USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce F. L., zastoupeného Mgr. Petrem Otrusinou, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín II 7147, PSČ 760 01, proti žalované E. G., zastoupené Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, o zaplacení 1.509.878 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 60 Cm 73/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2023, č. j. 8 Cmo 141/2023-389, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
schválil smír uzavřený účastníky (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o tom, že žalobci se poměrná část zaplaceného soudního poplatku za řízení v prvním stupni, jakož i za řízení odvolací, nevrací (výroky III. a IV.).
2. K odvolání žalobce směřujícímu proti výrokům III. a IV. usnesení soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
4. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl dle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2001/2020, nebo ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2707/2023).
5. Již v usnesení ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 278/2019, jakož i v usnesení ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2133/2020, Nejvyšší soud konstatoval, že „pokud je ustanovením § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku, a není proto žádný důvod k tomu, aby (ne)možnost přezkoumání výše soudního poplatku za odvolání dovolacím soudem byla závislá na tom, ve které fázi řízení poplatník výši poplatku napadá, zda se tak stane formou dovolání po právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k zaplacení poplatku stanovena, nebo formou žádosti o vrácení přeplatku poté, co byl poplatek zaplacen ve výši rozhodnutím soudu stanovené“.
6. Tento závěr lze beze zbytku vztáhnout i na projednávanou věc.
7. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom,
že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 27 Cdo 3424/2023
Datum rozhodnutí: 21.05.2024
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ]
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
27 Cdo 3424/2023-411
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce F. L., zastoupeného Mgr. Petrem Otrusinou, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín II 7147, PSČ 760 01, proti žalované E. G., zastoupené Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, o zaplacení 1.509.878 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 60 Cm 73/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2023, č. j. 8 Cmo 141/2023-389, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2023, č. j. 60 Cm 73/2022-376, ve znění usnesení ze dne 29. 5. 2023, č. j. 60 Cm 73/2022-382, schválil smír uzavřený účastníky (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o tom, že žalobci se poměrná část zaplaceného soudního poplatku za řízení v prvním stupni, jakož i za řízení odvolací, nevrací (výroky III. a IV.). 2. K odvolání žalobce směřujícímu proti výrokům III. a IV. usnesení soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. 4. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl dle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2001/2020, nebo ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2707/2023). 5. Již v usnesení ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 278/2019, jakož i v usnesení ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2133/2020, Nejvyšší soud konstatoval, že „pokud je ustanovením § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku, a není proto žádný důvod k tomu, aby (ne)možnost přezkoumání výše soudního poplatku za odvolání dovolacím soudem byla závislá na tom, ve které fázi řízení poplatník výši poplatku napadá, zda se tak stane formou dovolání po právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k zaplacení poplatku stanovena, nebo formou žádosti o vrácení přeplatku poté, co byl poplatek zaplacen ve výši rozhodnutím soudu stanovené“. 6. Tento závěr lze beze zbytku vztáhnout i na projednávanou věc. 7. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu