27 Cdo 1951/2018-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelů a) M. M., narozeného XY, bytem XY, a b) D. M., narozené XY, bytem
XY, obou zastoupených Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, se sídlem v Praze 6,
Slánská 1678/20, PSČ 163 00, za účasti Stavebního bytového družstva POKROK, se
sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby
00034398, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou, se sídlem v Praze
5, Malátova 645/18, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění
delegátů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 134/2014, o
dovolání Stavebního bytového družstva POKROK proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 14 Cmo 295/2016-118, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Stavební bytové družstvo POKROK je povinno zaplatit každému z
navrhovatelů na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, k rukám jejich
zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. 81 Cm
134/2014-88, prohlásil za nicotné usnesení shromáždění delegátů Stavebního
bytového družstva POKROK (dále též jen „družstvo“) ze dne 24. 11. 2012, kterým
bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 22. 6. 2011 o jejich vyloučení z družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení
(výrok II.). [2] Vyšel přitom z toho, že:
1) Představenstvo družstva dne 22. 6. 2011 rozhodlo o vyloučení navrhovatelů z
družstva z důvodu neplacení nájemného. Rozhodnutí bylo navrhovatelům doručeno. 2) Navrhovatelé podali proti rozhodnutí představenstva odvolání ke shromáždění
delegátů. 3) Dne 26. 11. 2011 se konalo shromáždění delegátů, které (mimo jiné)
rozhodovalo o návrhu usnesení (předloženého představenstvem) tohoto znění:
„Shromáždění delegátů zamítá odvolání vyloučených D. M. (…) a M. M. (…) a
potvrzuje rozhodnutí o jejich vyloučení přijaté na zasedání představenstva dne
22. 6. 2011 (…)“. 4) Shromáždění se účastnilo 127 ze 172 delegátů, pro návrh usnesení hlasovalo
57 delegátů, proti návrhu usnesení 39 delegátů, 26 delegátů se zdrželo
hlasování a 2 hlasy byly neplatné. V zápise ze shromáždění delegátů je uvedeno,
že usnesení nebylo přijato. 5) Dopisem ze dne 13. 12. 2011 sdělilo družstvo navrhovatelům výsledek
hlasování delegátů a uvedlo, že o jejich odvolání bude opětovně hlasováno na
nejbližším zasedání shromáždění delegátů. 6) Navrhovatel M. M. odeslal družstvu dne 21. 12. 2011 částku 21.100 Kč. 7) Shromáždění delegátů na zasedání konaném dne 24. 11. 2012 zamítlo odvolání
navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 22. 6. 2011 o vyloučení
navrhovatelů a potvrdilo toto rozhodnutí představenstva. Dopisem z téhož dne
družstvo navrhovatelům oznámilo rozhodnutí shromáždění delegátů. 8) Navrhovatelé požádali podle článku 98 stanov o zrušení rozhodnutí o
vyloučení z družstva. Dne 20. 6. 2015 rozhodlo shromáždění delegátů o tom, že
se touto žádostí nebude zabývat. [3] Soud prvního stupně nejprve vyložil, že návrh na vyslovení
neplatnosti napadeného usnesení shromáždění delegátů byl podán opožděně, po
marném uplynutí tříměsíční subjektivní, resp. roční objektivní, prekluzivní
lhůty určené ustanovením § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). [4] Jelikož však marné uplynutí prekluzivní lhůty nebrání vyslovení
nicotnosti usnesení shromáždění delegátů, soud prvního stupně – odkazuje na
ustanovení § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29
Cdo 3656/2012 – posuzoval, zda napadené usnesení není nicotné. [5] Shromáždění delegátů rozhodovalo o odvolání navrhovatelů již dne 26. 11. 2011; jelikož návrh na zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí
představenstva nebyl přijat, rozhodlo shromáždění delegátů tak, že odvolání
nebylo zamítnuto a navrhovatelé zůstali členy družstva. Rozhodovat znovu o
témže odvolání navrhovatelů již shromáždění delegátů nepříslušelo, a napadené
usnesení je tak podle soudu prvního stupně nicotné.
[6] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož
marné uplynutí prekluzivní lhůty určené ustanovením § 231 odst. 5 obch. zák. nebrání posouzení případné nicotnosti napadeného usnesení shromáždění delegátů;
s ohledem na datum zahájení řízení (23. 6. 2014) však na rozdíl od soudu
prvního stupně odkázal na § 90 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). [8] Odvolací soud zdůraznil, že proces vyloučení navrhovatelů z družstva
byl završen usnesením shromáždění delegátů ze dne 26. 11. 2011; jelikož
odvolání navrhovatelů nebylo zamítnuto a rozhodnutí představenstva nebylo
potvrzeno, zůstali navrhovatelé členy družstva. Do působnosti shromáždění
delegátů již nepatří rozhodovat opětovně o téže otázce, aniž by předchozí
usnesení bylo revokováno. Proto shodně se soudem prvního stupně shledal
napadené usnesení nicotným.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu
závisí na vyřešení (dovolacím soudem dosud neřešené) otázky „výkladu vůle
hlasujících členů družstva na shromáždění delegátů, kteří se zdrží hlasování o
konkrétním návrhu, (…) tedy zda má počet zdrživších se hlasů vliv na výsledek
celkové volby a jaký“. [10] Dovolatel dále vymezuje navazující otázku (při jejímž řešení se
odvolací soud podle jeho přesvědčení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, představované rozsudkem ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo
428/2004, uveřejněným pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek; dále jen „R 70/2005“), zda lze znovu hlasovat o návrhu, který nebyl
většinou přítomných hlasů přijat ani odmítnut, na následujícím shromáždění
delegátů. [11] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně připočetl hlasy 26
delegátů, kteří se zdrželi hlasování, k hlasům 39 delegátů, kteří hlasovali
proti přijetí usnesení o zamítnutí odvolání. Delegáti, kteří se zdrželi
hlasování, se podle názoru dovolatele nechtěli přiklonit ani k jedné variantě. Je tak v rozporu s jejich vůlí připočítat jejich hlasy ať už k hlasům pro
přijetí usnesení, anebo k hlasům proti přijetí usnesení. [12] Uvedený závěr odporuje podle názoru dovolatele ustanovení § 35
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“); každý
delegát projevil svou vůli výslovně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom,
co chtěl projevit. Vzhledem k tomu, že delegáti „zaškrtávají jednu z možností
PRO, PROTI nebo ZDRŽEL SE, nelze mít o jejich vůli jakékoli pochybnosti“. [13] Protože pro žádnou z variant nehlasovala nadpoloviční většina
přítomných delegátů, nebylo o odvolání navrhovatelů rozhodnuto. Podle
dovolatele však nelze z takové situace dovodit, že nepřijali-li delegáti
usnesení o zamítnutí odvolání navrhovatelů, pak automaticky zrušili rozhodnutí
představenstva o jejich vyloučení z družstva, neboť takový výklad by byl v
rozporu se zásadou „mlčení neznamená souhlas“. [14] Dovolatel dále namítá, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že zákon
neumožňuje shromáždění delegátů znovu rozhodovat o návrhu usnesení. Odvolací
soud tento svůj závěr blíže neodůvodnil, a proto je napadené usnesení ve svém
odůvodnění nepřezkoumatelné. [15] Pro soukromé právo (kam spadá i úprava bytových družstev) je vůdčí
zásada zakotvená v článku 2 odst. 4 Ústavy České republiky, podle níž může
každý činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon
neukládá. Zákon ani stanovy družstva nezakazují opakovat hlasování o návrhu
usnesení, které nebylo přijato, protože pro něj nehlasovalo stanovami určené
množství hlasů. Také Nejvyšší soud v R 70/2005 připustil možnost opakovat
rozhodování shromáždění delegátů (byť ve skutkově odlišném případě). [16] Dovolatel nesouhlasí s názorem, že napadené usnesení shromáždění
delegátů je nicotné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu
změnil, návrh zamítl a dovolateli přiznal náhradu nákladů řízení.
[17] Navrhovatelé považují závěry soudů obou stupňů za správné a
navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. [18] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu
pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení (v rozhodovací
praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, jaký význam mají hlasy těch
delegátů, kteří se zúčastnili zasedání shromáždění delegátů a zdrželi se
hlasování o návrhu usnesení, pro výsledné rozhodnutí shromáždění delegátů o
návrhu usnesení, a dále pro řešení (v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu taktéž
dosud beze zbytku neřešené) otázky, zda (a pokud ano, za jakých podmínek) může
shromáždění delegátů rozhodovat opětovně o tomtéž odvolání člena družstva proti
rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení. [20] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její
posouzení rozhodný obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
[srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních
korporacích)]. I. K významu hlasů těch delegátů, kteří se zúčastnili zasedání shromáždění
delegátů a zdrželi se hlasování o návrhu usnesení, pro výsledné rozhodnutí
shromáždění delegátů o návrhu usnesení. [21] Nejvyšším orgánem družstva je schůze členů družstva (členská
schůze) [§ 239 odst. 1 obch. zák.]. Určí-li tak v souladu s § 239 odst. 7 obch. zák. stanovy družstva, plní působnost členské schůze shromáždění delegátů. Neurčují-li zákon či stanovy jinak, je členská schůze (shromáždění delegátů)
usnášeníschopná, je-li na jejím zasedání přítomna většina členů (delegátů),
rozhodnutí přijímá většinou hlasů přítomných členů (delegátů) [§ 238 odst. 3
obch. zák.] a každý člen (delegát) má jeden hlas (§ 240 odst. 1 obch. zák.). [22] Členská schůze (shromáždění delegátů) rozhoduje o tom, zda přijme
určité usnesení, tak, že přítomní členové (delegáti) hlasují o návrhu usnesení,
předloženém zpravidla představenstvem. Členové (delegáti) mají možnost hlasovat
pro přijetí navrhovaného usnesení, proti přijetí navrhovaného usnesení, anebo
se mohou hlasování zdržet. Aby bylo usnesení platně přijato, musí být pro jeho
přijetí odevzdána většina hlasů přítomných členů (delegátů). Neurčuje-li zákon
či stanovy jinak, postačí prostá většina hlasů (více než 50 % hlasů přítomných
členů či delegátů). [23] Je-li pro přijetí usnesení nutná (prostá či vyšší) většina hlasů
počítaná z hlasů přítomných členů (delegátů), znamená to, že hlasy (přítomných)
členů (delegátů), které nebyly odevzdány pro návrh usnesení, neovlivní čitatele
ve zlomku, jímž se počítá (určuje), zda bylo usnesení přijato potřebnou
většinou, ale budou započteny mezi hlasy přítomných členů (delegátů), tedy
promítnou se ve jmenovateli uvedeného zlomku. Z řečeného se podává, že zdržení
se hlasování (stejně jako odevzdání neplatného hlasu či neodevzdání žádného
hlasu) má obdobné důsledky, jako hlasování proti návrhu usnesení. [24] Stanovy družstva se mohou od tohoto pravidla odchýlit a určit, že
se pro účely počítání většiny potřebné pro přijetí usnesení členské schůze
(shromáždění delegátů) hledí na ty členy (delegáty), kteří neodevzdali hlasy
ani pro, ani proti návrhu usnesení, jako by nebyli (při hlasování o dotčeném
návrhu usnesení) přítomni.
V takovém případě pak zdržení se hlasování má (může
mít) vliv jak na usnášeníschopnost členské schůze (shromáždění delegátů), tak i
na počet hlasů, z něhož se počítá většina potřebná pro přijetí usnesení. Při
posuzování kvora se na daného člena (delegáta) hledí, jako by nebyl (při
hlasování o návrhu dotčeného usnesení) přítomen, a schopnost členské schůze
(shromáždění delegátů) přijmout navrhované usnesení se posuzuje toliko ve
vztahu k těm členům (delegátům), kteří hlasují buď pro, nebo proti návrhu
usnesení. Také při výpočtu většiny potřebné pro přijetí navrhovaného usnesení
se vychází toliko z hlasů členů (delegátů), kteří hlasovali buď pro, nebo proti
návrhu usnesení. Jinak řečeno, zdržení se hlasování má v tomto případě obdobné
důsledky, jako by takto hlasující členové (delegáti) před hlasováním o návrhu
usnesení opustili prostory, kde se zasedání koná. [25] Má-li např. shromáždění celkem 100 delegátů a účastní-li se
zasedání 60 z nich, pak za předpokladu, že pro návrh usnesení hlasuje 28
delegátů, proti návrhu 23 delegátů a hlasování se zdrží 9 delegátů, by usnesení
bylo přijato pouze tehdy, kdyby stanovy upravovaly pravidlo pro posuzování
přítomnosti na shromáždění delegátů (a hlasování o návrhu usnesení) shora
popsaným způsobem. V tom případě by totiž pro účely usnášeníschopnosti
shromáždění delegátů bylo přítomno 51 delegátů ze 100 (součet těch, kteří
hlasovali pro a proti), přičemž 28 hlasů pro návrh usnesení představuje
dostatečnou většinu potřebnou pro přijetí usnesení (postačí-li prostá většina
počítaná z hlasů přítomných delegátů). Na zbývajících 9 delegátů by se hledělo
tak, jako by nebyli při rozhodování o návrhu usnesení přítomni. V případě
mlčení stanov by se však jak do čitatele zlomku, jímž se určuje
usnášeníschopnost shromáždění delegátů, tak do jmenovatele zlomku, jímž se
určuje, zda pro návrh usnesení byla odevzdána většina hlasů – tedy do počtu
hlasů přítomných delegátů – započetly i hlasy těch delegátů, kteří se zdrželi
hlasování; pro návrh usnesení by tudíž nebyla odevzdána většina hlasů
přítomných delegátů (28 hlasů z 60 představuje toliko 46,66 % hlasů přítomných
delegátů). [26] V poměrech projednávané věci se podle obsahu spisu stanovy družstva
neodchýlily od zákonem určeného způsobu počítání většiny potřebné pro přijetí
návrhu usnesení. To je ostatně zjevné i z hlasování o napadeném usnesení
shromáždění delegátů. Všichni účastníci projednávané věci totiž shodně
vycházejí z toho, že delegáti, kteří se na zasedání konaném dne 26. 11. 2011
zdrželi hlasování o návrhu usnesení, mají být započteni mezi přítomné delegáty
jak pro účely posuzování kvora, tak (zejména) i pro účely posuzování většiny
potřebné k přijetí usnesení.
Kdyby stanovy družstva určovaly, že se pro účely
počítání většiny potřebné pro přijetí usnesení shromáždění delegátů hledí na ty
delegáty, kteří neodevzdali hlasy ani pro, ani proti návrhu usnesení, jako by
nebyli (při hlasování o dotčeném návrhu usnesení) přítomni, byl by návrh
usnesení (o zamítnutí odvolání navrhovatelů a potvrzení rozhodnutí
představenstva o jejich vyloučení) přijat (pro účely kvora by bylo přítomno 96
z celkového počtu 172 delegátů, tedy více než polovina, a pro návrh usnesení by
bylo odevzdáno 57 hlasů z 96 přítomných, tedy potřebná většina). [27] Jakkoliv delegáti zdržující se hlasování neodevzdali hlasy proti
návrhu usnesení, z toho, že se hlasování zdrželi, plyne, že nebyli ani pro
návrh usnesení. Pro posouzení, zda návrh usnesení byl přijat, je přitom
rozhodné, zda pro návrh usnesení byla odevzdána nadpoloviční většina hlasů
přítomných delegátů. Jelikož se tak nestalo, návrh nebyl přijat. Tvrzení
dovolatele, že „pro žádnou z variant nehlasovala nadpoloviční většina
přítomných delegátů“, je nepřesné. O žádných variantách se na shromáždění
delegátů nehlasovalo. Byl předložen jediný návrh usnesení (na zamítnutí
odvolání navrhovatelů a potvrzení rozhodnutí představenstva o jejich
vyloučení), a ten přijat nebyl (nebyla pro něj odevzdána potřebná většina
hlasů). II. K opětovnému rozhodování shromáždění delegátů o odvolání člena družstva
proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení. [28] Z ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák., jakož i z ustálené
judikatury Nejvyššího soudu (srov. R 70/2005 či rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1139/2018) se podává, že nesvěří-li stanovy
družstva rozhodování o vyloučení člena z družstva přímo členské schůzi
(shromáždění delegátů), je proces vyloučení člena družstva dvouetapový. Rozhodnutím představenstva o jeho vyloučení nekončí účast člena v družstvu; je
jím učiněn pouze první zákonem předvídaný krok směřující k vyloučení, přičemž
členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné
odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze (shromáždění delegátů) o vyloučení
člena, popřípadě (až) marným uplynutím lhůty k podání odvolání ke členské
schůzi (shromáždění delegátů). [29] Zákon neurčuje, jakým způsobem má členská schůze (shromáždění
delegátů) vypořádat odvolání člena družstva proti rozhodnutí představenstva o
jeho vyloučení, a podrobnější úpravu ponechává na stanovách družstva [viz § 226
odst. 1 písm. c) obch. zák.]. Obecně přitom přichází v úvahu dvě varianty. Buď
rozhoduje o návrhu usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o vyloučení
(či na „vyhovění“ odvolání apod.), anebo – jako tomu bylo v projednávané věci –
o návrhu usnesení na zamítnutí odvolání (či potvrzení rozhodnutí
představenstva). [30] Není-li pro návrh usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o
vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“ odvolání) odevzdána potřebná většina
hlasů přítomných členů družstva (delegátů), anebo naopak je-li odevzdána
potřebná většina hlasů pro návrh usnesení na zamítnutí odvolání (potvrzení
rozhodnutí představenstva), účast člena družstva zaniká.
[31] Jestliže však členská schůze (shromáždění delegátů) přijme
potřebnou většinou návrh usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o
vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“ odvolání), anebo naopak není-li
odevzdána potřebná většina hlasů pro návrh usnesení na zamítnutí odvolání
(potvrzení rozhodnutí představenstva), rozhodnutí představenstva o vyloučení
pozbývá účinků, proces vyloučení je ukončen a dotčený člen družstva zůstává
nadále členem družstva (jeho účast nezaniká). [32] Je-li odvolání podané vylučovaným členem k členské schůzi
(shromáždění delegátů) vypořádáno popsaným způsobem, nepřísluší již členské
schůzi (shromáždění delegátů), aby o tomtéž odvolání rozhodovala opětovně
(např. proto, že představenstvo není spokojeno s výsledkem hlasování). Učiní-li
tak, rozhodne o záležitosti, jež nespadá do její (jeho) působnosti; jde tak o
rozhodnutí nicotné. Je-li již o odvolání rozhodnuto, je proces vyloučení člena
ukončen a členské schůzi (shromáždění delegátů) nepřísluší (aniž by zde bylo
další rozhodnutí představenstva o vyloučení a další odvolání dotčeného člena
proti tomuto rozhodnutí) opětovně rozhodovat o tom, zda dotčený člen má být
vyloučen z družstva. [33] V úvahu nepřipadá ani revokace (změna) přijatého usnesení následným
(později přijatým) usnesením členské schůze (shromáždění delegátů). Jakmile v
důsledku usnesení členské schůze (shromáždění delegátů) pozbude rozhodnutí
představenstva o vyloučení člena družstva účinků a proces vyloučení je ukončen,
bylo by následnou revokací tohoto usnesení nepřípustně zasaženo do práv
dotčeného člena družstva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005,
sp. zn. 29 Odo 540/2004). [34] Stejně tak, jako by dovolatel zcela jistě neusiloval o opětovné
rozhodování o odvolání v případě, kdy by pro návrh usnesení na zrušení
rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“
odvolání) nebyla odevzdána potřebná většina hlasů přítomných členů družstva
(delegátů), nelze opětovně hlasovat ani o návrhu usnesení na zamítnutí odvolání
(potvrzení rozhodnutí představenstva). Ad absurdum by takto představenstvo
družstva mohlo předkládat členské schůzi (shromáždění delegátů) návrh usnesení
o zamítnutí téhož odvolání tak dlouho, dokud by mu členská schůze (shromáždění
delegátů) nevyhověla. [35] Dovolatelem prosazovaný postup (opětovné rozhodování o tomtéž
odvolání) odporuje úpravě vyloučení člena družstva, jež předpokládá – jak
vysvětleno výše – že hlasováním členské schůze (shromáždění delegátů) o návrhu
usnesení, jímž má být rozhodnuto o odvolání člena družstva, je proces vyloučení
člena družstva ukončen. [36] Dovolatelův poukaz na R 70/2005 je nepřípadný, neboť v označené
věci šlo o skutkově odlišnou situaci (k opětovnému rozhodování o odvolání
vyloučené členky družstva došlo v označené věci poté, kdy původní usnesení
členské schůze – jímž bylo vyloučení potvrzeno – bylo shledáno v řízení podle §
231 odst. 5 obch. zák. neplatným).
[37] Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž
existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl. [38] K námitce dovolatele, podle níž je rozhodnutí odvolacího soudu
nepřezkoumatelné, Nejvyšší soud podotýká, že měřítkem toho, zda rozhodnutí
soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího
soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především
zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti
tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně
nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné,
jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání
– na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí
odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla
nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu
dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech projednávané věci přitom
není pochyb o tom, že dovolatelem tvrzené nedostatky usnesení odvolacího soudu
nebyly na újmu uplatnění jeho práv.
[39] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3
a § 224 odst. 1 o. s. ř., když dovolání družstva bylo zamítnuto, a
navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího
řízení.
[40] Ty sestávají z odměny zástupce navrhovatelů za jeden úkon právní
služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c), § 11
odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996
Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve výši 2.480 Kč za každého z navrhovatelů, a náhrady
hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s
náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 552,30 Kč tak Nejvyšší soud
přiznal každému z navrhovatelů, k tíži dovolatele, celkem 3.182,30 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se
oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu