27 Cdo 3033/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně
A., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. René Gemmelem,
advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovaným 1)
R. S., svěřenskému správci S. s. f. R., bytem XY, 2) R. S., narozenému XY,
bytem XY, zastoupenému Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě,
Nádražní 308/3, PSČ 702 00, a 3) L. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému
JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV.
502/23, PSČ 500 02, o určení vlastnického práva a určení neexistence zástavního
práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově
pod sp. zn. 9 C 106/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 2. 2019, č. j. 71 Co 36/2019-124, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2019, č. j. 71 Co
36/2019-124, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 27. 11. 2018, č.
j. 9 C 106/2018-112, se mění tak, že se řízení se ve vztahu k žalovanému 1)
nezastavuje.
rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovaným 1) a ostatními
účastníky řízení (výrok II.).
[2] Učinil tak proto, že svěřenský fond je „entitou bez právní subjektivity“.
Představuje autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování
konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem. Protože žalovaný 1)
nedisponuje právní subjektivitou, soud řízení ve vztahu k němu zastavil podle §
104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
[3] Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným usnesením k odvolání žalobkyně
potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení ve vztahu mezi žalovaným 1) a ostatními účastníky řízení
(druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o § 237 o. s. ř., uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o.
s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil, případně
změnil tak, že se řízení ve vztahu k žalovanému 1) nezastavuje.
[5] Dovolatelka namítá, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný 1)
jako svěřenský fond založený podle § 1448 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále jen „o. z.“), nemá právní subjektivitu a nemá způsobilost být
účastníkem řízení, je chybný. Dovolatelka (stejně jako v odvolání) dále
dovozuje, že svěřenský fond je právnickou osobou – fundací podle § 303 o. z.
Tato právní otázka podle dovolatelky doposud nebyla v rozhodovací praxi
dovolacího soudu řešena, v čemž dovolatelka spatřuje předpoklad přípustnosti
dovolání.
[6] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k posouzení otázky, zda
svěřenský fond má způsobilost být účastníkem řízení podle § 19 o. s. ř., která
doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
[7] Z § 19 o. s. ř. plyne, že způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má
právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
[8] Podle § 1448 o. z. vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé
vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto
majetku a jeho správy (odst. 2). Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu
vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském
fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani
vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno (odst. 3).
[9] Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362,
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010-2013, s.
353) uvádí, že „svou povahou se svěřenské fondy blíží nadacím, liší se od nich
však zejména nedostatkem právní osobnosti, dočasným trváním, větší variabilitou
účelu a zásadní absencí veřejnoprávního dohledu nad nimi“.
[10] Právní názor soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že svěřenský fond je
entitou bez právní subjektivity, která představuje autonomní majetek bez
vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování konkrétního účelu a spravovaný
svěřenským správcem, plynoucí z výslovné právní úpravy § 1448 odst. 2 a 3 o.
z., je správný. Stejně tak soudy správně dovodily, že nemá-li svěřenský fond
právní osobnost a ani zákon jinak této entitě nepřiznává způsobilost být
účastníkem řízení, nemůže v řízení vystupovat jako účastník řízení (§ 19 o. s.
ř.).
[11] Lze dodat, že ke stejnému závěru dospívá i odborná literatura [viz např.
Pihera, V. in Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§
976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1185].
[12] Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
[13] Podle § 79 odst. 1 řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků,
popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo
název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné
organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též
jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve
věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále
obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského
fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a
žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
[14] Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i
když je úkon nesprávně označen.
[15] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 41 odst. 2 o.
s. ř. se podává, že úkony účastníků v řízení jsou procesními úkony. Procesní
úkony obecně jsou jednání subjektů řízení – procesních subjektů (soudu,
účastníků řízení, dalších subjektů na řízení zúčastněných), které procesní
právo předvídá a upravuje a s nimiž spojuje účinky v podobě vzniku, změny nebo
zániku procesněprávního vztahu. Jde o úkony, které mají vliv na zahájení,
průběh a skončení řízení. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu,
pro který je rozhodující samotný projev této vůle (navenek), nikoliv vůle sama.
Není tedy (na rozdíl od úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle
navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, že byl projev
vůle příp. vyvolán omylem apod. Rozhodující je obsah projevu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 32 Cdo 594/2019, uveřejněné pod
číslem 2/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[16] Také při posuzování toho, kdo je jako účastník řízení v procesním úkonu
označen, musí soud vycházet z projevu vůle účastníka (jeho objektivního
významu), který procesní úkon učinil.
[17] V poměrech projednávané věci, jestliže dovolatelka označila žalovaného 1)
jako „S. s. f. R., Svěřenský správce R. S.“ a v žalobě uplatňuje svá práva ve
vztahu k nemovitostem náležejícím do svěřenského fondu spravovaného správcem,
projevila jednoznačně vůli uplatnit žalobu proti R. S., svěřenskému správci S.
s. f. R. Její skutečná vůle v procesním úkonu (žalobě) neprojevená (byť
projevená později v odvolání či dovolání) nemá na posouzení obsahu žaloby jako
procesního úkonu žádný dopad.
[18] S ohledem na uvedené právní názor odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně
v žalobě označila jako žalovaného 1) svěřenský fond – entitu, které zákon
způsobilost být účastníkem řízení nepřiznává, není správný.
[19] Neposoudily-li soudy označení žalovaného 1) v žalobě podle jejího obsahu
ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.).
[20] Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo
dovolací soud, Nejvyšší soud podle § 243d písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího
soudu změnil tak, že se řízení vůči žalovanému 1) nezastavuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu