27 Cdo 4058/2018-410
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele F. Ž., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Evou Hodákovou,
advokátkou, se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Komenského nám.
56/10, PSČ 250 01, za účasti 1) L. Ž., narozeného XY, bytem XY, 2) L. I.,
narozené XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Benešem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, 3) Bytového družstva
DRUTO, se sídlem v Praze 7, Tovární 1265/8, PSČ 170 00, identifikační číslo
osoby 26188074, zastoupeného Mgr. Václavem Uhlířem, advokátem, se sídlem v
Praze 3, Baranova 672/31, PSČ 130 00, a 4) O. I., narozené XY, bytem XY,
zastoupené Mgr. Marianou Ermlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Slezská
949/32, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu a práva nájmu družstevního
bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 41/2011, 81 Cm
55/2013, o dovolání L. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11.
2015, sp. zn. 14 Cmo 406/2014-216, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2014, č. j. 81 Cm
41/2011-182, 81 Cm 55/2013, odňal navrhovateli osvobození od soudních poplatků
(výrok I.), zamítl rozšíření návrhu o eventuální petit (výrok II.), zamítl
návrh na určení, že navrhovatel je členem Bytového družstva DRUTO (dále jen
„družstvo“) a „výlučným nájemcem družstevního bytu č. 31“ (výrok III.), a
rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). [2] Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl odvolání
navrhovatele proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně (první výrok), ve
výrocích I., III. a IV. pak usnesení soudu prvního stupně k odvolání
navrhovatele zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (druhý výrok). [3] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal L. Ž. dovolání,
jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil
tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a
o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] V projednávané věci soudy vyšly z toho, že navrhovatel převedl svá
členská práva a povinnosti v družstvu dohodou z 8. 8. 2010 na dovolatele (svého
otce), který byl v té době ženatý s L. I. Dovolatel pak převedl 3. 4. 2011
práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu na O. I., na niž družstvo
převedlo vlastnické právo k předmětnému družstevnímu bytu. O. I. převedla
vlastnické právo k bytu na třetí osobu, zůstala však členkou družstva. [5] Zatímco soud prvního stupně dospěl za popsané skutkové situace k
závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c)
o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 není dán, odvolací soud se s jeho
názorem neztotožnil a již jen z tohoto důvodu rozhodnutí ve věci samé zrušil. [6] Z ustálené judikatury přijaté při výkladu § 80 písm. c) o. s. ř. ve
znění účinném do 31. 12. 2013 ve vztahu k řízení o určení členství v (bytovém)
družstvu se podává:
1) Tvrdí-li navrhovatel, že je členem družstva, má za situace, kdy s ním
družstvo jako se svým členem nejedná, naléhavý právní zájem na určení svého
členství v družstvu, neboť jiným - pro ostatní účastníky závazným - způsobem se
určení existence tohoto právního vztahu domoci nemůže. Vyjasnění otázky
členství navrhovatele v družstvu je výchozí pro posouzení dalších právních
vztahů účastníků (zejména otázky vlastnického práva k bytové jednotce), které
se od tohoto vztahu odvíjejí. Ani skutečnost, že družstvo po podání návrhu v
projednávané věci převedlo vlastnické právo k bytové jednotce (družstevnímu
bytu), k němuž se tvrzená členská práva a povinnosti navrhovatele v družstvu
připínají, na osobu, kterou družstvo považuje za nabyvatele těchto členských
práv a povinností, na existenci naléhavého právního zájmu navrhovatele na
určení jeho členství v družstvu ničeho nemění (v podrobnostech srov. zejména
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012, a
judikaturu v něm citovanou, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1737/2013, ze dne 21. 1. 2015, sp. zn.
29 Cdo 5043/2014, a ze dne
12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 140/2015). 2) Návrh na určení, že navrhovatel je členem družstva a nájemcem
družstevního bytu, musí směřovat proti všem subjektům, jejichž práva mohou být
tímto určením dotčena a které navrhovateli toto právo upírají (viz např. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1094/2004,
uveřejněného pod číslem 89/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4786/2010). [7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož má navrhovatel naléhavý právní
zájem na požadovaném určení, je se shora citovanými judikatorními závěry plně v
souladu. [8] Brojí-li dovolatel i proti závěru odvolacího soudu o důsledcích
nařízeného předběžného opatření, přehlíží, že na vyřešení této otázky napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí; jejím
prostřednictvím proto přípustnost dovolání založit nelze.
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když
rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení
nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu