USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci navrhovatele J. H., za účasti České Radiokomunikace a. s., se
sídlem v Praze 6, Skokanská 2117/1, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby
24738875, zastoupené Mgr. Ing. Markétou Císařovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 8, Karolinská 707/7, PSČ 186 00, o vyslovení neplatnosti usnesení
mimořádné valné hromady účastníka ze dne 31. 1. 2005, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 42 Cm 86/2005, o dovolání navrhovatele J. H. proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 8 Cmo 10/2022- 374, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 42 Cm 86/2005-335 podal
navrhovatel odvolání. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. [3] Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal advokátem nezastoupený
navrhovatel dovolání. [4] K dovolatelem podané žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť ji považuje za zjevné
zneužití procesního práva dle § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020]. Uvedené lze dovodit z dosavadního postupu
dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž
žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě
stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti,
jež by dokládaly její důvodnost). Jednání dovolatele lze považovat za
obstrukční a nikoli vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle
jeho názoru neoprávněně zasaženo. [5] Ostatně samo dovolání je svévolným a současně zřejmě bezúspěšným
uplatněním práva; dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil odvolací soud
usnesení, jímž soud prvního stupně toliko postupem podle § 164 o. s. ř. opravil
nesprávné označení účastníků řízení (označení „žalobce“ a „žalovaná“ nahradil
označením „navrhovatel“ a „účastník řízení“, resp. „za účasti“). To vše navíc v
situaci, kdy prvnímu (včasnému) odvolání navrhovatele do usnesení č. j. 42 Cm
86/2005-264 odvolací soud vyhověl a soud prvního stupně opravovaným usnesením
č. j. 42 Cm 86/2005-330 odmítl druhé odvolání, směřující do téhož rozhodnutí. [6] Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen
advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. §
241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení. [7] Městský soud v Praze dovolatele ke splnění podmínky povinného
zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení
procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť o
následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení byl v posuzované věci poučen
soudem prvního stupně již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti
známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním mnohokrát
obracel a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván
opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. za
mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2017, sp. zn. 27
Cdo 2398/2017). [8] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího
soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není
nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti
povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví
setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a
formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II.
ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, či ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 26 Cdo 934/2023]. [9] Jelikož dovolatel nesplnil podmínku dle § 241 odst. 1 o. s. ř.,
Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. zastavil. [10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.