USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelky V. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Jáchymova 2, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 137/2019, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 228/2020-69, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2020, č. j. 75 Cm 137/2019-42, zamítl „návrh, aby bylo určeno, že usnesení členské schůze účastníka Bytové družstvo XY (dále též jen ‚družstvo‘), konané dne 12. 6. 2019, spočívající ve slovech ‚a potvrzuje jmenování likvidátorem družstva paní A. P., L. S. a E. K.‘ (dále též jen ‚usnesení členské schůze‘), je
neplatné“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož „usnesení členské schůze, mající nepochybně pouze deklaratorní povahu, nelze … považovat za právní jednání obsahující vůli způsobit následky“ a jako takové „nepodléhá posouzení v rámci soudního přezkumu v režimu § 663 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen ‚z. o. k.‘]“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. [5] Z té se podává, že „usnesení“ členské schůze družstva přijaté bez vůle způsobit následky jiné než již nastalé nemá povahu právního jednání, a proto nepodléhá soudnímu přezkumu v režimu § 663 z. o. k. Návrh na vyslovení neplatnosti takového usnesení členské schůze soud zamítne. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, či v poměrech spolku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 65/2019, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 830/2019. [6] Jak se podává ze skutkových zjištění odvolacího soudu, napadené „usnesení členské schůze“ je svou povahou pouhé potvrzení předchozího usnesení členské schůze družstva konané dne 30. 3. 2017; proto nemůže mít žádné právní účinky. [7] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, „zda v řízení o neplatnosti usnesení obchodní korporace je třeba tvrdit a prokazovat právní zájem navrhovatele“, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nespočívá; dovolatelka pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí). [8] Odvolací soud své rozhodnutí přitom nezaložil na závěru, podle něhož dovolatelka neprokázala právní zájem, nýbrž na závěru, podle něhož se každý člen družstva může dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. [9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. 2. 2022
JUDr. Marek Doležal předseda senátu