27 Cdo 445/2018-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a) O. P., narozeného XY, a b) L. P., narozené XY, obou bytem XY,
zastoupených JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem, se sídlem v Českých
Budějovicích, Krajinská 251/16, PSČ 370 01, za účasti Zemědělsko obchodního
družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Josefem
Liškou, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pražská 141, PSČ 261 01, o vyslovení
neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 71 Cm 205/2014, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 47/2016-111, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 47/2016-111,
se v části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 71 Cm 205/2014-75, v části výroku I., a ve
druhém výroku ruší.
Současně se ruší usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 71
Cm 205/2014-75, v části výroku I., jíž soud prvního stupně zamítl návrh na
vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Zemědělsko obchodního družstva XY
konané dne 6. 6. 2014 přijatého „k bodu 10. programu této členské schůze –
schválení usnesení členské schůze“, a ve výroku II., a věc se v tomto rozsahu
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2015, č. j. 71 Cm
205/2014-75, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze
Zemědělsko obchodního družstva XY (dále též jen „družstvo“) konané dne 6. 6.
2014 (dále též jen „členská schůze“), a to konkrétně neplatnosti „usnesení
přijatých k bodu 6. programu – projednání a schválení nových stanov družstva a
k bodu 10. programu této členské schůze – schválení usnesení členské
schůze“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Vyšel přitom mimo jiné z toho, že:
1) Členům družstva byly rozeslány, případně přímo do jejich rukou
předány, pozvánky na členskou schůzi. Přílohou pozvánky byl program členské
schůze, časy svozů účastníků členské schůze, pokud jde o jízdu autobusem, a
plné moci. Přílohou pozvánky nebyl návrh změn stanov, které měly být přijímány
na členské schůzi, ani návrh usnesení o změně stanov. 2) Na členské schůzi členové hlasovali mimo jiné o schválení nových
stanov družstva (bod 6. programu). Při hlasování o tomto bodu bylo přítomno
celkem 123 členů, pro schválení stanov se vyslovilo 86 členů, 25 členů bylo
proti a 12 členů se zdrželo. 3) V rámci závěrečného bodu 10. programu členská schůze hlasovala o
„schválení usnesení členské schůze“. Při tomto hlasování se sčítaly hlasy proti
schválení a hlasy těch, kteří se zdrželi hlasování. Hlasy pro schválení
usnesení se následně dopočítávaly. Při sčítání hlasů se vycházelo ze základních
údajů při prezentaci, počáteční údaj o počtu přítomných členů se neupravoval,
ačkoliv před hlasováním někteří členové družstva z místa konání členské schůze
již odešli. [3] Na takto ustaveném základě soud uzavřel, že usnesení členské schůze
o schválení nových stanov bylo přijato potřebnou většinou a že jeho obsah a
způsob přijetí jsou v souladu se zákonem a stanovami družstva. [4] Jde-li o „přijetí bodu 10. označeného v programu členské schůze jako
schválení usnesení členské schůze“, soud měl za to, že tento bod „měl být
jakýmsi všeobjímajícím, schvalujícím jednotlivé body usnesení členské schůze,
ke kterým bylo hlasováno odděleně“, a že „jeho právní povaha je velmi
problematická“. Podle soudu bylo „třeba přihlédnout k výsledkům hlasování,
pokud jde o jednotlivé body programu jako takového, ale stěží lze hodnotit
nějakým způsobem tento bod, označený jako schválení usnesení členské schůze. Pokud by snad soud přistoupil na filosofii navrhovatelů, že tam již nebyl
dostatečný počet hlasujících členů, resp. že se hlasy nesčítaly řádně, pak by
muselo dojít k tomu, že by soud stěží mohl vyhodnotit za řádně projednanou a
prohlasovanou i volbu předsedy, místopředsedy a ostatních členů představenstva,
resp. hlasování o všech předchozích bodech“. Soud považoval tento bod programu
členské chůze již za nadbytečný a hlasování o něm podle něj nemohlo „vypovídat
nic o povaze předešlých hlasování k jednotlivým konkrétním bodům programu“. [5] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů v záhlaví označeným
usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že
vyslovil neplatnost usnesení členské schůze, kterým byly schváleny nové stanovy
družstva, ve zbývající části výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil
(první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý
výrok). [6] Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru,
podle něhož došlo k porušení kogentního ustanovení § 637 zákona č. 90/2012 Sb.,
o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále
též jen „z. o. k.“].
Usnesení členské schůze o schválení nových stanov proto
posoudil jako neplatné. [7] Co se týče „požadavku navrhovatelů na vyslovení neplatnosti bodu 10. programu napadené členské schůze“, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně, podle něhož nelze tomuto návrhu vyhovět. „Jen pro úplnost“
dodal, že na konci zápisu vyhotoveném zapisovatelkou M. V. je „uveden nadpis
‚návrh usnesení z členské schůze …….. družstva‘. Pod ním je uvedeno 7 bodů
usnesení, přičemž v bodě 5 je uvedeno: Členská schůze schvaluje stanovy
družstva; pod tím je uvedeno: Usnesení bylo většinou hlasů odsouhlaseno, 5
členů bylo proti, 47 členů se zdrželo. Usnesení není označeno jako bod 10;
navíc členská schůze o přijetí nových stanov hlasovala pouze jednou (stejně
jako např. o volbě představenstva), což bylo osvědčeno notářským zápisem
sepsaným notářkou Libuší Novotnou-Kuzmovou“. [8] Proti usnesení odvolacího soudu v části prvního výroku, jíž odvolací
soud potvrdil část výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti druhému
výroku tohoto usnesení podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají
o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly
vyřešeny následující otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá:
1) „zda je důvodem pro nevyhovění návrhu na neplatnost usnesení členské schůze
družstva bez dalšího automaticky ta skutečnost, že se jedná o shrnující
závěrečné usnesení, kterým členská schůze z části pouze potvrdila svá již
předtím přijatá dílčí usnesení (s odůvodněním, že jeho ‚právní povaha je velmi
problematická‘ a takový bod schůze se soudu jeví jako nadbytečný), a to za
situace, kdy shrnující usnesení obsahuje body, o kterých členská schůze předtím
nehlasovala, a mohly tedy být odsouhlaseny právě jen tímto závěrečným
usnesením“,
2) „zda právě taková povaha shrnujícího závěrečného usnesení v té části, ve
které jsou znovu hlasována, resp. potvrzována předchozí usnesení členské schůze
o již odhlasovaných návrzích, není důvodem pro vyslovení neplatnosti takového
usnesení“,
3) „zda lze považovat za platné usnesení členské schůze v případě, kdy k
počítání hlasů došlo v rozporu se stanovami, kdy není evidován počet hlasů
odevzdaných ‚pro‘ přijetí usnesení a existuje důvodná pochybnost, že jich
nebyla většina potřebná pro přijetí usnesení členské schůze“, a
4) „zda je z hlediska přiznání nároku na náhradu nákladů v řízení o neplatnost
usnesení členské schůze družstva určována úspěšnost ve věci pouze formálně
počtem napadených usnesení členské schůze nebo především počtem, významem a
rozsahem námitek uplatněných v návrhu“. [9] Dovolatelé uvádí, že usnesení „údajně“ přijaté pod bodem 10. programu členské schůze lze jen těžko považovat za platně schválené, neboť „z
ničeho“ nelze dovodit, kolik hlasů bylo pro přijetí, kolik proti a kolik se
zdrželo. Toto usnesení navíc bylo přijato v rozporu se stanovami družstva, z
nichž plyne, že počet hlasů je závislý na výši členských vkladů. Při hlasování
o navrženém souhrnném usnesení členské schůze v rámci bodu 10. nelze zjistit
ani dopočítat počet přítomných hlasujících, natož počet hlasů podle velikosti
podílů. [10] Dovolatelé namítají, že ačkoliv byl jednoznačně prokázán nezákonný
způsob hlasování o bodu 10. programu, soudy nedovodily žádné právní závěry o
platnosti, neplatnosti či nicotnosti tohoto usnesení členské schůze. [11] Podle přesvědčení dovolatelů nebylo před hlasováním o závěrečném
usnesení odděleně hlasováno o schválení účetní závěrky pod bodem 5. programu, o
vzetí na vědomí zpráv pod body 3. a 4. programu či o schválení zprávy mandátové
komise, „k schválení usnesení v těchto bodech tedy mohlo dojít právě a jen
schválením závěrečného usnesení“. Domáhání se vyslovení neplatnosti usnesení
členské schůze družstva přijatého k bodu 10. programu proto navrhovatelé
nepovažují za projev formalismu a považují hlasování členské schůze v tomto
bodě za právně významné.
[12] Dovolatelé mají dále za to, že je zcela nemorální, aby za situace,
kdy byli se svým návrhem v podstatné části úspěšní a jejich neúspěch lze
považovat pouze za nepatrný, byli nuceni nést v plném rozsahu náklady právního
zastoupení. Pro dovolatele bylo stěžejní dosáhnout vyslovení neplatnosti nových
stanov družstva, a to z důvodu zcela nezákonného postupu, které družstvo za
účelem jejich schválení zvolilo. Při příležitosti podání návrhu na neplatnost
usnesení členské schůze museli dovolatelé upozornit též na protiprávní praktiky
družstva týkající se způsobu hlasování a schválení závěrečného usnesení. Rozhodně se však nejednalo o hlavní důvod podání návrhu na vyslovení
neplatnosti členské schůze. [13] Konečně dovolatelé namítají, že usnesení odvolacího soudu trpí
závažnou vadou spočívající „v naprostém nedostatku jeho odůvodnění“. [14] Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v
napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. [15] Družstvo se k dovolání navrhovatelů nevyjádřilo.
[16] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek 1) a
2), v rozhodování dovolacího soudu v souvislostech popsaných v dovolání dosud
neřešených, a pro řešení otázky 3), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [17] Podle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též
jen „o. z.“), právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm
vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí
a zavedené praxe stran. [18] Podle § 45 odst. 3 z. o. k. ustanovení občanského zákoníku o
zdánlivém právním jednání, o neplatnosti právních jednání, omylu a následcích
neplatnosti právního jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s
výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním
nepoužijí. [19] Podle § 663 z. o. k. se může každý člen družstva, člen
představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor dovolávat neplatnosti
usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti
usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. Bylo-li rozhodnuto mimo členskou schůzi, právo podat návrh zanikne uplynutím 3
měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí
rozhodnutí podle § 652 až 655 (odstavec první). Nebylo-li právo podle odstavce
1 uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebylo-li návrhu na vyslovení neplatnosti
vyhověno, nelze platnost usnesení členské schůze již přezkoumávat, ledaže jiný
právní předpis stanoví jinak (odstavec druhý). [20] Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do
tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl
dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. I. K povaze „shrnujícího závěrečného“ usnesení členské schůze družstva. [21] Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (srov. například
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97), je s
účinností od 1. 1. 2014 usnesení členské schůze družstva právním jednáním (§ 45
odst. 3 z. o. k. ve spojení s § 545 a násl. o. z.), tj. projevem vůle
(přičitatelným družstvu), který je zaměřen na vyvolání určitých právních
následků, jež právní řád s takovým projevem vůle spojuje. [22] Závěrečné „usnesení“ členské schůze družstva, jehož obsahem je
pouhé shrnutí již předtím (na stejném zasedání) přijatých usnesení členské
schůze, bez vůle způsobit následky jiné než těmito již přijatými usneseními
vyvolané, tak není rozhodnutím orgánu družstva majícím povahu právního jednání,
nýbrž jen deklarací o tom, že k přijetí v něm vypočtených usnesení došlo. Jelikož touto deklarací nemůže být jakkoliv zasaženo do právního postavení
družstva, jeho členů či dalších osob (například členů volených orgánů
družstva), nepodléhá její posouzení soudnímu přezkumu v režimu § 663 z. o. k. Návrh na vyslovení neplatnosti takového „shrnujícího závěrečného“ usnesení
členské schůze je proto nutné jako nedůvodný zamítnout.
[23] Bylo-li by však v závěrečném „usnesení“ členské schůze (vedle již
přijatých usnesení) zahrnuto též usnesení členské schůze o záležitosti, jež ve
skutečnosti dosud nebyla členskou schůzí rozhodnuta, je nutné je v tomto
rozsahu považovat za rozhodnutí orgánu družstva mající povahu právního jednání,
jehož platnost podléhá soudnímu přezkumu. [24] V poměrech projednávané věci se odvolací soud (stejně jako soud
prvního stupně) dostatečně nezabýval obsahem „usnesení“ přijatého členskou
schůzí v rámci bodu 10. programu. Nelze proto najisto postavit, zda přijaté
„usnesení“ má povahu pouhé deklarace o tom, že členská schůze v průběhu svého
zasedání přijala vyjmenovaná dílčí usnesení, anebo zda tímto „usnesením“ bylo
též rozhodnuto o záležitostech v průběhu zasedání členské schůze dosud
nerozhodnutých (neřešených). Závěr odvolacího soudu, podle něhož usnesení
schválené pod bodem 10. programu mělo povahu „rozhodnutí všeobjímajícího“,
schvalujícího jednotlivé body usnesení členské schůze, ke kterým bylo hlasováno
odděleně, je tudíž předčasný. II. Ke zjišťování výsledku hlasování a k následkům nedostatku
usnášeníschopnosti či nedostatečného počtu hlasů odevzdaných pro přijetí
usnesení členské schůze. [25] Již v rozsudku ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 41/2002,
uveřejněném pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož družstvo je povinno při
přijetí každého usnesení členské schůze zjišťovat, resp. uvést do zápisu, zda
je členská schůze usnášeníschopná a kolik hlasů bylo pro přijetí usnesení,
kolik proti a kolik se zdrželo hlasování. Neobsahuje-li zápis tyto údaje, je na
družstvu, aby v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze tyto
skutečnosti prokázalo jiným způsobem. [26] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že:
1) Případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet
hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady je zásadně důvodem
neplatnosti (a nikoliv nicotnosti) usnesení valné hromady. 2) Závěr, podle kterého je případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady
či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady
zásadně důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, a nikoliv vadou, pro kterou
se na takové usnesení hledí, jako by nebylo přijato (srov. zejména § 45 odst. 1
a 2 z. o. k.), se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. [27] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo
1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a v něm citovanou judikaturu. Tyto závěry se přitom prosadí i v
poměrech družstva. [28] Jak plyne ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel,
při hlasování o závěrečném usnesení se sčítaly pouze hlasy „proti“ a „kdo se
zdržel“. Hlasy „pro“ se následně dopočítávaly. [29] Způsob, jakým členové družstva hlasují na zasedání členské schůze
(např.
zvednutím ruky, hlasovacími lístky, aklamací atd.), jakož i způsob, jak
se ověřuje dosažení většiny potřebné pro přijetí usnesení, by měly být (jako
součást pravidel rozhodování členské schůze) uvedeny ve stanovách družstva [§
553 písm. e) z. o. k.]. [30] Určují-li stanovy družstva například, že členové družstva
„výslovně“ projevují svoji vůli tak, že odevzdávají hlasy (stanovami určeným
způsobem) pouze pro a proti návrhu usnesení, přičemž u ostatních přítomných
členů (kteří nehlasovali ani pro, ani proti) platí, že se zdrželi hlasování,
nemusí ti členové družstva, kteří se chtějí zdržet hlasování, projevit svoji
vůli „výslovně“ (postačí, když jsou přítomni a nehlasují ani pro, ani proti
návrhu usnesení); srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1951/2018. [31] Vyloučit nelze ani takovou úpravu způsobu hlasování (a počítání
hlasů), kdy své hlasy odevzdají (stanovami určeným způsobem) toliko ti přítomní
členové, kteří hlasují proti a kteří se zdržují hlasování, s tím, že ostatní
přítomní členové s návrhem usnesení souhlasí (platí, že hlasují pro návrh
usnesení). Nicméně, při tomto způsobu hlasování (a počítání potřebné většiny)
je o to více nezbytné, aby před každým hlasováním bylo ověřeno (a následně
uvedeno v zápisu z členské schůze), kolik členů družstva je aktuálně přítomných
na zasedání členské schůze (srov. judikaturu citovanou výše). [32] Neurčují-li však stanovy družstva [v rámci náležitosti uvedené v §
553 písm. e) z. o. k.] něco jiného, projevuje každý přítomný člen družstva
svoji vůli (to, zda hlasuje v konkrétním případě pro návrh usnesení, proti
tomuto návrhu, či zda se zdržuje hlasování) „výslovně“; v takovém případě
zásadně nelze z toho, že neučiní nic, dovozovat, že hlasoval pro návrh
usnesení. [33] Pro posouzení, zda členská schůze platně přijala napadané usnesení
(jde-li – alespoň zčásti – o usnesení členské schůze; viz výše), je tudíž
nezbytné zjistit, jak stanovy družstva upravují pravidla rozhodování členské
schůze a kolik členů družstva bylo při hlasování o návrhu tohoto usnesení
přítomno na zasedání členské schůze. Teprve poté lze uzavřít, zda členská
schůze byla při přijímání tohoto usnesení usnášeníschopná (§ 644 z. o. k.) a
zda pro navrhované usnesení byla odevzdána potřebná většina hlasů (§ 645 z. o. k.). [34] Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami dovolatele
týkajícími se nákladového výroku napadeného rozhodnutí – proto zrušil podle §
243e odst. 1 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu v části prvního výroku, jíž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v části výroku I., jakož i v
závislém výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Důvody, pro
které nemohlo obstát usnesení odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu
prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil (v odpovídajícím rozsahu) i je a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [35] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst.
1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). [36] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). [37] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu