USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o zaplacení 1.307.463 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 131/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2022, č. j. 12 Cmo 86/2022-305, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 34.521,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 12 Cmo 213/2021-264 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení o dovolání (výrok II.).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nevyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nezaplatil-li dovolatel soudní poplatek za dovolání splatný podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ani v dodatečné soudem stanovené lhůtě, pak byly splněny předpoklady pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, z níž se podává, že poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání. Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku). K zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty se však již nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem
120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2825/2019, ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3581/2019, nebo ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 466/2020).
[5] Dovolatel uvádí, že v usnesení (výzvě k zaplacení soudního poplatku) ze dne 24. 2. 2022, č. j. 7 Cm 131/2018-278, byla nesprávně označena „projednávaná věc“, a to „o 1.307.463 Kč“ namísto „o 1.307.463 USD“. Tato skutečnost pak vedla k nesprávnému přiřazení výzvy k zaplacení soudního poplatku „k odlišnému řízení stejného dovolatele, které je vedené ohledně zaplacení částky v českých korunách. Jelikož v daném řízení byl soudní poplatek za podání dovolání … již zaplacen, nabyla kancelář právního zástupce dovolatele dojmu, že dovolatel je pouze znovu (mylně) vyzýván k zaplacení soudního poplatku, který již byl zaplacen a na výzvu nijak dále nereagovala“.
[6] Tuto námitku však Nejvyšší soud považuje za účelovou, neboť nelze přehlédnout, že spisová značka uvedená na výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání byla uvedena správně, stejně jako označení účastníků řízení. Výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání byla doručena do datové schránky právního zástupce dovolatele dne 26. 2. 2022, tedy čtyři dny poté, kdy bylo soudu prvního stupně doručeno dovolání dovolatele (dne 22. 2. 2022). Uvedení nesprávné měny v předmětu řízení proto nemohlo být na překážku porozumění, za které dovolání (v jakém konkrétním řízení) má být soudní poplatek podle výzvy zaplacen.
[7] Nejvyšší soud neshledává adekvátním postup zástupce dovolatele, který přiřadil výzvu ke zcela jinému řízení na základě označení předmětu řízení (chybně uvedeného v českých korunách), v němž ji považoval za opakovanou, a tudíž na ni nereagoval. Již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 6 Ads 10/2013, formuloval a odůvodnil závěr (s nímž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje), podle něhož je důvodné očekávat, že advokát, jehož si účastník řízení zvolil k zastupování v řízení před soudem, bude ke svým úkolům přistupovat zodpovědně a s náležitou péčí provádět právní kroky k ochraně zájmů svého klienta.
To předpokládá jednak náležitou evidenci podání učiněných vůči soudu a rovněž přikládání odpovídající důležitosti písemnostem pocházejícím od soudu. Adekvátní postup každého, kdo obdrží jednu či více písemností od soudu, je v případě, že chce, aby nastaly původně zamýšlené či předpokládané procesní následky, na ni reagovat. Jsou-li pokyny jasné, postupovat podle nich, a v případě pochybností se obrátit na toho, kdo písemnost vydal, aby mohly být včas odstraněny. Tím spíše je možné takový přístup požadovat od advokáta jako profesionála, jenž zná právo a je obeznámen se standardními procesními postupy, který obdrží obvyklou cestou (prostřednictvím datové schránky) výzvu soudu, aby ve věci svého klienta provedl určitý úkon (zaplatil soudní poplatek).
Ignorování doručené písemnosti spojené s nečinností advokáta nemůže zájmu klienta prospět.
[8] K povinnosti uhradit soudní poplatek se v řadě svých rozhodnutí vyjadřoval též Ústavní soud, který zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání, dovolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.