27 Cdo 2629/2024-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Soni Křížové, bytem v Jablonci nad Nisou, Křišťálová 2560/4, PSČ 466 02, zastoupené JUDr. Helenou Obeidovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1871/5, PSČ 120 00, za účasti KBS Security s. r. o., se sídlem v Turnově, Krajířova 452, PSČ 511 01, identifikační číslo osoby 28745141, zastoupené Mgr. Miroslavem Kohoutem, advokátem, se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, PSČ 460 07, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 244/2022, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2024, č. j. 7 Cmo 228/2023-251, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2024, č. j. 7 Cmo 228/2023-251, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 7. 2023, č. j. 38 Cm 244/2022-211, zamítl návrh na vyslovení částečné neplatnosti usnesení valné hromady KBS Security s. r. o. (dále též jen „společnost“) konané dne 30. 6. 2022 ve znění: „Valná hromada rozhoduje o rozdělení zisku společnosti za rok 2021 takto: a) Do rezervního fondu nebude přiděleno nic, neboť tento je naplněn. b) Mezi společníky se rozděluje částka 1.200.000 Kč, a to v poměru dle výše jejich podílů ve lhůtě splatnosti dle zákona. Jednateli společnosti se ukládá zajistit výplatu podílů na zisku a odvedení 15 % srážkové daně z příjmů. c) Do jiných fondů nebude přiděleno nic. d) Zbylý zisk společnosti za rok 2021 ve výši 1.259.000 Kč vykázaný v účetní závěrce za rok 2021 se společníkům společnosti rozdělovat nebude a přesouvá se na účet nerozdělených zisků z minulých let.“,
a to konkrétně v bodu d) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Jednatelem společnosti je Stanislav Mareš (dále též jen „S. M.“), který společnost zastupuje samostatně. 2) Společníky společnosti jsou navrhovatelka s podílem 33 % a jako svěřenská správkyně Simona Jirásková s podílem 67 %, který je „vyčleněn“ do KBS soukromého svěřenského fondu. 3) Podle čl. XVIII. společenské smlouvy (ve znění ze dne 10. 7. 2019) „čistý zisk společnosti vykázaný řádnou účetní závěrkou, tj. zisk zbylý po odvodu daní a poplatků, se použije podle rozhodnutí valné hromady v tomto pořadí: a) k přídělu do rezervního fondu podle čl.
XVI., b) k rozdělení mezi společníky, a to v poměru jejich obchodních podílů, c) k přídělu do jiných fondů, jsou-li zřízeny, d) k jiným účelům stanoveným valnou hromadou.“. 4) Podle pozvánky na valnou hromadu společnosti svolanou na den 30. 6. 2022 (dále též jen „valná hromada“) bylo bodem 4 programu „rozhodnutí o rozdělení zisku společnosti za rok 2021“ a návrh usnesení zněl: „a) Do rezervního fondu nebude přiděleno nic, neboť tento je naplněn. b) Mezi společníky se rozděluje částka 1.200.000 Kč, a to v poměru dle výše jejich podílů ve lhůtě splatnosti dle zákona.
Jednateli společnosti se ukládá zajistit výplatu podílů na zisku a odvedení 15 % srážkové daně z příjmů. c) Do jiných fondů nebude přiděleno nic. d) Zbylý zisk společnosti za rok 2021 ve výši 1.259.000 Kč vykázaný v účetní závěrce za rok 2021 se společníkům společnosti rozdělovat nebude a přesouvá se na účet nerozdělených zisků z minulých let.“ (dále též jen „usnesení o rozdělení zisku“). 5) Valná hromada dne 30. 6. 2022 přijala 67 hlasy usnesení o rozdělení zisku, navrhovatelka se svými 33 hlasy hlasovala proti.
Návrh usnesení o rozdělení zisku byl odůvodněn stejně jako v pozvánce a doplněn jednatelem o důvody, pro které nelze „vyplácet celý zisk“. 6) Podle protestu ze dne 30. 6. 2022 podaného navrhovatelkou proti usnesení o rozdělení zisku (dále též jen „protest“) „jsou v pozvánce uvedeny pouze obecné a účelové důvody pro přijetí návrhu usnesení. (…) Nejsou tedy důležité důvody pro nevyplacení zisku. (…) Nerozdělení zisku je v rozporu s právními předpisy, a také bylo zneužito většiny hlasů, v rozporu se společenskou smlouvou – čl.
XVIII. a dobrými mravy“.
[3] Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že „napadené usnesení o rozdělení zisku bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami“. Návrh podala společnice ve lhůtě podle § 191 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“]. V souladu s § 192 z. o. k. podala navrhovatelka na valné hromadě rovněž protest.
[4] Soud prvního stupně konstatoval, že při přezkumu platnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným o nerozdělení zisku je třeba zkoumat důležitý důvod, „nicméně s přihlédnutím k tomu, že nejde o čistě kapitálovou společnost (jako u akciové společnosti)“. Rovněž je podle soudu „nutné posoudit, zda nebyla zneužita většina hlasů ze strany většinového společníka ve smyslu § 212 zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen ‚o. z.‘)“.
[5] Pravidla pro rozdělení zisku upravuje čl. XVIII. společenské smlouvy, ze kterého podle soudu vyplývá, že se zisk bude rozdělovat do několika kategorií. Rozhodnutí, do jaké výše bude zisk podle „jednotlivých kategorií“ rozdělen, však náleží do působnosti valné hromady.
[6] Mezi společníky společnosti bylo rozděleno „více jak 50 % zisku“. Jak v pozvánce na valnou hromadu, tak i na valné hromadě, byly uvedeny důvody, pro které zisk nemohl být v celé výši rozdělen. „Jednalo se zejména o aktuální ekonomickou situaci, která je ovlivněna válečným konfliktem na Ukrajině, narušení odběratelských vztahů zapříčiněné pandemií Covid-19, bezprecedentním nárůstem inflace a cen zdrojů všeho druhu (energie, pohonné hmoty).“ Podle soudu prvního stupně se jedná pouze o obecný důvod, nicméně „s ohledem na aktuální stav ve společnosti a ve spojení s dalšími uvedenými důvody“ jej soud považuje „za dostatečně důležitý pro to, aby zbylá část zisku nebyla rozdělena“.
[7] Dále soud prvního stupně uzavřel, že „v projednávané věci nebyl zjištěn žádný exces, který by svědčil o tom, že většinový společník zneužil svých hlasů“. Podle soudu „je třeba striktně oddělit pozici společníka a jednatele a taktéž právo na podíl na zisku a na odměnu za výkon funkce“. Soudu je známo, že spory mezi navrhovatelkou a společností přesahují do rodinných vztahů, nicméně ani tato skutečnost nenasvědčuje tomu, že by „většinový společník zneužil většiny při rozhodování na valné hromadě“. Na základě uvedených skutečností neshledal soud prvního stupně přijaté usnesení o rozdělení zisku ani za rozporné s dobrými mravy.
[8] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).
[9] Odvolací soud vycházel z obsahu protestu a konstatoval, že „důvodem, který byl uveden v protestu a který byl dostatečně určitý, aby se jím mohl soud zabývat, byla skutečnost, že jsou v pozvánce pouze obecné a účelové důvody pro přijetí návrhu usnesení, neexistují žádné vážné, důležité a objektivní skutečnosti, které by nerozdělení zisku zdůvodnily; nejsou tedy důležité důvody pro nevyplacení zisku.“ Zbylé důvody uvedené v protestu byly neurčité, a proto k nim odvolací soud nemohl přihlížet.
[10] Odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1306/2023, uveřejněného pod číslem 79/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 79/2024“), odvolací soud uzavřel, že „pokud jediným důvodem pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady, kterým se soud mohl zabývat, byla pouze skutečnost, že nejsou dány důležité důvody pro nevyplacení zisku, a pokud valná hromada společnosti mohla rozhodnout pouze o částečném rozdělení zisku mezi společníky, aniž měla pro nerozdělení zisku v plné výši důležitý důvod, nelze v projednávané věci uzavřít, že uvedený důvod je důvodem pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady, a tedy, že návrh je důvodný“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva týkajících se určitosti protestu a zákazu zneužití hlasů většiny, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[12] Podle dovolatelky není správný závěr odvolacího soudu, podle něhož „ostatní důvody v protestu byly neurčité, a proto nebylo možno k nim přihlížet“. Odvolací soud totiž obsah dovolatelkou vzneseného protestu nijak neposuzoval, ačkoli v něm uvedla, že „usnesení valné hromady bylo přijato v rozporu s čl. XVIII. společenské smlouvy“ a „výslovně a obsáhle zejména v bodu 7 protestu uvedla jednání S. M., ovládající osoby společnosti“, která má za rozporná s § 212 odst. 1 o. z. a s dobrými mravy.
[13] Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud pro výše uvedený závěr rovněž neposuzoval rozpor usnesení valné hromady s § 212 odst. 1 o. z. a jí „opakovaný návrh důkazů k prokázání zjevného zneužití (zejména hlasovacích) práv uvedených dovolatelkou v odvolání i přímo na jednání odvolacího soudu pominul a ignoroval“.
[14] Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[15] Společnost se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a námitky dovolatelky považuje za nedůvodné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, příp. aby je zamítl jako nedůvodné.
III. Přípustnost dovolání
[16] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[17] Ve vztahu k námitce, podle níž je usnesení o rozdělení zisku v rozporu s článkem XVIII. společenské smlouvy, dovolatelka nevymezuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, ani některý z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v § 237 o. s. ř. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení této (případné) právní otázky (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[18] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřených otázek hmotného práva týkajících se obsahu protestu proti usnesení valné hromady a zákazu zneužití hlasů k újmě celku, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
[19] Podle § 191 odst. 1 z. o. k.
se každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.
[20] Podle § 191 odst. 2 z. o. k. důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy.
[21] Podle § 192 odst. 2 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu.
[22] Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
[23] Podle § 212 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy (odstavec první). Zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo (odstavec druhý).
1. K určitosti protestu. [24] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k institutu protestu proti usnesení valné hromady se podává, že:
1) Smysl a účel právní úpravy protestu je dvojí. Předně protest plní preventivní funkci, neboť umožňuje, aby valná hromada reagovala na výhrady akcionáře a napravila (je-li to možné) vady, pro které by soud mohl následně vyslovit neplatnost (všech či některých) usnesení valné hromady přijatých na zasedání valné hromady. Současně institut protestu (tím, že omezuje právo akcionářů dovolat se neplatnosti usnesení postupem podle § 428 z. o. k.) dává společnosti relativní jistotu, že může – nejsou-li vzneseny žádné protesty – z přijatých usnesení vycházet (spolehnout se na to, že jejich platnost nebude zpochybněna).
2) Společník, který vznáší protest proti usnesení valné hromady, musí sdělit, proč tak činí, tj. uvést důvody, pro které má za to, že určité usnesení valné hromady odporuje právním předpisům či společenské smlouvě (stanovám) společnosti. Nestačí, pokud sdělí, že „vznáší protest“, neuvede-li (alespoň stručně), proč (z jakých důvodů) tak činí. K naplnění účelu protestu postačí, když okolnosti, v nichž spatřuje rozpor usnesení valné hromady s právními předpisy či společenskou smlouvou (stanovami), uvede stručně (např. že nebyla dodržena lhůta pro svolání valné hromady, že valná hromada není usnášeníschopná, že pro přijetí daného usnesení nebyl odevzdán dostatečný počet hlasů atd.).
3) Uvede-li společník v protestu pouze to, že usnesení valné hromady je podle něj „v rozporu se zákonem, stanovami, zájmy společnosti a dobrými mravy“, aniž by (byť stručně) uvedl konkrétní skutkové okolnosti, které tento rozpor způsobují, je obsah protestu neurčitý. Nelze-li obsah protestu zjistit ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z., jde ve smyslu §
553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, a ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, a ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3364/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019.
[25] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudu prvního stupně podává, že protest podaný dovolatelkou obsahoval námitku, že usnesení o rozdělení zisku je v rozporu s právními předpisy, s čl. XVIII. společenské smlouvy a s dobrými mravy. Protest však obsahoval i další skutkové okolnosti, které podle dovolatelky uvedený rozpor způsobují. Dovolatelka dále namítala i zneužití většiny hlasů s tím, že „jediným důvodem, proč jednatel navrhuje nevyplácení zisku společníkům, je jeho snaha jako jednatele a jako ovládající osoby společnosti mne, minoritního společníka společnosti, finančně vyčerpat“.
[26] Soud prvního stupně neměl obsah protestu za neurčitý, přihlížel ke všem v něm uvedeným důvodům, pro něž se dovolatelka vyslovení neplatnosti usnesení o rozdělení zisku domáhala, zabýval se i dovolatelkou namítaným zneužitím většiny hlasů (viz odst. 44. až 51.
usnesení), a uzavřel, že
„napadené usnesení o rozdělení zisku bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami“.
[27] Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že důvody uvedené v protestu, kromě toho, že zde „nejsou důležité důvody pro nevyplacení zisku“, jsou neurčité, a proto k nim nebylo možno přihlížet.
[28] Z napadeného usnesení ani z provedeného dokazování se ale nepodává, proč má odvolací soud, aniž provedl výklad za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z., část protestu, resp. některé důvody v něm uvedené, za zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Uvedené platí zvláště za situace, kdy již z pouhého textu protestu se podává, že dovolatelka opakovaně tvrdí, že nerozdělení zisku v plné výši má za cíl ji finančně vyčerpat.
[29] Nezabýval-li se odvolací soud ve smyslu shora uvedených judikaturních závěrů řádně obsahem protestu, resp. jej vůbec neposuzoval, je jeho závěr, že „ostatní důvody uvedené v protestu byly neurčité, a proto nebylo možno k nim přihlížet“, přinejmenším předčasný, a tudíž nesprávný.
2. K zákazu zneužití hlasů k újmě celku.
[30] V R 79/2024 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož s ohledem na smíšenou povahu společnosti s ručením omezeným a z ní plynoucí částečně odlišné postavení jejich společníků není valná hromada této společnosti omezena při rozhodování o (ne)rozdělení zisku tak, jako je tomu v případě akciové společnosti. Valná hromada společnosti s ručením omezeným proto může rozhodnout pouze o částečném rozdělení zisku mezi společníky, aniž má pro nerozdělení zisku v plné výši důležitý důvod. I na společníky společnosti s ručením omezeným však dopadá zákaz zneužití hlasů k újmě celku (§ 8 a § 212 odst. 2 o. z.).
[31] Odvolací soud proto správně uzavřel, že společnost nemusela mít důležitý důvod k nerozdělení zisku mezi společníky v plné výši. Nezabýval-li se však tím, zda při přijetí usnesení o rozdělení zisku většinový společník zneužil své právo k újmě celku, ačkoli navrhovatelka takovou skutečnost v návrhu tvrdila a konkretizovala, je jeho posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.
[32] Jelikož řešení dovoláním otevřených otázek, na nichž napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[33] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[34] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.