27 Cdo 3535/2018-468
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, proti žalovanému ORIS Praha, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Babákova 2390/2, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 43004474, zastoupenému JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o vyklizení nemovitostí, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 10. 2013, č. j. 28 C 122/2010-197, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 13 Co 69/2014-267, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 122/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 13 Co 47/2018-435, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
[1] Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 28 C 122/2010-404, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 10. 2013, č. j. 28 C 122/2010-197, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 13 Co 69/2014-267 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 29. 3. 2018, č. j. 13 Co 47/2018-435, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., změnil je ve výroku II. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož skutečnost, že soudkyně rozhodující ve věci samé pracovala v letech 1996 až 2008 v advokátní kanceláři zástupce žalobce, nezakládá sama o sobě důvod zmatečnosti uvedený v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy samy o sobě nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3.
7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2258/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, a ze dne 2.
10. 2018, sen. zn. 29 NSČR 149/2018.
[5] Řečené platí i pro závěr, podle něhož důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodující soudkyně nemůže založit ani pouhá (ničím neprokázaná) domněnka dovolatele, podle níž „nelze vyloučit, že si k advokátní kanceláři právního zástupce žalobce vybudovala bližší (až sentimentální) vztah“ (srov. zejména nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01).
[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 22. 7. 2019
JUDr. Petr Šuk předseda senátu