USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) JUDr. Jana Šťovíčka, Ph.D., bytem v Praze 5, Pod Císařkou 3242/5, PSČ 150 00, b) Autoklubu České republiky, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1337/29, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00550264, a c) Sdružení sportovních svazů České republiky, z. s., se sídlem v Praze 7, U Pergamenky 1511/3, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 00174262, zastoupeného Mgr. et Mgr. Romanem Hoštou, advokátem, se sídlem v Kladně, Váňova 3180, PSČ 272 01, za účasti Českého olympijského výboru, se sídlem v Praze 10, Benešovská 1925/6, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 48546607, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, PSČ 150 00, o „nicotnost“ a neplatnost rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 190/2021, o dovolání navrhovatele c) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 12 Cmo 21/2023-202, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel c) je povinen zaplatit Českému olympijskému výboru na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Navrhovatel c) se návrhem ze dne 12. 10. 2021 domáhal „vyslovení nicotnosti“ rozhodnutí pléna Českého olympijského výboru (dále jen „ČOV“) ze dne 29. 6. 2021, a to jeho 4. bodu, kterým byli na funkční období 2021 až 2025 zvoleni funkcionáři ČOV.
2. Městský soud v Praze nejdříve usnesením ze dne 15. 11. 2021, č. j. 74 Cm 190/2021-35, spojil řízení o návrhu navrhovatele c) vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 202/2021 s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 74 Cm 190/2021 [o návrhu navrhovatelů a) a b) na vyslovení neplatnosti rozhodnutí pléna ČOV ze dne 29. 6. 2021] ke společnému řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 74 Cm 190/2021.
3. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2022, č. j. 74 Cm 190/2021-118, vyslovil neplatnost usnesení pléna ČOV ze dne 29. 6. 2021, kterými byli zvoleni místopředsedové ČOV Zdeněk Haník, Libor Varhaník, Roman Kumpošt a Milan Hnilička (výrok I.), zamítl návrh navrhovatelů a) a b) na vyslovení neplatnosti usnesení pléna ČOV ze dne 29. 6. 2021, kterým byl schválen jako místopředseda ČOV Filip Šuman (výrok II.), zamítl návrh navrhovatele c) na určení „nicotnosti“ usnesení pléna ČOV ze dne 29. 6. 2021, jímž byli zvoleni předseda, místopředsedové, členové výkonného výboru, předseda revizní komise, členové revizní komise a členové rozhodčí komise ČOV (výrok
III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI.).
4. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele c) do výroku III. a ČOV do výroků I., IV. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozhodnutím:
- ve výroku III. potvrdil „ve správném znění“ tak, že „se zamítá návrh na vyslovení nicotnosti usnesení ČOV ze dne 29. 6. 2021, a to jeho bodu 4., jímž byli na funkční období let 2021 až 2025 zvoleni členové orgánů ČOV“ (první výrok),
- ve výroku VI. jej změnil tak, že navrhovatel c) je povinen zaplatit ČOV na náhradu nákladů řízení 28.798 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (druhý výrok),
- ve výrocích I., IV. a V. ve vztahu mezi navrhovateli a) a b) a ČOV rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok), a - rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k navrhovateli c) [čtvrtý výrok].
5. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel c) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
6. Dovolatel namítá, že napadené usnesení spočívá na posouzení otázky vzniku členství ve spolku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Napadá závěr odvolacího soudu, podle kterého členství určité osobě v ČOV vznikne „automaticky“ tím, že se stane členem Mezinárodního olympijského výboru nebo zástupcem složky ČOV bez právní subjektivity. Podle dovolatele je ke vzniku členství ve spolku zapotřebí, aby zájemce o členství projevil svou vůli stát se členem spolku, což se v daném případě nestalo. Pléna ČOV konaného dne 29. 6. 2021 se proto účastnily a na něm i hlasovaly osoby, které se nikdy členy ČOV nestaly. K tomu odkazuje zejména na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2721/2016, a ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3074/2012.
7. Odvolací soud se však od výše uvedené judikatury dovolacího soudu neodchýlil.
8. Odkaz dovolatele na jím vybranou argumentaci z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2721/2016 není přiléhavý, neboť v oné věci šlo o specifickou situaci, ve které osobám členství v občanském sdružení vznikalo již pouhým navázáním spolupráce se sdružením či vznikem pracovního poměru. Osoby se v daném případě stávaly členy třeba i nedobrovolně bez toho, aniž by o tom dokonce věděly. Nadto Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že přestože obecně platí, že vznik členství v existujícím (již vzniklém) občanském sdružení je vázán na dvoustranný adresovaný právní úkon, jenž spočívá v žádosti o členství (projevu vůle uchazeče) a přijetí za člena (projevu vůle sdružení), stanovy sdružení mohou určit i jiný způsob vzniku členství. Stanovy mohou zákonný požadavek na souhlasný projev vůle uchazeče a občanského sdružení zmírnit. Členství může vzniknout, aniž by muselo sdružení s přihláškou uchazeče souhlasit; například již tím, že sdružení dojde projev vůle uchazeče, který směřuje ke vzniku členství. Takový projev vůle nemusí být – určují-li tak stanovy – dokonce ani výslovný (nevzbuzuje-li konkludentní jednání pochyby o tom, že se jednající chtěl stát členem sdružení).
9. V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že na plénu ČOV byly (mimo jiných členů spolku) přítomny osoby, které svou vůli stát se jeho členy (třeba i konkludentně) projevily, a to již tím, že se na chodu ČOV aktivně a kontinuálně podílely, ať už hlasováním na plénech (včetně pléna dne 29. 6. 2021), či výkonem funkcí ve statutárním nebo kontrolním orgánu (Jiří Kejval je předsedou ČOV minimálně již od roku 2016 - srov. též odstavec 21 napadeného rozhodnutí).
10. Stejně tak ani rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3074/2012 do poměrů projednávané věci nedopadá, neboť v něm Nejvyšší soud otázku vzniku členství v občanském sdružení vůbec neřešil a aktivní věcnou legitimaci žalobce (dovolatele) v oné věci dovodil ze skutečnosti, že brojil proti finančně citelné sankci, čímž se „dostal do postavení analogického členu občanského sdružení“.
11. A konečně, dovolání nečiní přípustným ani poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018, dle kterého je nicotným takové rozhodnutí orgánu spolku, pro nějž hlasovaly pouze osoby, které se řádnými členy spolku nikdy nestaly. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nespočívá, neboť odvolací soud uzavřel, že osoby, jejichž členství je prostřednictvím návrhu dovolatele na určení „nicotnosti“ rozhodnutí pléna napadáno, jsou řádnými členy ČOV.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. 6. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu