32 Cdo 2650/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně TENEZ a. s., se sídlem v Chotěboři, Žižkova 990, PSČ 583 01,
identifikační číslo osoby 45534535, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou,
advokátem, se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, 28. října 875/275, PSČ 709
00, proti žalovanému J. V., zastoupenému JUDr. Josefem Košmiderem, advokátem,
se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, PSČ 580 01, o zaplacení
částky 659.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 47 Cm 86/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 5. dubna 2012, č. j. 1 Cmo 231/2011-280, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2012, č. j. 1 Cmo 231/2011-280,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se v souzené věci domáhá zaplacení částky 659.390,- Kč s 2,5% úrokem
z prodlení od 1. dubna 2005 do zaplacení, z důvodu nároku na slevu z ceny díla
uplatněné z titulu odpovědnosti za vady. Žalovaný v rámci své procesní obrany
namítá opožděnost reklamace a promlčení nároku.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. června 2005, č. j. 47 Cm
86/2005-50, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. srpna 2005, č.
j. 47 Cm 86/2005-63, žalobě co do jistiny a úroku z
prodlení za období od 1. dubna 2005 do 31. prosince 2005 vyhověl a ohledně
zbývajícího úroku z prodlení ji zamítl. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne
22. června 2006, č. j. 1 Cmo 292/2005-93, rozsudek soudu prvního stupně v
zamítavém výroku potvrdil a v přisuzujícím výroku jej změnil a žalobu též v
tomto rozsahu zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo k dovolání žalobkyně
rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, č. j. 32 Odo
1604/2006-120, zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ten
usnesením ze dne 22. prosince 2009, č. j. 1 Cmo 292/2005-132, zrušil rozsudek
soudu prvního stupně ze dne 1. srpna 2005, ve znění doplňujícího usnesení, a v
intencích závazného právního názoru dovolacího soudu uložil tomuto soudu
provést navržené důkazy k tvrzením žalovaného, že vada díla nebyla důsledkem
skutečnosti, o níž věděl či musel vědět. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne
12. dubna 2011, č. j. 47 Cm 86/2005-222, byla žalovanému uložena povinnost
zaplatit částku 32.853,- Kč s 2,5% úrokem od 1. dubna 2005 do zaplacení,
ohledně částky 626.537,- Kč s úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta a
žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 220.401,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Poté, co odvolací soud nařídil jednání na den 10. dubna 2012, došla mu dne 3. dubna 2012 žádost žalobkyně o odročení jednání a její návrh, aby do řízení na
její místo vstoupila obchodní společnost ENTERPRISE TRADE LTD., se sídlem Suite
B, 29 Harley Street, London W1G 9QR, England, doložený kopií smlouvy o
postoupení pohledávky ze dne 28. března 2012 (bez přílohy zmíněné v čl. V, jež
měla obsahovat ujednání o výši úplaty a její splatnosti), plnou mocí udělenou
postupníkem advokátu Mgr. D.M. ve Vídni dne 21. července 2011, souhlasem
postupníka s jeho vstupem do řízení, připojeným na návrhu, a potvrzením ze dne
28. července 2011 o zápisu postupníka do obchodního rejstříku pro Anglii a
Wales (Registr of Companies for England and Wales, Company No. 7542068). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. dubna 2012, č. j. 1 Cmo 231/2011-280,
připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila obchodní
společnost ENTERPRISE TRADE LTD. Dovodil, že žalobkyně doložila postoupení své
pohledávky vůči žalovanému, jež je předmětem řízení, na uvedenou zahraniční
právnickou osobu a ta vyslovila se vstupem do řízení souhlas. Tím měl odvolací
soud podmínky pro vydání usnesení podle ustanovení § 107a občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) za splněné, a proto návrhu žalobkyně vyhověl. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) a § 237 odst. 3 o. s. ř. Ač
zastoupen advokátem, uplatněné dovolací důvody poukazem na příslušná ustanovení
občanského soudního řádu [srov. § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3]
neoznačil. Dovolatel s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu argumentuje ve prospěch
názoru, že návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení jiná osoba,
měl být odvolacím soudem podle ustanovení § 2 o. s. ř. zamítnut. Poukázal na
to, že jím vynaložené náklady řízení se blíží částce 300.000,- Kč, zdůraznil
časovou souvislost mezi termínem nařízeného jednání odvolacího soudu na straně
jedné a datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a datem podání uvedeného
návrhu na straně druhé a upozornil, že ve smlouvě o postoupení pohledávky není
uvedena výše úplaty a příloha smlouvy, která měla tento údaj obsahovat, nebyla
soudu předložena, což podle jeho názoru vyvolává pochybnost o komerčním motivu
této transakce. Vyjádřil přesvědčení, že podání návrhu na vstup nového
účastníka do řízení na místo žalobkyně, ve sporu zahájeném v dubnu 2005,
čtrnáct dní před očekávaným rozhodnutím odvolacího soudu, svědčí o tom, že
postoupení pohledávky je fiktivní a žalobkyně jedná účelově, ve snaze předejít
vzniku povinnosti k úhradě nákladů řízení. Tomu podle jeho mínění nasvědčuje
též skutečnost, že do řízení má na místo žalobkyně vstoupit zahraniční
právnická osoba, stran níž nejsou dohledatelné žádné relevantní ekonomické
údaje a doklady předložené soudu neobsahují ani kontaktní údaje jejího
statutárního orgánu; za takové situace je pro případ, že mu bude přiznána
náhrada nákladů řízení, jeho pozice velmi ztížena.
Dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že nepostupoval v intencích příslušných
judikatorních závěrů Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a nesoustředil svou
pozornost na jím popsané podezřelé okolnosti, za nichž došlo k postoupení
pohledávky, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Původní žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Společnost ENTERPRISE TRADE LTD. ve svém vyjádření účelovost postoupení pohledávky kategoricky popřela. Tvrdila,
že úplata za postoupení pohledávky byla sjednána v obvyklé výši, odpovídající
její ekonomické hodnotě a bonitě žalovaného. Vyjádřila přesvědčení, že bude ve
sporu úspěšná, a pro případ svého neúspěchu argumentovala, že by žalovanému nic
nebránilo domáhat se uspokojení svého nároku standardním způsobem, zejména když
vymahatelnost pohledávek ve Velké Británii je jistě na lepší úrovni než v České
republice. Zdůraznila, že podle dovolatelem citovaných rozhodnutí Nejvyššího
soudu a Ústavního soudu je postup podle ustanovení § 2 o. s. ř. možný pouze ve
výjimečných případech, lze-li s jistotou prohlásit, že cílem návrhu podle
ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy, zatímco nejistota o
poctivosti pohnutek k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného
zastoupení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání v
této věci je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to
oproti očekávání dovolatele bez dalšího. Podmínku formulovanou návěštím
označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní
význam), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných v díle Drápal, L.,
Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, s. 1903-1904 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, a ze dne 22. listopadu
2011, sp. zn. 32 Cdo 3764/2011. Dovolání je též důvodné. Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první). Podle ustanovení § 2 o. s. ř.
v občanském soudním řízení soudy projednávají a
rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla
splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem
chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na
úkor těchto osob. Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo
3013/2010, uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit
důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně
doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno)
prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě
například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo,
že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní
úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala
vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s
odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve
svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, in www.usoud.cz, že
obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §
107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze
o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní
úpravy). Odvolací soud v souzené věci pochybil, jestliže citovanou judikaturu
nerespektoval a nezabýval se otázkou, zda návrh žalobkyně podle ustanovení §
107a o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Měl tak
učinit z úřední povinnosti, bez zřetele na to, zda druhá procesní strana
uplatnila v tomto ohledu námitky (stanovisko žalovaného došlo soudu až po
vydání rozhodnutí), vzhledem k popsané procesní situaci, v níž byl návrh podán
a která takové zvážení rozhodně indikovala. Není zcela standardní a vyžaduje si
pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř, dojde-li k
postoupení pohledávky, která je předmětem sedm let trvajícího a poměrně
složitého soudního sporu, několik dní před jednáním odvolacího soudu ve věci
samé, zejména když byl postupitel v řízení před soudem prvního stupně úspěšný
jen v poměrně nepatrné části a byla mu uložena povinnost k náhradě značně
vysokých nákladů řízení a když postupníka zastupuje na základě plné moci z roku
2007 týž advokát, jenž ve sporu zastupuje postupitele. Jestliže se odvolací soud v poměrech souzené věci nezabýval posouzením návrhu
žalobkyně též z pohledu ustanovení § 2 o. s. ř., je právní posouzení, na němž
spočívá jeho dovoláním napadené procesní rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné.
V dovolacím řízení toto pochybení napravit nelze. Nebylo by procesně korektní,
kdyby dovolací soud, jenž je soudem výlučně přezkumným, suploval činnost soudů
nižších stupňů a byl tak vůbec prvním soudem, který se posouzením uvedené
otázky zabýval.
Dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož
prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, jenž byl dovolatelem podle obsahového
vymezení dovolacích námitek uplatněn, je tedy dán.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší
soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení
u něho končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu