29 Cdo 3656/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatelky I. H., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem v
Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172/3, PSČ 278 01, za účasti Bytového družstva
Praha 8 – Kobylisy, Zdibská 213/20, se sídlem v Praze 8 - Kobylisích, Zdibská
213/20, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 26421992, zastoupeného JUDr.
Miroslavem Ťupou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 659/11, PSČ 120
00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky
z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 158/2009, o
dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012,
č. j. 7 Cmo 350/2011-58, takto:
I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti druhému výroku usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 350/2011-58, o
nákladech řízení, odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 79 Cm
158/2009-26, zamítl návrh na určení, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z
Bytového družstva Praha 8 – Kobylisy, Zdibská 213/20 (dále jen „družstvo“),
přijaté dne 17. března 2009 členskou schůzí družstva jednající v působnosti
představenstva, oznámené navrhovatelce přípisem z 20. března 2009, je neplatné
(výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že právo navrhovatelky na vyslovení neplatnosti
rozhodnutí členské schůze o vyloučení bylo ke dni podání návrhu prekludováno,
jelikož se navrhovatelka o konání členské schůze dozvěděla již 26. března 2009
a své právo neuplatnila v zákonné tříměsíční subjektivní lhůtě stanovené v §
231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil nicotnost napadeného
rozhodnutí (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů
(výrok druhý). Odvolací soud vyšel z toho, že:
1/ Ustavující členská schůze družstva určila, že působnost představenstva a
kontrolní komise bude vykonávat členská schůze (zakotveno v části IV. článku 1
odst. 1 stanov družstva). Orgány družstva jsou členská schůze a předseda
družstva (úvod části IV. stanov). 2/ Z části II. článku 10 stanov se podává, že o vyloučení člena družstva
rozhoduje předseda družstva. 3/ Členská schůze konaná dne 17. března 2009 rozhodla o vyloučení navrhovatelky
z družstva. Vyloučení bylo navrhovatelce oznámeno dopisem ze dne 20. března
2009, jenž navrhovatelka obdržela 26. března 2009. 4/ Navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení
18. listopadu 2009. Odvolací soud zdůraznil, že o vyloučení navrhovatelky rozhodovala členská
schůze družstva, ačkoli stanovy družstva tuto činnost svěřují (v souladu s §
231 odst. 4 obch. zák.) do působnosti předsedy družstva. S poukazem na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 757/2005 (a judikaturu v
něm uvedenou), uzavřel, že rozhodnutí přijaté členskou schůzí družstva mimo
její působnost je nicotné a nemá žádné právní účinky; v projednávané věci tudíž
bylo nutné postupovat podle § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Družstvo napadlo výslovně oba výroky usnesení odvolacího soudu dovoláním,
odkazujíc co do jeho přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.,
uplatňujíc přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena
odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně, aby bylo po zrušení napadeného
rozhodnutí řízení zastaveno. Dovolatel se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o zániku práva
navrhovatelky domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o vyloučení z důvodu
opožděnosti návrhu. Aplikaci ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř.
odvolacím
soudem má dovolatel v projednávané věci za nesprávnou, dovozuje, že „v řízení,
kde je navrhovatel oprávněn domáhat se vyslovení neplatnosti, vysloví soud
nicotnost, bez toho aby účastník musel speciálně namítat v řízení i tuto
nicotnost. Nelze však vykládat toto ustanovení tak, jak naznačuje odvolací
soud, tedy že soud vysloví nicotnost i tam, kde účastník již není oprávněn k
podání návrhu a tedy přezkoumání rozhodnutí bytového družstva.“ Nadto namítá,
že ke dni podání návrhu na vyslovení neplatnosti v projednávané věci nebylo
ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. účinné. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem o nicotnosti napadeného rozhodnutí. Členská
schůze podle části IV. článku 1 odst. 2 písm. g/ stanov rozhoduje o otázkách
spojených s členstvím v družstvu, kam lze (podle jeho názoru) podřadit i tento
případ, a rovněž si může některé věci dle písm. h/ vyhradit. Měl-li namísto
členské schůze rozhodovat předseda družstva, lze v rozhodnutí členskou schůzí
shledat jisté pochybení, nikoli však tak závažné, že by způsobilo nicotnost
rozhodnutí. Členská schůze je „vrcholným“ orgánem družstva, přičemž podle dovolatele „lze
vést paralelu“ mezi nicotností ve správním právu a v právu občanském. Dle § 77
odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též jen „s. ř.“), se za
nicotné nepovažuje rozhodnutí, které vydal správní orgán nadřízený věcně
příslušnému správnímu orgánu. Nadřízeným správním orgánem je přitom, neurčuje-
li jej zvláštní zákon, správní orgán rozhodující o odvolání, popřípadě
vykonávající dozor (§ 178 odst. 1 s. ř.). O odvolání proti rozhodnutí o
vyloučení člena rozhoduje dle § 231 odst. 4 obch. zák. členská schůze, vůči
předsedovi družstva je tedy v pozici podobné nadřízenému orgánu a skutečnost,
že rozhodla namísto předsedy družstva, by neměla způsobovat nicotnost takového
rozhodnutí. Konečně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neprováděl žádné dokazování k
tvrzeným důvodům pro rozhodování o vyloučení členskou schůzí. Důvodem členské
schůze pro vyhrazení si rozhodnutí dle části IV. článku 1 odst. 2 písm. h/
stanov byl možný střet zájmů.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o
nákladech řízení před soudy obou stupňů, není dovolání objektivně přípustné
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo
874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek); Nejvyšší soud je proto (v této části) odmítl. Dovolání proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné. Podle § 200e odst. 5 o. s. ř. v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady
obchodní společnosti nebo členské schůze družstva rozhodne soud o tom, že
dotčené usnesení valné hromady nebo členské schůze je nicotné, i bez návrhu. Z ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. plyne, že člen (družstva) může být
vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z
jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být
vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který
spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu
písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl
nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká. Podle § 231 odst. 5 obch. zák. soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká,
prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s
právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání návrhu uplatněno do 3
měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže
nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl dovědět o konání členské
schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do jednoho roku od jejího
konání, zaniká. Z ustanovení § 245 obch. zák. plyne, že v družstvu, jež má méně než padesát
členů, mohou stanovy určit, že působnost představenstva a kontrolní komise plní
členská schůze (odstavec 1). Statutárním orgánem je předseda, popřípadě další
člen pověřený členskou schůzí (odstavec 2). Podle ustanovení § 239 odst. 5 obch. zák. členská schůze rozhoduje o dalších
záležitostech týkajících se družstva a jeho činnosti, pokud tak stanoví tento
zákon, stanovy, popřípadě pokud si rozhodování o některé věci vyhradila. Již v usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 29 Odo 1138/2005, uveřejněném pod
číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež je veřejnosti
dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu
2001, na webových stránkách tohoto soudu), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil
závěr, že nicotnost rozhodnutí, způsobenou tím, že valná hromada přijala
rozhodnutí, jež nenáleží do její působnosti, a které proto nemá právní účinky,
je možné vyslovit (tuto otázku řešit jako předběžnou) i v jiném soudním řízení
než v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí takové valné hromady nebo v
rejstříkovém řízení. Uvedený závěr se obdobně prosadí i v poměrech družstva při výkladu § 231 odst. 5 obch. zák.
Lhůty pro uplatnění práva na soudní přezkum platnosti rozhodnutí o
vyloučení z družstva, obsažené v uvedeném ustanovení, se proto na posouzení
nicotnosti takového rozhodnutí nevztahují. V projednávané věci stanovy družstva určují, že orgánem oprávněným rozhodnout o
vyloučení člena je předseda družstva (srov. část II. článek 10 stanov). Do
působnosti členské schůze tato záležitost nenáleží i proto, že členská schůze
rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí předsedy družstva o vyloučení. Logickým a
systematickým výkladem stanov lze navíc dospět k závěru, že článek 10 je nadto
v poměru speciality k ustanovení části IV. článku 1 odst. 2 písm. g/ stanov,
jež do působnosti členské schůze svěřuje obecně rozhodování o otázkách
spojených s členstvím v družstvu a s nájmem bytů. Rozhodnutí o vyloučení
navrhovatelky z družstva tak bylo stanovami svěřeno do působnosti předsedy
družstva a rozhodovala-li o něm členská schůze, přijala rozhodnutí, jež
nenáleží do její působnosti. Zhojení nicotnosti za použití analogického užití právní úpravy veřejnoprávního
institutu nadřízeného správního orgánu (ustanovení § 77 odst. 1 ve spojení s §
178 odst. 1 o. s. ř.), tak, jak se jej pokouší konstruovat dovolatel, není v
obchodním právu coby soukromoprávním odvětví ovládaném zcela odlišnými principy
a zásadami možné. Ačkoli je členská schůze nejvyšším orgánem družstva (§ 239
odst. 1 obch. zák.), není orgánem nadřízeným ostatním orgánům družstva;
ustanovení správního řádu o nadřízeném správním orgánu není možné na poměry
orgánů soukromoprávní korporace aplikovat ani analogicky. S účinností od 1. prosince 2009, kdy došlo v důsledku novely provedené zákonem
č. 420/2009 Sb. ke včlenění ustanovení § 200e odst. 5 do občanského soudního
řádu, pak platí, že dospěje-li soud k závěru, že napadené rozhodnutí členské
schůze je nicotné, vysloví jeho nicotnost, aniž by musel současně zamítat návrh
na vyslovení jeho neplatnosti. Jelikož odvolací soud rozhodoval až poté, kdy
ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. nabylo účinnosti, byl jím vázán. Měl-li za
to, že rozhodnutí členské schůze družstva je nicotné (jelikož nespadá do
působnosti členské schůze), byl povinen vyslovit jeho nicotnost, což také
správně učinil (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2012,
sp. zn. 29 Cdo 3397/2010, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7,
ročník 2013, pod číslem 90). A konečně, tvrdí-li dovolatel (až) v dovolání, že členská schůze si rozhodnutí
o vyloučení v projednávané věci vyhradila, jde o nepřípustné uplatnění nové
skutečnosti ve smyslu § 241a odst. 4 o. s. ř. (z obsahu spisu se podává, že
dovolatel tuto námitku vznesl poprvé až v dovolacím řízení). Nad rámec odůvodnění Nejvyšší soud k atrakci působnosti poznamenává, že postup
členské schůze, jež si vyhrazuje k rozhodnutí určitou otázku podle § 239 odst. 5 in fine obch. zák., musí být dvoufázový: nejprve dojde samostatným
rozhodnutím členské schůze k vyhrazení si potřebné působnosti a až poté může
členská schůze dalším rozhodnutím rozhodovat o atrahované otázce. Nelze přitom
přehlédnout, že v projednávané věci členská schůze družstva takto nepostupovala.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo z části odmítnuto a z
části zamítnuto, navrhovatelce však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné
náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.