27 Cdo 1960/2024-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. P., zastoupeného Mgr. Jakubem Radilem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 126/48, PSČ 603 00, za účasti Honebního společenstva Jankovice, se sídlem v Jankovicích 97, PSČ 769 01, identifikační číslo osoby 47935596, zastoupeného Mgr. Martinem Chrásteckým, MBA, advokátem, se sídlem ve Zlíně, U Sokolovny 121, PSČ 760 01, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady honebního společenstva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 41/2024, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 1. 2024, č. j. 59 Co 255/2023-80, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 21. 10. 2023 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatých na valné hromadě Honebního společenstva Jankovice (dále též jen „honební společenstvo“) konané dne 7. 10. 2023.
[2] Okresní soud v Kroměříži (k návrhu navrhovatele) usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 16 C 188/2023-63, nařídil předběžné opatření, podle něhož honební starosta, honební místostarosta a členové honebního výboru honebního společenstva jsou povinni zdržet se veškerého právního jednání jménem honebního společenstva.
[3] Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně k odvolání honebního společenstva v záhlaví označeným usnesením zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému.
[4] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož k projednání a rozhodnutí návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady honebního společenstva jsou podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), věcně příslušné krajské soudy, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se podává, že:
1) S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]. 2) Při vymezení pojmu řízení ve statusových věcech právnických osob je třeba mít na paměti, že jde o pojem procesního práva, který nemusí mít (a nemá) zcela shodný obsah s pojmem tzv. statusových věcí užívaným v právu hmotném, resp. s pojmem „právo týkající se postavení osob“ ve smyslu § 1 odst. 2 části věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
3) Zdaleka ne všechny právní normy upravující otázky právnických osob lze považovat za součást práva upravujícího postavení osob ve smyslu posledně označeného ustanovení. Typickým příkladem je většina pravidel upravujících vznik a zánik členství v korporaci. Taktéž platí, že ne vše, o čem rozhodují orgány právnických osob, patří do působnosti práva upravujícího postavení osob (tedy do tzv. statusové úpravy v hmotněprávním smyslu). Nicméně z pohledu procesněprávního zákonodárce zahrnul řízení, v němž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, bez dalšího mezi řízení ve statusových věcech právnických osob, aniž by rozlišoval, zda dotčeným rozhodnutím orgán právnické osoby rozhodl o záležitosti, která je regulována právem upravujícím postavení osob.
Jinými slovy, pro posouzení, zda jde o řízení ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř.
s., není významné, zda záležitost, o níž orgán právnické osoby rozhodl, spadá mezi tzv. statusové věci ve smyslu hmotněprávním (zda je regulována právem upravujícím postavení osob). 4) Opačný přístup, podle něhož by otázka, zda jde o řízení podle § 85 písm. a) z. ř. s., byla zodpovídána v závislosti na povaze záležitosti, o níž orgán právnické osoby napadeným rozhodnutím rozhodl, by vedl k rozdílnému závěru o věcné příslušnosti vždy podle toho, v jaké záležitosti orgán rozhodoval (krajské soudy jsou věcně příslušné toliko k řízením výslovně vypočteným v § 3 odst. 2 z.
ř. s.). Přijal-li by orgán právnické osoby na tomtéž zasedání více rozhodnutí, z nichž některá by měla (z pohledu hmotněprávního) povahu statusové věci a jiná nikoliv, rozhodovaly by o jejich neplatnosti soudy různého stupně i v případě, kdy by důvody neplatnosti byly totožné (např. vady při svolání zasedání orgánu). Takový závěr neodpovídá předpokladu racionálního zákonodárce. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 19.
9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016, ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1435/2019, ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 27 Cdo 604/2022, či ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2929/2022, a v nich citovanou judikaturu.
[7] Odkazuje-li dovolatel v dovolání na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, přehlíží, že u řízení zahájených před 1. 1. 2014 bylo nutné věcnou příslušnost soudů posoudit podle § 9 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013. To platí i pro „povahu“ takových řízení, tj. pro posouzení, zda šlo o řízení sporná či nesporná. Pro řízení zahájená před 1. 1. 2014 se tudíž nemohou uplatnit výše uvedené závěry přijaté v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2025
JUDr. Marek Doležal předseda senátu