27 Cdo 2627/2025-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně HBC steel guaranteed machining s. r. o., se sídlem v Olomouci, Libušina 459/101a, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 28592964, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, proti žalované Reisemobil-Zentrum Palmowski GmbH, se sídlem v Bielefeldu, Lange Wand 6, 337 19, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 39907, zastoupené JUDr. Jiřím Janouškem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Badeniho 291/3, PSČ 160 00, o zaplacení 141.095,35 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 64/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2025, č. j. 18 Co 165/2023-106, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 27.382,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně do celého rozsahu a žalované do výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku I. a III. potvrdil, ve výroku II. ho změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 54.401,60 Kč (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí usnesení ze dne 29. 8. 2023, č. j. 18 Co 165/2023-62, kterým Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje, Nejvyšší soud k dovolání žalované usnesením ze dne 10. 10. 2024, č. j. 27 Cdo 396/2024-91 (dále jen „předchozí kasační rozhodnutí“), zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud v předchozím kasačním rozhodnutí: - Městskému soudu v Praze vytkl, že v rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a Nejvyššího soudu (uvedenou v předchozím kasačním rozhodnutí) nesprávně určil aplikační rozsah prorogační doložky uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, - upozornil Městský soud v Praze, že pro určení, zda projednávaný spor spadá pod rozsah (abstraktně formulované) prorogační doložky, není podstatný právní základ žaloby (tj. zda jde o nárok smluvní či mimosmluvní, příp. deliktní či kvazideliktní). Rozhodující je pouze zjištění, zda spor souvisí se smluvním vztahem, v jehož rámci byla prorogační doložka uzavřena. Souvislost nemusí být „přímá“, postačí, jeví-li se, že spor se smluvním vztahem souviset může, neboť takový spor nemůže být pro účastníky smluvního vztahu nepředvídatelný, - považoval za zjevné, že účastnice v projednávané věci formulovaly prorogační doložku abstraktním způsobem, pod jejíž obsah bylo možné zařadit i spory deliktní povahy. Tvrdila-li pak žalobkyně, že jí vznikla škoda, protože plnila závazek zaplatit zbývající část kupní ceny vyplývající z kupní smlouvy uzavřené mezi ní a žalovanou na základě žalovanou vystavené (třetí osobou pozměněné v čísle bankovního účtu) faktury, je souvislost se smluvním vztahem zřejmá. Takové pochybení žalované, byť způsobené třetí osobou, nelze označit v rámci smluvního vztahu za nepředvídatelné pro žalobkyni.
5. Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
6. První dovolatelkou formulovaná otázka, zda je „porušení prevenční povinnosti spočívající v nedostatečném zabezpečení serveru skutečností zakládající deliktní či kvazideliktní odpovědnost“, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud správně v souladu s předchozím kasačním rozhodnutím nepovažoval právní základ žaloby pro určení aplikačního rozsahu prorogační doložky uzavřené mezi dovolatelkou a žalovanou za relevantní. Otázka, zda je nárok uplatněný dovolatelkou smluvní či mimosmluvní (příp. deliktní či kvazideliktní) povahy, nemůže ničeho změnit na závěru odvolacího soudu o tom, že české soudy nejsou mezinárodně příslušné (nemají mezinárodní pravomoc) rozhodovat o projednávaném sporu.
7. Z tohoto důvodu nečiní dovolání přípustným ani druhá dovolatelkou předestřená otázka, zda se v projednávané věci aplikuje „na spor o náhradu škody z porušení prevenční povinnosti spočívající v nedostatečném zabezpečení serveru prorogační doložka upravující kupní smlouvu“. Je tomu tak proto, že ji odvolací soud vyřešil zcela v souladu s pokynem vyjádřeným v předchozím kasačním rozhodnutí, když shledal, že projednávaný spor spadá pod rozsah prorogační doložky, neboť jeho souvislost se smluvním vztahem účastnic je kauzální povahy. Dovolací soud přitom nemá důvodu na těchto závěrech cokoliv měnit.
8. Nejvyšší soud znovu připomíná, že z tvrzení dovolatelky je zjevné, že vznik škody spojuje s porušením povinnosti žalované zaslat jí řádně vyhotovenou fakturu, na jejímž základě měla dovolatelka plnit svou povinnost zaplatit kupní cenu. Neexistoval-li by smluvní vztah mezi dovolatelkou a žalovanou, pak by zde ani nebyla povinnost dovolatelky plnit na zaslanou fakturu a nebylo by zřejmé, z jakého (právního) důvodu dovolatelka proti zaslané (upravené) faktuře odeslala své peněžní prostředky. Nejvyšší soud přitom dovolatelku již v předchozím kasačním rozhodnutí (viz odst. 21) upozornil na skutečnost, že bez existence smluvního vztahu by nemohla být se svým tvrzeným nárokem na náhradu škody úspěšná, neboť by plnila bez jakéhokoliv důvodu (cizí) třetí osobě, pročež by mohla mít pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě.
9. Nejvyšší soud nadále setrvává i na názoru vyjádřeném v předchozím kasačním rozhodnutí (viz odst. 22), podle kterého – pro posouzení aplikačního rozsahu prorogační doložky – není rozdílu mezi situací, kdy by fakturu upravila třetí osoba a kdy by tak učinila přímo žalovaná. V obou případech dovolatelkou požadovaný nárok nutně souvisí, a dokonce má i původ, ve smluvním vztahu mezi účastnicemi, a proto nelze tvrdit, že by dopad prorogační doložky na tento spor byl pro dovolatelku nepředvídatelný.
10. Konečně Nejvyšší soud dodává, že ani námitka dovolatelky, prostřednictvím níž odvolacímu, jakož i dovolacímu soudu, vytýká, že rozsah prorogační doložky vyložily v rozporu s výkladovými pravidly uvedenými v § 557 a § 558 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nemůže obstát, neboť ustanovení o výkladu právních jednání obsažená v českém právu se na rozsah prorogační doložky neaplikují.
11. SDEU ve své rozhodovací praxi přijal doktrínu oddělitelnosti prorogační doložky od smlouvy, v níž je tato doložka obsažena, neboť právní režim prorogační doložky se podřídí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), zatímco zbývající část smlouvy se řídí právem rozhodným (k tomu srov. rozsudek SDEU ze dne 3. 7. 1997, ve věci C-269/95, Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl.). Posouzení rozsahu působnosti prorogační doložky ve vztahu ke konkrétnímu právnímu vztahu se řídí primárně požadavky čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, a proto zde není třeba určovat rozhodné právo, kterým by se prorogační doložka řídila, a podle něj interpretovat rozsah její použitelnosti. Rozhodným právem se řídí jen ty otázky, které nejsou upraveny nařízením, přičemž posouzení rozsahu použitelnosti doložky nařízením upraveno je (srov. též usnesení Nejvyššího soudu a ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5260/2015, uveřejněné pod číslem 111/2018 Sb. rozh. obč. a ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1489/2021).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu