27 Cdo 2743/2017-221
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně ALTERAGRA s. r. o., se sídlem v Jindřichově 541, PSČ 793 83,
identifikační číslo osoby 47682710, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem,
se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovanému R. S.,
zastoupenému JUDr. Ondřejem Vislockým, advokátem, se sídlem v Praze 4, V parku
2323/14, PSČ 148 00, o zaplacení 1.807.700,36 Kč, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 145/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2017, č. j. 5 Cmo 237/2016-196,
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2017, č. j. 5 Cmo
237/2016-196, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
145/2014-115, zamítl žalobu o zaplacení 1.807.700,36 Kč (výrok I.) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně
v průběhu odvolacího řízení v záhlaví označeným usnesením připustil, aby do
řízení na místo žalobkyně vstoupilo Moravské drůbežářské družstvo, se sídlem v
Olomouci, tř. Svobody 956/31, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 02147785
(dále též jen „družstvo“).
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně podáním ze dne 14. prosince 2016
navrhla, aby do řízení na její místo vstoupilo družstvo s tím, že mu smlouvou o
postoupení pohledávky ze dne 12. prosince 2016 (kterou k návrhu přiložila)
postoupila pohledávku, jejíhož splnění se v řízení domáhá. Družstvo se svým
vstupem do řízení na místo dosavadní žalobkyně vyslovilo souhlas. Podle
odvolacího soudu tak nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod práva na jiného, a byly proto splněny podmínky pro postup podle § 107a
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Námitky žalovaného vznesené v jeho vyjádření k návrhu žalobkyně na vstup
družstva do řízení na místo dosavadní žalobkyně ze dne 10. ledna 2017 odvolací
soud posoudil jako nedůvodné, když uvedl, že „dle § 107a odst. 2 věta za
středníkem se souhlas žalovaného s uvedeným postupem nevyžaduje“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho
přípustnost o § 238a o. s. ř. a maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatel namítá, že odvolací se v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze
dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod číslem 46/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 46/2012“), nezabýval
otázkou, zda návrh žalobkyně podaný podle § 107a o. s. ř. není zneužitím práva,
ačkoliv dovolatel ve svém podání ze dne 10. ledna 2017 uvedl skutečnosti, které
takový závěr odůvodňují.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
Dovolání je přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu
do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a).
Dovolání je důvodné.
V R 46/2012 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud může
ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a
o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému
návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by
byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s
jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je
zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu
nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že
případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k
takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka
vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření
procesní ochrany vést nemůže). V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na
citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu
ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou
přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř.
formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití
procesní úpravy zejména s ohledem na § 2 o. s. ř., tedy zda nedošlo k
postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy (srov. např. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010,
popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 32 Cdo
2650/2012).
Odvolací soud se námitkami dovolatele týkajícími se tvrzeného zneužití procesní
úpravy vznesenými v jeho podání ze dne 10. ledna 2017 nijak nezabýval, ačkoliv
tak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu učinit měl. Právní posouzení
věci odvolacím soudem je proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem,
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst.
1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda
senátu