27 Cdo 2496/2023-512
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Maurice Ward & Co., s. r. o., se sídlem v Kněževsi, Nad Kovárnou 185, PSČ 252 68, identifikační číslo osoby 62908227, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalované UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o zaplacení 6.838.283,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 54/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, č. j. 53 Co 374/2022-398, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, č. j. 53 Co 374/2022-398, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 6. 2022, č. j. 19 C 54/2018-340, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 19. 2. 2018, ve znění změn připuštěných soudem, se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 6.838.283,65 Kč s příslušenstvím představujících náklady řízení vzniklé jí v souvislosti se soudním řízením o náhradu škody vedeným ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, které se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit.
[2] Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 19 C 54/2018-340, uložil žalované zaplatit žalobkyni 6.838.283,65 Kč s (ve výroku
specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 6. 2020, č. j. 19 C 54/2018-163, Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 53 Co 36/2021-237, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobkyně jako pojistník a žalovaná jako pojistitel s účinností od 1. 2. 2009 uzavřely pojistnou smlouvu č. 2734900319, jejímž předmětem bylo mimo jiné pojištění odpovědnosti za škody způsobené třetím osobám v prostorách žalobkyně či v souvislosti s výkonem činnosti žalobkyně (dále též jen „pojistná smlouva“). Výše pojistného limitu pro jednotlivý případ činila 5.000.000 Kč a spoluúčast 10.000 Kč. 2) Součástí pojistné smlouvy byly i všeobecné pojistné podmínky (dále též jen „VPP“).
Podle čl. 1 odst. 3 písm. c) VPP, zvláštní část, má žalobkyně právo, aby za ni žalovaná uhradila náklady nutné k právní ochraně žalobkyně proti uplatněnému nároku na náhradu škody v rozsahu uvedeném v čl. 3 odst. 5 VPP. Z něj plyne, že žalovaná uhradí za žalobkyni náklady řízení o náhradě škody před příslušným orgánem, pokud toto řízení bylo nutné ke zjištění odpovědnosti žalobkyně nebo výše náhrady škody, a náklady právního zastoupení žalobkyně v tomto řízení, a to ve všech stupních. Náklady právního zastoupení, které přesahují mimosmluvní odměnu advokáta v České republice stanovenou příslušnými právními předpisy, žalovaná uhradí pouze v případě, že se k tomu písemně zavázala.
3) Dne 28. 2. 2009 došlo v továrně žalobkyně v obci XY k pracovnímu úrazu S. R. (dále též jen „S. R.“), který na pracovišti žalobkyně instaloval pro dodavatele (irskou společnost Boiltertech Services Ltd., dále též jen „B. S.“) bojler a prováděl související práce. Pracovní úraz byl řádně nahlášen žalované. 4) Žalobkyně a žalovaná spolu komunikovaly prostřednictvím „pojišťovacího zprostředkovatele a likvidátora“ Aon Central and Eastern Europe a. s. (dále též jen „Aon“). 5) Žalobkyně uhradila žalované částku 10.000 Kč jako spoluúčast s tím, že zbytek nároku S.
R. uhradí žalovaná, neboť odpovědnost žalobkyně za škodu způsobenou S. R. „byla šetřením zjištěna“. Žalobkyně tímto považovala věc za uzavřenou. 6) Žalovaná byla v rozhodné době v kontaktu s irskou pojišťovnou Quinn Insurance Limited, se sídlem v Dublinu (dále též jen „Quinn“), která smluvně pojistila dodavatelskou společnost B. S., a dohodla se s ní, že újmu vzniklou S. R. odškodní žalovaná i Quinn, a to každá ve výši jedné poloviny, což představovalo 6.434 GBP. Tuto částku sníženou o spoluúčast žalobkyně ve výši 10.000 Kč (tj. 6.131 GBP, což činí 193.151 Kč) žalovaná uhradila Quinn.
7) Žalovaná dne 30. 1. 2012 informovala žalobkyni, že škodní událost byla uzavřena vyplacením pojistného plnění ve výši 6.131 GBP. 8) Počátkem roku 2012 podal S. R. u „anglického soudu“ žalobu proti žalobkyni, jíž se domáhal odškodnění další újmy vzniklé v důsledku pracovního úrazu. 9) Dne 25. 3.
2015 požádala žalobkyně žalovanou o stanovisko, zda jí uhradí náklady na právní zastoupení anglickou advokátní kanceláří Hill Dickinson (dále též jen „anglická AK“). Žalovaná reagovala dne 30. 3. 2015 sdělením, že chápe úsilí žalobkyně bránit se proti žalobě i nutnost využití anglické AK. Pokusí se dohodnout s Quinn s tím, že další výdaje na právní služby snad nebudou nutné. Uvedla dále, že podle jejího předpokladu by se i tyto náklady měly vejít „do limitu“. 10) Dne 1. 4. 2015 žalobkyně požadovala potvrzení od žalované, že uhradí náklady na její zastoupení anglickou AK v soudním řízení.
Na to ředitel právního odboru žalované reagoval e-mailem ze dne 2. 4. 2015 v němž uvedl, že „i přes poměrně jednoznačnou textaci VPP, kdy nároky na náhradu nákladů řízení nejsou rozhodně dány ve vámi požadovaném rozsahu, jsme se v tomto případě přesto rozhodli z obchodních důvodů vyjít žalobkyni vstříc. To znamená, že uhradí žalobkyni náklady na právní služby, a to jak anglické AK (buď v rámci mimosmluvní odměny podle UK advokátního tarifu nebo smluvní odměnu ve standardní výši běžně účtované za případy obdobného druhu; tedy ve výši přesahující český advokátní tarif), tak i náklady právních služeb dosud neurčené ‚České AK‘.
Pro účely rezervy prosí o sdělení předpokládané výše nákladů, jak anglické AK, tak i českou kancelář“. 11) V soudním řízení vedeném S. R. proti žalobkyni došlo se souhlasem žalované k uzavření smíru. 12) Žalovaná uhradila žalobkyni částky 3.585.945 Kč (120.273,50 GBP) jako odškodnění S. R., 1.007.753 Kč jako doplatek na náklady na právní služby a 206.738 Kč jako „finanční náhradu v rámci pojistné události“. 13) Celková částka vyplacená žalovanou za žalobkyni v souvislosti s předmětnou pojistnou událostí (včetně částky 6.131 GBP uhrazené již dříve) činila 4.993.587 Kč. 14) Žalobkyně v souvislosti se zastupováním v soudním řízením vedeném proti ní S.
R. provedla na účet anglické AK platby v souhrnné výši 6.714.646,43 Kč a na účet českého advokáta platby v souhrnné výši 198.198 Kč. Celkem tedy na nákladech řízení zaplatila 6.912.844,43 Kč.
[5] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v předchozím kasačním rozhodnutí o důvodnosti základu nároku žalobkyně vzniklého z titulu slibu odškodnění podle § 2890 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), dospěl k závěru, podle něhož je žalovaná podle § 2892 o. z. povinna nahradit žalobkyni náklady vzniklé v souvislosti se zastupováním „v kauze S. R.“ ve výši 6.838.283,65 Kč.
[6] Žalobkyně prokázala úhradu nákladů na právní služby bezhotovostními převody na bankovní účty anglické AK a českého advokáta. Žalobkyně zaplatila za právní služby více, než kolik požaduje v tomto řízení. Soud vázán návrhem přiznal žalobkyni částku v požadované výši.
[7] Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil je ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[8] Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, podle něhož se žalovaná zavázala plnit žalobkyni i nad rámec limitu sjednaného v pojistné smlouvě ve výši 5.000.000 Kč. Dále uzavřel, že náklady, jejichž úhrady se žalobou domáhá, žalobkyně vynaložila za právní služby poskytnuté jí v souvislosti se soudním řízením vedeném se S. R.
[9] Podle odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně „zcela správně“, řídil-li se právními názory vyslovenými v předchozím zrušujícím usnesení.
[10] Nárok na úhradu nákladů právního zastoupení pojištěné žalobkyně jednoznačně plyne z čl. 3 odst. 5 VPP a dokonce je upravena i možnost pro případ, že se k tomu žalovaná písemně zaváže, uhradit náklady právního zastoupení, které přesahují mimosmluvní odměnu advokáta v České republice stanovenou příslušnými právními předpisy. Z e-mailové komunikace se jasně podává, že žalovaná se tyto náklady zavázala uhradit. Ostatně žalovaná řádnou obranu žalobkyně ve sporu se S. R. u soudu očekávala, vyžadovala si předložení učiněných podání a informace o všech krocích, které bude žalobkyně ve věci podnikat.
[11] Odvolací soud posoudil jednání žalované završené e-mailem ze dne 2. 4. 2015 jako slib odškodnění podle § 2890 o. z. Zdůraznil přitom, že žalobkyně neměla povinnost se v soudním řízení bránit. Požadovala-li po ní žalovaná, aby se v řízení řádně bránila a pokračovala v něm, byly naplněny veškeré zákonné předpoklady plynoucí z § 2890 o. z.
[12] Dále odvolací soud uzavřel, že jednání žalované představuje i zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Vyvolala-li žalovaná svým jednáním očekávání žalobkyně a poté se chovala jinak, tedy v rozporu s předchozím jednáním, nelze takové jednání žalované „aprobovat“.
[13] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [14] Jde o otázky hmotného práva: 1) „Má právní úprava pojistné smlouvy přednost před obecnou právní úpravou slibu odškodnění?“
2) „V případě, kdy se příjemce slibu zaváže ke splnění požadovaného jednání (chování, činnosti) jiným právním jednáním (např. smlouvou), může vzniknout povinnost uskutečnit jednání (chování, činnosti) také z titulu přijetí slibu odškodnění?“
3) „Lze hledět na náklady řízení vynaložené pojištěným na jeho obranu v řízení o náhradě újmy/škody poškozeného jako na škodu, která vznikla pojištěnému v důsledku jeho procesní obrany v soudním řízení?“ 4) „Má poškozený právo na náhradu veškerých nákladů řízení o náhradě újmy poškozeného vůči pojistiteli nebo jen těch nákladů, které byly poškozeným účelně vynaloženy?“
5) „Musí být při výkladu právního jednání soudem (i) zjišťován a (ii) zohledněn společný úmysl jednajících stran, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám nebo musela-li o něm vědět?“ 6) „Může být e-mailová korespondence, která není opatřena elektronickým podpisem, považována za písemný právní úkon, resp. jednání?“
[15] Dále jde o otázky procesního práva:
1) „Je povinností odvolacího soudu se řádně seznámit s odvoláním napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně a s úkony provedenými před soudem prvního stupně? Nezpůsobí vada v činnosti soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nesprávné rozhodnutí soudu?“ 2) „Může odvolací soud dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, aniž by zopakoval dokazování, na základě kterého zjistil skutkový stav věci soud prvního stupně?“ 3) „Může odvolací soud učinit skutkové zjištění pouze z obsahu jednoho prostého e-mailu, aniž by posuzoval všechny důkazy provedené v řízení ve vzájemné souvislosti a přihlédnul přitom ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci? Může odvolací soud pominout rozhodné skutečnosti, které vyplývají z důkazů provedených soudem prvního stupně?“ 4) „Musí se soud vypořádat se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení u něho vedeného?“ 5) „Pokud odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje zdůvodnění, proč odvolací soud dospěl k odlišnému názoru než soud prvního stupně, nenese takové rozhodnutí znaky svévole a libovůle?“ 6) „Pokud není v rozhodnutí odvolacího soudu patrný vztah mezi důkazy provedenými v řízení a jeho skutkovým závěrem, nezpůsobí tato skutečnost nepřezkoumatelnost rozhodnutí?“
[16] Dovolatelka namítá, že v řízení opakovaně upozorňovala na smluvní vztah mezi ní a žalobkyní založený pojistnou smlouvou uzavřenou za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění účinném do 31. 8. 2009.
V § 1 zákona o pojistné smlouvě byla vyjádřena subsidiarita zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Dovolatelka, odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3173/2020, uveřejněný pod číslem 37/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 37/2023“), má za to, že právní úprava pojistné smlouvy obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, která byla převzata „s menšími systematickými a stylistickými úpravami“ ze zákona o pojistné smlouvě, má přednost před obecnou právní úpravou, tedy i před slibem odškodnění. V důsledku uvedeného je aplikace § 2890 o. z. týkající se slibu odškodnění na daný skutkový stav vyloučena.
[17] O slib odškodnění podle dovolatelky nemůže jít rovněž z důvodu, že podle čl. 5 odst. 1 VPP byla žalobkyně povinna činit opatření, aby škoda vzniklá pojistnou událostí nebo v souvislosti s ní byla co nejmenší, tedy žalobkyně se přímo v pojistné smlouvě zavázala k povinnosti uskutečnit jednání (bránit se v soudním řízení proti nároku uplatněnému S. R.). Povinnost žalobkyně bránit se v soudním řízení vyplývá rovněž z obecné prevenční povinnosti předcházet hrozícím škodám.
[18] Dovolatelka, odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 805/2002, se domnívá, že v posuzovaném případě nejsou naplněny ani zákonné předpoklady stanovené v § 2890 o. z., neboť z dokazování nevyplynulo, že by požadovala po žalobkyni, aby vykonávala určitou činnost, ke které by jinak nebyla povinna, nebo by dávala žalobkyni nějaké specifické pokyny.
[19] Odkazujíc na R 37/2023 dovolatelka namítá, že je „vyloučeno, aby náhrada nákladů řízení o náhradě újmy poškozeného byla posuzována jako škoda“. Žalobkyni tím, že uhradila náklady svého právního zastoupení, žádná škoda nevznikla.
[20] Dovolatelka v řízení „rozporovala“ účelnost žalobkyní vynaložených nákladů a namítala, že k jejich vynaložení nedala žádný souhlas. Výše nákladů byla nadto v rámci „smluvní dokumentace“ omezena, a to limitem pojistného plnění ve výši 5.000.000 Kč.
[21] Dovolatelka namítá, že odvolací soud neprovedl důkaz e-mailem ředitele právního odboru ze dne 2. 4. 2015 a rezignoval na zkoumání a zohlednění skutečné vůle jednající osoby. Předmětný e-mail vyložil zcela izolovaně, bez kontextu ostatní komunikace mezi dovolatelkou a Aon, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu citovanou dovolatelkou v dovolání.
[22] Odvolací soud pochybil i při posouzení otázky „platnosti písemného právního úkonu“. Mezi žalobkyní a dovolatelkou nebyla nikdy vedena žádná přímá komunikace. Dovolatelka komunikovala s Aon, a to prostřednictvím „prostých nepodepsaných e-mailů“, které nebyly opatřeny elektronickými podpisy a za dovolatelku ji vedly osoby, které nebyly oprávněny za ni podepisovat. Aon si e-mailovou komunikaci vedenou s dovolatelkou „přeformuloval k obrazu svému“ a žalobkyni uváděl informace, jež mu dovolatelka v e-mailové komunikaci nesdělila. Dovolatelka nedala žalobkyni žádný písemný závazek k náhradě nákladů řízení, žalobkyně to ani nepožadovala.
[23] Řízení před odvolacím soudem bylo podle dovolatelky zatíženo „celou řadou procesních pochybení“. Odvolací soud „nepřesně provedl zprávu o dosavadním průběhu jednání vedeném soudem prvního stupně a uvedl v rámci zprávy informace v rozporu s obsahem“ spisu a nevyšel z jeho skutkových zjištění, což je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 102/2006.
[24] Odvolací soud při jednání provedl pouze důkaz „neúplným čtením VPP a dalších třech prostých e-mailových komunikací“. Další důkazy neprovedl ani nezopakoval. Přesto uvedl, že „vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které doplnil, to se ale ve skutečnosti nestalo“. Řízení tak zatížil vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, porušil právo dovolatelky na spravedlivý proces a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
[25] Dovolatelka namítá, že odvolací soud učinil skutkový závěr o tom, že se zavázala plnit žalobkyni nad limit stanovený v pojistné smlouvě, pouze z obsahu „prostého e-mailu“ ze dne 2. 4. 2015, jehož obsah si navíc Aon upravil. Odvolací soud rovněž pominul, že uvedený závěr je v přímém rozporu s ostatními důkazy, které provedl soud prvního stupně.
[26] Konečně dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval jejími právně relevantními námitkami, že jeho závěr o skutkovém stavu nemá oporu v provedeném dokazování a takový postup nese znaky svévole a libovůle. Namítá rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
[27] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[28] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky právního posouzení žalobou uplatněného nároku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. [29] Nejvyšší soud předesílá, že pojistná smlouva, od níž žalobkyně nárok odvíjí, byla uzavřena s účinností od 1. 2. 2009. Podle § 3028 odst. 3 o. z. se práva a povinnosti účastníků řídí zákonem o pojistné smlouvě. [30] Podle § 1 zákona o pojistné smlouvě tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen "soukromé pojištění"), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak (odstavec 1). Nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem (odstavec 2). [31] Podle § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. [32] Podle § 45 zákona o pojistné smlouvě pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli vznik škodné události, skutečnost, že poškozený uplatnil proti němu právo na náhradu škody, a vyjádřit se ke své odpovědnosti za vzniklou škodu, požadované náhradě škody a její výši (odstavec 1). Pojištěný je povinen sdělit pojistiteli, že bylo proti němu v souvislosti se škodnou událostí zahájeno řízení před státním orgánem nebo rozhodčí řízení, sdělit jméno svého právního zástupce a informovat o průběhu a výsledcích řízení (odstavec 3). Pojištěný v řízení o náhradě škody je povinen postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Náklady tohoto řízení vynaložené pojištěným hradí pojistitel (odstavec 4). [33] Podle § 2890 o. z. slibem odškodnění se slibující zavazuje nahradit příjemci slibu škodu, vznikne-li mu z jeho určitého jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž příjemce slibu není povinen. [34] Podle § 2892 o. z. slibující nahradí náklady a veškerou škodu, které příjemci slibu vzniknou v souvislosti s jednáním, o něž jej slibující požádal. [35] V rozsudku ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 700/2019, uveřejněném pod číslem 95/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého na postup v řízeních probíhajících mezi pojištěným a poškozeným pamatuje § 45 zákona o pojistné smlouvě, v němž pro takový případ stanoví povinnosti pojištěného, za jejichž splnění deklaruje, že náklady tohoto řízení vynaložené pojištěným uhradí pojistitel. Pod termínem „náklady řízení vynaložené pojištěným“, jejž obsahuje § 45 odst. 4 věta druhá zákona o pojistné smlouvě, je nutno rozumět nejen náklady, které vynaložil pojištěný na svou obranu v řízení, ale i náklady, které je povinen podle rozhodnutí státního orgánu, který v řízení o náhradu škody rozhodoval, zaplatit protistraně (poškozenému). [36] V poměrech projednávané věci se žalobkyně jako pojištěná z pojištění odpovědnosti za škodu domáhá na dovolatelce jako pojistiteli úhrady nákladů, které vynaložila v řízení o náhradě škody vedeném proti ní jako škůdci poškozeným S. R. Žalobkyně tvrdí, že dovolatelku požádala o stanovisko, zda jí tyto náklady uhradí, a dovolatelka se v reakci na tuto žádost k úhradě nákladů zavázala. Tento nárok je proto nutné v souladu s výše citovaným judikatorním závěrem posoudit podle § 45 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě. Povinnost žalobkyně jako pojištěné postupovat v řízení o náhradě škody v souladu s pokyny dovolatelky jako pojistitele vyplývá přímo z pojistné smlouvy; nejde tudíž o slib odškodnění podle § 2890 a násl. o. z., kde je to osoba slibujícího, která žádá příjemce slibu o uskutečnění jednání, k němuž není příjemce slibu povinen. [37] Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [38] V něm se soud bude zabývat tím, zda nárok v žalobě uplatněný je z hlediska § 45 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě a smluvních ujednání obsažených v pojistné smlouvě a všeobecných pojistných podmínkách důvodný. Zváží přitom, zda s ohledem na skutková zjištění, z nichž vycházel, lze uzavřít, že se dovolatelka písemně zavázala k úhradě nákladů řízení nad rámec uvedený v čl. 3 odst. 5 VPP, popř. zda mezi smluvními stranami došlo ke změně pojistné smlouvy, na jejímž základě je žalobkyně oprávněna po dovolatelce úhradu takových nákladů požadovat. Zároveň se vypořádá se všemi námitkami, které dovolatelka v průběhu řízení proti nároku uplatnila. [39] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [40] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu