27 Cdo 2025/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatele DKV EURO SERVICE GmbH + Co. KG, se sídlem v Ratingenu, Balcke-Dürr-
Alle 3, 40882, Spolková republika Německo, reg. č. DE119375450, zastoupeného
Mgr. Petrem Čížkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Pražská 132/4, PSČ 460 01,
za účasti společnosti S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,
zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech,
Moskevská 1526/44, PSČ 360 01, o zápis do obchodního rejstříku, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 57041/MSPH, o dovolání navrhovatele proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. 7 Cmo 273/2018,
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti S. do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, k rukám
jejího zástupce.
[1] Městský soud v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne
29. 8. 2018, č. j. C 57041/RD36/MSPH, Fj 290626/2018, rozhodl o zápisu poznámky
o dovolání se neúčinnosti převodu podílu ve společnosti S. (dále jen
„společnost“) ve výši 20 % ze společnice J. K. (dále jen „J. K.“) na
nabyvatelku A. Z. (dále jen „A. Z.“) podle § 599 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), do obchodního rejstříku (výrok I.)
a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Rejstříkový soud vyšel z toho, že:
1/ J. K. byla společnicí společnosti s podílem ve výši 20 %.
2/ Navrhovatel je věřitelem pohledávky za manželem J. K.
3/ J. K. převedla svůj podíl ve společnosti na A. Z.
4/ Dne 15. 8. 2018 navrhovatel podal k Okresnímu soudu v Berouně žalobu
o určení neúčinnosti převodu podílu ve společnosti z J. K. na A. Z.; řízení je
u označeného soudu vedeno pod sp. zn. 7 C 257/2018.
5/ Návrhem ze dne 17. 8. 2018 se navrhovatel domáhá, aby rejstříkový
soud podle § 599 o. z. poznamenal do obchodního rejstříku, že se navrhovatel
dovolal neúčinnosti převodu podílu ve společnosti mezi J. K. a A. Z.
[3] Na takto ustaveném základu rejstříkový soud, cituje § 599 odst. 1 o.
z. ve spojení s § 25 odst. 1 písm. j) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných
rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále
též jen „z. v. r.“), návrhu zcela vyhověl.
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti v záhlaví označeným
usnesením změnil rozhodnutí rejstříkového soudu tak, že návrh odmítl (první
výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[5] Odvolací soud - cituje § 599 a § 980 o. z., a dále § 1 z. v. r. -
zdůraznil, že je nutné odlišit pojem veřejný seznam od pojmu veřejný rejstřík.
Zatímco veřejný rejstřík je evidencí osob (fyzických a právnických), který
zákon za veřejný rejstřík prohlásí, veřejný seznam je evidencí věcí. Obchodní
rejstřík je veřejným rejstříkem, nikoliv veřejným seznamem. Ustanovení § 599
odst. 1 o. z., upravující zápis poznámky o dovolání se neúčinnosti právního
jednání do veřejného seznamu, tudíž na projednávanou věc nedopadá.
[6] Poznámka o dovolání se neúčinnosti právního jednání (ve smyslu § 599
odst. 1 o. z.) není skutečností obligatorně zapisovanou do obchodního
rejstříku, a navrhovateli již proto nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání
návrhu na zápis podle § 11 odst. 3 z. v. r. Jelikož navrhovatel není oprávněn
podat návrh na zápis ani podle § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r. (neboť není
zapsanou osobou), měl rejstříkový soud jeho návrh odmítnout jakožto podaný
neoprávněnou osobou podle § 86 písm. a) z. v. r.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má
za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené)
otázky, zda lze do obchodního rejstříku zapsat (k návrhu věřitele) poznámku o
dovolání se neúčinnosti převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným podle
§ 599 odst. 1 o. z.
[8] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při posouzení otázky, zda je
obchodní rejstřík veřejným seznamem, vyšel pouze ze zjednodušujícího jazykového
výkladu a ztotožnil pojmy veřejný rejstřík a obchodní rejstřík, aniž by
podrobněji zkoumal povahu jednotlivých zápisů do obchodního rejstříku.
[9] Právní předpisy nedefinují, co se rozumí veřejným seznamem a
veřejným rejstříkem. Je proto nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, zda
se zápis do veřejné evidence týká určité osoby nebo určité věci s touto osobou
spojené.
[10] Podle přesvědčení dovolatele obsahuje veřejný rejstřík nejen údaje
o osobách, ale taktéž o věcech s těmito osobami spojenými (veřejný seznam),
případně i evidenci listin (sbírka listin). V části týkající se podílů obchodní
rejstřík naplňuje pojmové znaky veřejného seznamu ve smyslu § 980 a násl. o.
z., neboť se jedná o evidenci věcí (podílů) se zajištěnou materiální a formální
publicitou. Proto lze v souladu s § 599 odst. 1 o. z. zapsat do obchodního
rejstříku poznámku o dovolání se neúčinnosti převodu podílu.
[11] Dovolatel má za nelogické, aby věřitel, může-li se domáhat zápisu
poznámky relativní neúčinnosti vztahující se k jiným majetkovým hodnotám
dlužníka evidovaným v (jiných) veřejných seznamech (např. nemovité věci v
katastru nemovitostí), byl vyloučen „z použití takového práva“ ve vztahu k
podílům v obchodní korporaci evidovaným v obchodním rejstříku.
[12] Společnost považuje napadené usnesení za správné a navrhuje, aby
Nejvyšší soud dovolání zamítl.
[13] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení (v judikatuře
Nejvyššího soudu dosud neřešené) jím otevřené otázky.
[14] Podle § 599 odst. 1 o. z. dovolá-li se věřitel neúčinnosti právního
jednání týkajícího se věci zapsané ve veřejném seznamu, může spolu s
předložením odpůrčí žaloby a důkazu o jejím podání žádat orgán pověřený vedením
takového seznamu, aby v něm poznamenal dovolání se neúčinnosti právního jednání.
Podle § 1 z. v. r. veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle
tohoto zákona (dále jen „veřejný rejstřík“) se rozumí spolkový rejstřík,
nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek,
obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností (první odstavec).
Do veřejného rejstříku se zapisují zákonem stanovené údaje o právnických a
fyzických osobách (dále jen „zapsaná osoba“) [druhý odstavec].
[15] Ustanovení § 599 o. z. zakládá věřiteli právo žádat vyznačení
poznámky o tom, že se dovolal neúčinnosti právního jednání týkajícího se určité
věci, pouze tehdy, jde-li o věc zapsanou ve veřejném seznamu; žádost o
vyznačení poznámky podává u orgánu pověřeného vedením tohoto veřejného seznamu.
[16] Řešení dovoláním otevřené otázky tedy závisí na tom, zda obchodní
rejstřík lze považovat za veřejný seznam ve smyslu § 599 o. z., v němž je
vedena evidence podílů ve společnostech s ručením omezeným.
[17] Občanský zákoník pojem veřejného seznamu nedefinuje. Důvodová
zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká
sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013, s. 801 a 802)
uvádí, že označení „veřejný seznam“ je určeno pro všechny veřejné evidence
věcí, ať již jsou v příslušných právních předpisech označeny jakkoli (katastr
nemovitostí, patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů atd.). Veřejný
seznam je „souhrnné označení veřejných evidencí věcí, zatímco veřejný rejstřík
je souhrnným označením veřejných evidencí osob“.
[18] Aby určitá evidence mohla být považována za veřejný seznam ve
smyslu občanského zákoníku, musí být jejím předmětem věci, musí být veřejnosti
přístupná bez omezení a musí být vedena na základě zákona orgánem veřejné moci
nebo jinou osobou, které stát zákonem takovou pravomoc svěřil (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015).
[19] Dovolateli lze přisvědčit, že obchodní rejstřík splňuje jak
kritérium (formální i materiální) publicity (viz § 3 až 9 z. v. r.), tak
kritérium, podle něhož je veden orgánem veřejné moci (§ 1 odst. 4 z. v. r.).
Zbývá posoudit, zda jde o evidenci věcí – podílů ve společnostech s ručením
omezeným.
[20] Podíl představuje účast společníka ve společnosti s ručením
omezeným a práva a povinnosti z této účasti plynoucí [§ 31 zákona č. 90/2012
Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích),
dále též jen „z. o. k.“], a je věcí v právním smyslu (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem
152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 28).
[21] Podle § 42 z. v. r. se do obchodního rejstříku zapisují tam
vypočtené osoby. V rámci zápisu společnosti s ručením omezeným se zapisují také
(jako doplňující skutečnost zapisovaná do obchodního rejstříku) vypočtené údaje
o jejích společnících, výše podílu každého společníka, druh podílu a popis práv
a povinností s ním spojených alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou
ve sbírce listin a údaj o tom, zda (resp. že) byl na podíl vydán kmenový list
[§ 48 odst. 1 písm. j) z. v. r.].
[22] Z výše uvedeného je zjevné, že obchodní rejstřík není veřejným
seznamem, v němž by byly evidovány podíly společníků ve společnostech s ručením
omezeným, ale veřejným rejstříkem, v němž jsou evidovány osoby vypočtené v § 42
z. v. r. V rámci zápisu společnosti s ručením omezeným nejsou „evidovány
podíly“, nýbrž je zde pouze uveden údaj o výši podílu (§ 133 z. o. k.), popř.
také o jeho druhu (§ 135 z. o. k.) a o vydání kmenového listu (§ 137 z. o. k.;
v podrobnostech viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 13. 1. 2016, Cpjn 204/2015, uveřejněné pod číslem 31/2016 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, bod II.).
[23] Uvedený závěr (plynoucí z výkladu gramatického a systematického)
podporuje i výklad teleologický a historický.
[24] Občanský zákoník vychází z toho, že „údaje o právnických osobách se
zapisují do různých veřejných rejstříků, které vedou soudy nebo jiné orgány
veřejné moci“ (srov. § 120 a 121 o. z., a důvodovou zprávu k návrhu občanského
zákoníku, s. 622).
[25] Právním předpisem, který upravuje veřejné rejstříky předvídané
občanským zákoníkem, je zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících
právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Podle důvodové
zprávy k návrhu tohoto zákona (sněmovní tisk číslo 986/0, Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013, s. 44) „nový občanský
zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) rozlišuje mezi ‚rejstříky‘ (v nich jsou
zapisovány osoby) a ‚seznamy‘ (v nich jsou zapisovány věci ve smyslu občanského
zákoníku). Kromě stávajících rejstříků (např. nadačního) počítá nový občanský
zákoník se zavedením nového spolkového rejstříku založeného na principu
materiální publicity. Ambicí předloženého zákona je tak regulovat veřejné
rejstříky předpokládané novým občanským zákoníkem“.
[26] Úmyslem zákonodárce tedy bylo upravit obchodní rejstřík jako jeden
z více veřejných rejstříků osob, nikoliv (také) jako veřejných seznam věcí
(podílů ve společnostech s ručením omezeným).
[27] Nejvyšší soud proto uzavírá, že obchodní rejstřík je veřejným
rejstříkem a nikoliv veřejným seznamem, v němž by byly evidovány podíly ve
společnostech s ručením omezeným.
[28] Lze dodat, že ke stejnému závěru dospívá i odborná literatura (viz
např. Havel, B., Gaňo J. in Havel, B., Štenglová, I., Dědič, J., Jindřich, M. a
kol. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, 1. vyd.,
Praha: C. H. Beck, 2015, s. 2, či Pulkrábek, Z. in Melzer, F., Tégl, P. a kol.,
Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014,
s. 865).
[29] Věřitel společníka společnosti s ručením omezeným se tudíž nemůže
domáhat postupem podle § 599 o. z. zápisu poznámky o tom, že se dovolal
neúčinnosti právního jednání týkajícího se určitého podílu ve společnosti s
ručením omezeným, do obchodního rejstříku.
[30] Jelikož dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím
soudem je správné, Nejvyšší soud, který neshledal ani vady řízení, k nimž u
přípustného dovolání přihlíží v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř., dovolání
navrhovatele zamítl podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
[31] Zbývá dodat, že Nejvyšší soud nepřihlédl k podání dovolatele ze dne
11. 12. 2019, jímž navrhoval, aby „Nejvyšší soud připustil změnu účastníka na
straně navrhovatele“ (srov. § 243b, část věty za středníkem o. s. ř.).
[32] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo
zamítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[33] Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby –
vyjádření k dovolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen
„advokátní tarif“) – jejíž výše podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí 3.100
Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve
výši 300 Kč a po připočtení 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s.
ř.) tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. 3. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu