27 Cdo 2728/2021-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně C. E. A. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Annou Frantalovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 302, PSČ 530 02, proti žalovanému J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o vydání účetnictví, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 24/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 67/2020-202, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
[1] Rozsudkem ze dne 11. 9. 2019, č. j. 39 Cm 24/2018-174, uložil Krajský soud v Hradci Králové žalovanému vydat žalobkyni (dále jen „společnost“) „veškerou účetní dokumentaci společnosti za období od 13. 5. 2010 do 10. 10. 2017, zejména pak veškeré závěrkové dokumenty (rozvaha, výsledovka), přiznání k veškerým daním, veškerá potvrzení o registraci u státních orgánů, kontrolní hlášení DPH, inventarizace rozvahových účtů (sjetiny pohledávek a závazků), účetní knihy, inventury hmotného a nehmotného majetku, zásob a stavu pokladny, inventarizace ostatních účtů, veškeré zaúčtované doklady (přijaté a vydané faktury, příjmové a výdajové doklady, zápočty, smlouvy, dobropisy apod.), veškeré smlouvy a doklady ke všem závazkovým vztahům, objednávky a výpisy ze všech bankovních účtů žalobce“ (dále jen „účetnictví společnosti“)
[výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Přípustnost dovolání nezakládá otázka procesního práva, zda odvolací soud byl – v situaci, kdy měl za to, že z důkazu výpovědí svědka M. D. je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně – povinen tento důkaz v odvolacím řízení zopakovat. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[5] Dovolatelka ve své argumentaci pomíjí, že odvolací soud se od skutkových zjištění soudu prvního stupně neodchýlil. Soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, podle něhož do 10. 10. 2017 s účetnictvím společnosti disponoval žalovaný (srov. odstavce 3. a 15. rozsudku soudu prvního stupně). Z tohoto skutkového zjištění odvolací soud vycházel (srov. odstavce 10. a 11. napadeného rozhodnutí) a svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na (dovoláním nezpochybněném) názoru, podle něhož společnost neprokázala, že by její účetnictví v době rozhodování soudu existovalo (srov. odstavec 12. napadeného rozhodnutí).
[6] V této souvislosti se sluší dodat, že Nejvyšší soud, jako dovolací soud, je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[7] Ze stejného důvodu dovolání nečiní přípustným ani námitka dovolatelky, podle níž se odvolací soud nevypořádal správně s vadami žalobního petitu. Odvolací soud sice v odstavci 14 napadeného rozsudku (v obiter dictu) zmiňuje „závažné nedostatky“ spočívající v neurčitosti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně; k otázce, zda byly tyto vady způsobeny neurčitostí či nepřesností žaloby, však ničeho neuvádí.
[8] Ani výtka dovolatelky, podle níž „odvolací soud své rozhodnutí založil na skutkových tvrzeních natolik vnitřně rozporných, že jimi bylo fakticky znemožněno posoudit správnost právně kvalifikačního závěru přijatého v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav“, není s to založit přípustnost dovolání. V souvislosti s ní totiž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
[9] Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu vnitřně rozporný není.
Jeho závěr, podle něhož v období od roku 2010 do 10. 10. 2017 účetnictví společnosti existovalo a disponoval s ním žalovaný, není v rozporu se závěrem, podle něhož společnost v řízení neprokázala, že její účetnictví v době rozhodování soudu existovalo.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání společnosti bylo odmítnuto, a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[11] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 1. 9. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu 1.500 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 378 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži společnosti celkem 2.178 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.