27 Cdo 4444/2017-710
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele OSDA - ČR - MUZO, pobočného spolku, se sídlem v Ostravě, Nádražní
532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 75057514, zastoupeného JUDr.
Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, za
účasti Global Payments Europe, s. r. o., se sídlem v Praze 10, V Olšinách
626/80, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27088936, zastoupené Mgr. Terezou
Naučovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00,
o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 49 Cm 120/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Cmo 109/2014-516, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Cmo 109/2014-516,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Navrhovatel se postupem podle § 183k zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), domáhá přezkoumání
přiměřenosti protiplnění za akcie emitované společností Global Payments Europe,
a. s., identifikační číslo osoby 00001155 (dále jen „společnost“), o nominální
hodnotě 1.000 Kč (dále též jen „akcie“).
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, č. j. 49 Cm
120/2006-430, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výroky II. a III.). [3] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Mimořádná valná hromada společnosti dne 31. 8. 2005 rozhodla podle § 183i a
násl. obch. zák. o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti
(vlastněných osobami odlišnými od hlavního akcionáře) na hlavního akcionáře
(společnost PGT Capital s. r. o., nyní Global Payments Europe, s. r. o.; dále
též jen „hlavní akcionář“). 2) Přiměřenost protiplnění ve výši 20.661 Kč za jednu akcii byla doložena
znaleckým posudkem č. 061290 ze dne 14. 7. 2005, zpracovaným znaleckým ústavem
American Appraisal s. r. o. 3) Zápis usnesení valné hromady o přechodu všech akcií společnosti, které jsou
ve vlastnictví menšinových akcionářů, na hlavního akcionáře do obchodního
rejstříku byl zveřejněn dne 27. 9. 2005. 4) Navrhovatel byl ke dni přechodu vlastnického práva k akciím společnosti
vlastníkem jedné akcie; její vlastnictví nabyl až poté, kdy valná hromada
společnosti rozhodla o vytěsnění menšinových akcionářů. 5) Soudem ustanovený znalec stanovil hodnotu jedné akcie společnosti ke dni 27. 10. 2005 částkou 21.354 Kč, ke dni 31. 5. 2005 (k němuž hodnotu stanovil
posudek znaleckého ústavu American Appraisal s. r. o.) pak částkou 20.257 Kč. 6) Soudem ustanovený znalec vycházel při určení hodnoty jedné akcie z hodnoty
podniku společnosti, určené výnosovou metodou. Při výpočtu nákladů vlastního
kapitálu znalec aplikoval přirážku Rx za nižší likviditu akcií společnosti ve
výši 3 %. [4] Soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou námitku hlavního
akcionáře, podle níž je jednání navrhovatele šikanózním, neboť nabyl toliko
jedinou akcii společnosti, a to až poté, kdy byl zveřejněn zápis usnesení valné
hromady o vytěsnění menšinových akcionářů do obchodního rejstříku, a se
znalostí výše protiplnění určeného valnou hromadou. Jakkoliv lze mít podle
soudu prvního stupně pochybnosti o souladu jednání navrhovatele s dobrými
mravy, nemůže tato pochybnost navrhovatele „vyloučit z ochrany výslovně
poskytnuté zákonem“. [5] Protiplnění určené valnou hromadou však soud prvního stupně shledal
na základě provedeného dokazování přiměřeným, vypořádávaje se s námitkami
navrhovatele směřujícími především proti znaleckému posudku. Výslovně pak (mimo
jiné) zdůraznil (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011), že aplikace přirážky za nižší likviditu akcií při výpočtu
nákladů vlastního kapitálu (v rámci zjišťování hodnoty podniku společnosti
výnosovou metodou) je přípustná a ve znaleckém posudku odůvodněná. [6] Jde-li o drobný rozdíl mezi hodnotou určenou znaleckým posudkem
znaleckého ústavu American Appraisal s. r. o. a znaleckým posudkem vypracovaným
soudem ustanoveným znalcem, soud prvního stupně vysvětlil, že ocenění akcií je
jako každý odhad zatíženo určitou chybou a z rozdílu v řádu jednotek
procentních bodů nelze činit závěr o nepřiměřenosti protiplnění určeného
usnesením valné hromady společnosti.
[7] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele ve výroku označeným
usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [8] Odvolací soud přisvědčil jak názoru soudu prvního stupně, podle
něhož s ohledem na okolnosti projednávané věci nelze dovozovat, že ze strany
navrhovatele jde o spekulativní a šikanózní návrh, tak i jeho závěru, podle
kterého je protiplnění určené usnesením valné hromady společnosti přiměřené. [9] Vedle dalších odvolacích námitek se odvolací soud vyjádřil taktéž k
námitce nepřípustnosti tzv. přirážky za nižší likviditu akcií. Poukazuje na
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 723/2011 zdůraznil, že v projednávané
věci nedošlo ke snížení ceny stanovené znaleckým posudkem z důvodu nižší
likvidity akcií společnosti, ale že tato okolnost byla zohledněna (při určení
hodnoty podniku společnosti výnosovou metodou) v rámci stanovení nákladů
vlastního kapitálu. Užití této přirážky rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání. Znalec pak užití přirážky logicky odůvodnil.
[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), maje za to, že dovolání je přípustné k řešení řady (v
judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešených) otázek hmotného a zejména
procesního práva, jež v dovolání podrobněji rozepisuje.
[11] Mimo jiné pak Nejvyššímu soudu předestírá otázku přípustnosti
aplikace přirážky za nižší likviditu při stanovení hodnoty podniku společnosti
výnosovou metodou pro účely posouzení přiměřenosti protiplnění v řízení podle §
183k obch. zák., podrobně rozebíraje, proč je podle jeho přesvědčení takový
postup nepřípustný, nedůvodný a nesprávný.
[12] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího
soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, v celém rozsahu zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[13] Hlavní akcionář považuje dovolání navrhovatele za nedůvodné a
navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.
[14] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu
pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku
II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[15] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky
přípustnosti aplikace přirážky za nižší likviditu při stanovení hodnoty podniku
společnosti výnosovou metodou pro účely posouzení přiměřenosti protiplnění v
řízení podle § 183k obch. zák.; při posouzení této otázky se odvolací soud
odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu, formulovaných v rozhodnutí přijatém po
vydání napadeného usnesení.
[16] Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, postupoval při řešení
uvedené otázky v souladu s (v době rozhodování obou soudů ustálenou)
judikaturou Nejvyššího soudu, jež výslovně nevylučovala, aby případná nižší
likvidita akcií společnosti byla vzata v úvahu při stanovení výše nákladů
vlastního kapitálu [v rámci zjišťování hodnoty (podniku) společnosti tzv.
výnosovou metodou]. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňoval, že to, zda je
takový postup na místě, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné
odborné znalosti (vedle soudy citovaného usnesení viz dále např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012).
[17] Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3359/2012 však zrušil
Ústavní soud nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15, vysvětluje,
že označená otázka je otázkou právní (jejíž řešení náleží soudům, včetně soudu
Nejvyššího), a uzavíraje, že sice není možné předjímat všechny situace, které
by mohly v praxi nastat, a použití přirážky za (omezenou) obchodovatelnost
tudíž nelze zcela vyloučit, nicméně takový postup bude spíše výjimečný, přičemž
se musí opírat o racionální důvody (odst. 31 nálezu).
[18] Nejvyšší soud následně v usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27
Cdo 4585/2018, vycházeje ze závazného právního názoru Ústavního soudu, přijal
(k řešením shora popsané otázky) následující závěry:
1) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze
ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní).
Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z
hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu
přicházející skutečnosti.
2) Užití přirážky za nižší likviditu akcií (jejich omezenou obchodovatelnost)
při určování hodnoty (podniku) společnosti výnosovou metodou je otázkou
odbornou, jejíž řešení přísluší znalci a nikoliv soudu. Případná nižší
likvidita akcií může negativně ovlivnit tržní hodnotu (podniku) společnosti,
určenou výnosovou metodou.
3) Částka určená jako alikvotní podíl na (takto stanovené) tržní hodnotě
(podniku) společnosti zpravidla (ve většině případů) převyšuje tržní cenu
samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie
prodat), a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost)
vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky
účastnických cenných papírů.
4) S ohledem na důvody podrobně vyložené Ústavním soudem je však na místě
uzavřít, že má-li být protiplnění poskytované vytěsněným akcionářům spravedlivé
(přiměřené), pak při určení přiměřeného protiplnění zásadně (nesvědčí-li pro
opačný závěr vážné důvody) nelze přirážku za nižší likviditu akcií (jejich
omezenou obchodovatelnost) zohlednit.
5) Řečené znamená, že soud musí znalci – aplikuje-li uvedenou přirážku při
výpočtu hodnoty (podniku) společnosti – uložit, aby tuto hodnotu vypočetl i bez
užití uvedené přirážky, a následně pak při určení výše přiměřeného protiplnění
vycházet z hodnoty stanovené znalcem bez aplikace této přirážky. I v tomto
případě platí, že soud vychází – vedle takto určené hodnoty (podniku)
společnosti – i z dalších okolností, jež v řízení vyšly najevo.
6) Jinými slovy, vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle §
183k obch. zák. z hodnoty (podniku) společnosti, určené výnosovou metodou,
zpravidla nemůže být při stanovení této hodnoty (pro účely určení přiměřeného
protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) přirážka za
nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií (nejsou-li v konkrétní věci
naplněny důvody pro opačný závěr).
[19] Jestliže odvolací soud v projednávané věci považoval aplikaci
přirážky bez dalšího za přípustnou, je jeho právní posouzení (s ohledem na
závěry formulované Ústavním a Nejvyšším soudem po vydání napadeného usnesení)
nesprávné.
[20] Nejvyšší soud proto – aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními
námitkami, jimiž dovolatel převážně vytýká (údajné) vady řízení – usnesení
odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[21] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[22] V dalším řízení odvolací soud opětovně také posoudí, zda lze právu
dovolatele na přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnout ochranu.
[23] Účelem řízení vedeného o návrhu podle § 183k obch. zák. je
především ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva
hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla
akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve
společnosti setrvali. Právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění
soudem má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem vskutku
odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní
akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice
vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.
[24] Ačkoliv dovolatel je v projednávané věci formálně aktivně věcně
legitimován k podání návrhu podle § 183k obch. zák., nelze pominout, že se
akcionářem společnosti stal až poté, kdy valná hromada společnosti rozhodla o
vytěsnění menšinových akcionářů (podle tvrzení hlavního akcionáře dokonce až
poté, kdy byl zveřejněn zápis usnesení valné hromady o vytěsnění do obchodního
rejstříku) a kdy věděl, že vlastnictví k jím nabývané akcii obratem přejde na
hlavního akcionáře i za jak vysoké protiplnění se tak stane. Navíc takto
pořídil toliko jedinou akcii společnosti. Není tudíž osobou, k jejíž ochraně je
právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeno.
[25] Uvedené okolnosti naznačují, že jediným důvodem, proč dovolatel
nabyl akcii společnosti, bylo, aby mohl následně podat návrh na přezkoumání
přiměřenosti protiplnění, ačkoliv jde o nástroj, který – jak vysvětleno shora –
není určen k jeho ochraně. Je-li tomu tak, pak výkon tohoto práva dovolatelem
nese všechny znaky zneužití práva, a jen stěží jej lze považovat za souladný se
zásadami poctivého obchodního styku (viz § 265 obch. zák. a např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016).
[26] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu