27 Cdo 3099/2024-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Fotbalového klubu Bohemians Praha a. s., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1511/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27244903, za účasti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem v Praze 6, Atletická 2474/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 00406741, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 90/2019, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 6 Cmo 84/2022-241, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Fotbalové asociaci České republiky na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Odvolací soud, posuzuje návrh na zahájení řízení podle § 258 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), dospěl k závěru, podle něhož rozhodnutí odvolací komise spolku je v souladu se zákonem a stanovami spolku. Neměl pochyb o tom, že navrhovatelka se dopustila v rozhodnutí specifikovaných disciplinárních provinění a že disciplinární komise, resp. odvolací komise, „dostatečně, řádně a přesvědčivě“ odůvodnily uložení disciplinárního trestu. Navrhovatelkou vytýkané formální nedostatky rozhodnutí podle odvolacího soudu „představují pouhé zjevné nesprávnosti a písařské chyby, aniž by existovaly jakékoli pochyby o specifikaci předmětných rozhodnutí orgánů spolku“.
Námitku zániku „trestnosti“ jednání navrhovatelky v důsledku uplynutí pětileté promlčecí lhůty uvedené ve stanovách spolku odvolací soud shledal nedůvodnou, neboť „k potrestání dřívějšího deliktu souvisejícího s utkáním FK Bohemians Praha s SK Sigma Olomouc ze dne 30. 5. 2009 společně s nenastoupením k utkání proti klubu Bohemians 1905 dne 10. 4. 2010 došlo v krátké době, do jednoho roku od spáchání obou deliktů“.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.
[5] Učinil tak proto, že vyřešení dovolatelkou předkládaných otázek týkajících se existence formálních nedostatků rozhodnutí odvolací komise spolku, promlčení disciplinárních provinění podle stanov spolku a přiměřenosti uložené sankce nemůže mít žádný vliv na výsledek řízení.
[6] Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že odvolací komise spolku, jež má podle stanov a disciplinárního řádu spolku „rozhodovat o porušení vnitřních předpisů schválených jejími příslušnými orgány, jakož i rozhodovat o druhu a výši trestu za takové porušení“, tj. rozhodovat sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami (§ 265 o. z.), po materiální stránce je (musí být) rozhodčí komisí ve smyslu § 265 o. z.
[7] V usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, uveřejněném pod číslem 4/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“ rozhodčího řízení, čemuž odpovídá i systematika právní úpravy (§ 267 o. z.). Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto nepřezkoumávají v režimu § 258 a násl. o. z. (jako je tomu u rozhodnutí jiných orgánů spolku), nýbrž – jak se podává z § 267 o. z. ve spojení s § 40e zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), – v řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem, popř. v řízení o návrhu na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu § 31 až 35 z. r. ř.
[8] Rozhodčí nález vydaný rozhodčí komisí spolku soud na návrh strany zruší pouze tehdy, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení (§ 31 z. r. ř.), anebo v případě, že komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem (§ 40j odst. 1 z. r. ř.).
[9] Z uvedeného vyplývá, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu rozhodčí komise spolku nepřísluší soudu posuzovat soulad rozhodčího nálezu se zákonem či stanovami spolku. Proto, přezkoumával-li odvolací soud platnost rozhodnutí odvolací komise spolku, jež má povahu rozhodčího nálezu, v režimu řízení podle § 258 a násl. o. z., poskytl dovolatelce vyšší míru právní ochrany, než jí podle zákona náleží.
[10] Otázkami otevřenými v dovolání dovolatelka zpochybňuje právě (pouze) soulad napadeného rozhodnutí odvolací komise spolku se zákonem, resp.
se stanovami spolku, aniž by namítala jakýkoli ze zákonem uvedených důvodů umožňujících soudu rozhodčí nález zrušit (odstranit). Vyřešení těchto otázek proto nemůže mít vliv na (ve výsledku správný) závěr odvolacího soudu, podle něhož napadené rozhodnutí odvolací komise spolku nelze soudním rozhodnutím odstranit.
[11] Námitkou, že ve věci rozhodoval senát odvolacího soudu v nesprávném obsazení, dovolatelka z obsahového hlediska vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Se zřetelem k § 241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, však tato vada není způsobilým dovolacím důvodem [označené
ustanovení výslovně vylučuje možnost podat dovolání z důvodu tzv. zmatečnostních vad dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.]. K namítané zmatečnostní vadě by dovolací soud mohl přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) a není-li zapotřebí provádět k její existenci dokazování (vada musí vyplývat z obsahu spisu). K plnému prověření existence této zmatečnostní vady (včetně potřebného dokazování) totiž slouží jiný opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1595/2019).
[12] Také k dovolatelkou namítané vadě řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí by dovolací soud mohl přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.