parku 2316/12, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 45314381, zastoupené JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1463/196, PSČ 130 00, 10) Doc. Ing. Janu Doležalovi, CSc., bytem v Ohrobci, Oblouková 185, PSČ 252 45, zastoupenému JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem, a 11) YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o., se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25614274, za účasti Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, jako vedlejší účastnice na straně deváté žalované, o zaplacení 1.792.140 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 67/2009, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 4 Cmo 92/2025-1323, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 2. 2025, č. j. 33 Cm 67/2009-1305, rozhodl, že v řízení bude na místo žalobce d) J. J., narozeného XY, zemřelého XY, dále pokračováno s J. J., narozeným XY, bytem XY.
2. Vrchní soud v Praze k odvolání třetího a čtvrtého žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání.
4. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
5. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč., ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sb. rozh. obč.).
6. Dovoláním napadené rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupci žalobce d), však nepůsobí újmu na právech dovolatele a neukládá mu žádné povinnosti. Odvolací soud o právech či povinnostech dovolatele nerozhodoval, rozhodnutí se netýkalo ani jeho procesního postavení, neboť bylo posuzováno pouze to, kdo je právním nástupcem dosavadního žalobce d). V takovém případě se nevyžaduje – na rozdíl od záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. – ani souhlas dovolatele a nedochází ani k žádnému dalšímu prodloužení soudního řízení, neboť procesní nástupce na straně žalobce d) je povinen přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (§ 107 odst. 4 o. s. ř.). Postavení dovolatele se tak tímto rozhodnutím z procesně právního hlediska nezmění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4959/2017, či ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2568/2022, a judikaturu v nich citovanou).
7. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jako podané osobou neoprávněnou.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu