27 Cdo 4102/2019-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci navrhovatelky I. V., narozené XY, zemřelé dne 13. 10. 2019,
naposledy bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, se sídlem v
Liberci, Gorkého 658/15, PSČ 460 01, za účasti BD U SILA, se sídlem v Liberci,
U Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupeného
Alexanderem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ
460 01, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení
navrhovatelky z družstva, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci pod sp. zn. 38 Cm 24/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 8 Cmo 188/2017-153, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne
12. 6. 2017, č. j. 38 Cm 24/2017-103, určil, že rozhodnutí členské schůze BD U
SILA (dále jen „družstvo“) ze dne 25. 11. 2016, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí představenstva ze dne 12. 7. 2016 o vyloučení navrhovatelky z
družstva, je neplatné (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání
družstva rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení
neplatnosti napadeného rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení
navrhovatelky zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Rozhodnutí odvolacího soudu bylo navrhovatelce (jejímu zástupci)
podle doručenky (založené ve spise na č. l. 158) doručeno dne 29. 8. 2019.
Navrhovatelka dne 13. 10. 2019 zemřela.
[4] Zástupce navrhovatelky dne 29. 10. 2019 podal jménem navrhovatelky
proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání podle § 236 a násl. zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
[5] Podle § 243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení
o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43,
92, 95 až 99 a 107a o. s. ř. však pro dovolací řízení neplatí.
[6] Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky
řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
[7] Jednou z podmínek řízení, k jejichž (ne)splnění musí soud
přihlédnout, je i způsobilost být účastníkem řízení, kterou má ten, kdo má
(podle hmotného práva) právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti);
jinak jen ten, komu ji zákon přiznává (§ 19 o. s. ř.). Nemá-li účastník
způsobilost být účastníkem řízení v den zahájení řízení, soud řízení (pro
neodstranitelný nedostatek podmínek řízení) zastaví (srov. za mnohá rozhodnutí
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96, ze dne
19. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2415/2002, ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo
1524/2004, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3419/2010, ze dne 25. 4. 2017,
sp. zn. 20 Cdo 1007/2017, či ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5717/2017).
[8] Jelikož navrhovatelka jako fyzická osoba ztratila dnem své smrti (§
23 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“), právní
osobnost – a tedy rovněž i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) –
již před zahájením dovolacího řízení (před podáním dovolání), jedná se o
nedostatek podmínky dovolacího řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud
proto dovolací řízení zastavil podle § 243b, § 104 odst. 1 věty první a § 243f
odst. 2 o. s. ř.
[9] Soud prvního stupně při svém dalším postupu vezme na vědomí závěr
vyjádřený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo
2729/2010, uveřejněném pod číslem 47/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, podle kterého ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení
v době po účinném doručení rozhodnutí odvolacího soudu, avšak ještě předtím,
než mu uplynula dovolací lhůta, běží vůči jeho právnímu nástupci znovu celá
dovolací lhůta, a to ode dne, kdy mu bylo řádně doručeno rozhodnutí odvolacího
soudu.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu