29 Cdo 1866/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobce T. H. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Spoustou Ph.D., advokátem, se sídlem
v Praze 1, Voršilská 10, PSČ 110 00, proti žalované Via Outlets Praha s. r. o.,
se sídlem v Praze - Štěrboholích, Zamenhofova 440, PSČ 108 00, identifikační
číslo osoby 27655636, zastoupené JUDr. Pavlem Šuserem, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, o zaplacení 656.000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 22/2012, o dovolání žalované
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016, č. j. 7 Cmo
395/2014-310, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016, č. j. 7 Cmo
395/2014-310, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se (žalobou ze dne 29. února 2012) domáhal zaplacení 1.404.000 Kč s
příslušenstvím z titulu odměny za výkon funkce předsedy představenstva žalované
společnosti Euro Mall Praha a. s. (nyní Via Outlets Praha s. r. o.) za období
od 28. února 2008 do 9. ledna 2012. Podáním ze dne 12. června 2012 vzal žalobu v rozsahu částky 748.000 Kč,
představující odměnu za období od 22. prosince 2009 do 9. ledna 2012, zpět. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. června 2012, č. j. 72 Cm 22/2012-36,
řízení „co do částky 748.000 Kč s příslušenstvím“ zastavil, a rozsudkem ze dne
27. května 2014, č. j. 72 Cm 22/2012-234, uložil žalované povinnost zaplatit
žalobci částku 656.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech
řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce byl v období od 2. února 2007 do 9. ledna 2012 členem a předsedou
představenstva žalované. 2) Jediným akcionářem žalované byla v rozhodné době společnost TK Czech
Operations s. r. o., jejímž jediným společníkem byla (je) společnost EURO MALL
HOLDING A/S, se sídlem v Aalborgu, Vestre Havnepromenade 7, DK-9000, Dánské
království (dále jen „EURO MALL HOLDING A/S“),
3) V období do 22. prosince 2009 nebyla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena
písemná smlouva o výkonu funkce. Poté strany uzavřely (z podnětu auditora)
písemnou smlouvu o výkonu funkce, podle které je výkon funkce předsedy
představenstva bezúplatný. 4) Žalobce byl zaměstnancem společnosti EURO MALL HOLDING A/S. Podle pracovní
smlouvy ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. března 2004
vykonával činnost ředitele divize a rovnocenného člena divize v České republice
se zodpovědností za aktivity zaměstnavatele na českém trhu. Náplň práce byla
charakterizována jako „výkon nejvyššího a celkového řízení a odpovědnost za
organizaci TK Development“ mimo jiné v České republice; v souladu s ujednáním
této pracovní smlouvy měl být „registrován jakožto oprávněný jednat jménem
českých společností TK Development a společností souvisejících s firmou TK
Development“. 5) Podle pracovní smlouvy měl žalobce nárok na mzdu ve výši „přesahující
700.000 Kč“ měsíčně, 1 % podíl na zisku vytvořeném v ČR a SR nad 50.000.000 Kč,
ubytování (včetně jeho rodiny) ve vile v Praze 6 (za nájemné ve výši 100.000 Kč
měsíčně), služební automobil značky VW Touareg 3,0 TDI V6 v hodnotě 1.391.000
Kč (s neomezeným limitem spotřeby a s právem jej užívat i pro osobní potřebu) a
služební telefon, datové a telefonní připojení v místě bydliště. 6) Žalovaná nevyvíjí žádnou činnost; vlastní pozemky, na kterých má být
vybudováno obchodní centrum, což zatím (s ohledem na stávající územní plán)
není možné. 7) Další členové představenstva žalované vykonávali své funkce bezúplatně. 8) Dle znaleckého posudku vypracovaného v projednávané věci činí odměna za
výkon funkce předsedy představenstva v obdobných společnostech za posuzované
období 799.336,30 Kč; znalec při určení výše odměny vyšel z mediánu mezd
manažerů ve společnostech, které vykonávaly obdobnou činnost. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně – odkazuje na § 66 odst. 2, §
566 odst.
1 a § 571 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále též jen „obch. zák.“) – uzavřel, že žalobci náleží za výkon funkce
předsedy představenstva žalované v období od 28. února 2008 do 21. prosince
2009 odměna ve výši obvyklé, jež činí – jak plyne ze znaleckého posudku –
799.366,30 Kč; žalobou se domáhá zaplacení toliko 656.000 Kč. K námitkám žalované soud prvního stupně uvedl, že neprokázala uzavření ústní
dohody o bezúplatném výkonu funkce (v období před 22. prosincem 2009), navíc i
kdyby zde taková dohoda byla, nebyla by pro nedodržení písemné formy platná. Navíc společnost EURO MALL HOLDING A/S, jež měla takovou dohodu schválit,
nebyla akcionářem žalované. Za nepodstatnou pak soud prvního stupně považoval skutečnost, že žalobce
vykonával funkci člena statutárního orgánu v řadě dalších společností. S
odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo
4388/2007, pak neshledal důvodnou ani námitku žalované, podle níž je jednání
žalobce spočívající ve vymáhání žalobou uplatněné pohledávky v rozporu se
zásadami poctivého obchodního styku, resp. v rozporu s dobrými mravy. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. ledna 2016, č. j. 7 Cmo 395/2014-310, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud zcela přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního
stupně. Zdůraznil, že provedenými důkazy nebyla prokázána „vůle žalobce“
vykonávat funkci předsedy představenstva (v období před 22. prosincem 2009)
bezúplatně; na tom nic nemění ani přesvědčení ostatních členů představenstva,
že funkci vykonávali bezúplatně. Navíc ústní dohoda by na věci nic nezměnila;
nebylo-li zde písemné smlouvy o výkonu funkce, měl žalovaný nárok na odměnu
obvyklou dle § 66 odst. 2 obch. zák. Žalovaný netvrdil, že by žalobce svoji funkci nevykonával řádně, tedy že by
porušoval povinnosti při výkonu funkce; skutečnost, že mu pro výkon funkce
stačil „zlomek času“, neboť žalovaná nevykonávala činnost, nepovažoval odvolací
soud za podstatnou. Neuzavření písemné smlouvy o výkonu funkce nelze považovat za pochybení
žalobce, neboť mělo být iniciováno především jediným akcionářem žalované (což
se následně i stalo). To, že žalobce neuzavřel jménem akciové společnosti „se sebou“ smlouvu o výkonu
funkce, neodporuje podle odvolacího soudu zásadám poctivého obchodního styku či
dobrým mravům. Uvedeným pravidlům pak neodporuje ani vymáhání nároku na odměnu
u soudu; to, zda svůj nárok uplatní, záleží na rozhodnutí žalobce. Konečně skutečnost, že žalobce pobíral odměnu a další benefity podle pracovní
smlouvy uzavřené se společností EURO MALL HOLDING A/S odvolací soud nepovažoval
za významnou. Poukázal na to, že uvedená společnost nebyla „přímou“ mateřskou
společností žalované, a odměna pobíraná od této společnosti „je bez souvislosti
s odměňováním žalobce za výkon funkce v dceřiné společnosti zcela jiné obchodní
společnosti“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného
práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, a to,
1) zda člen statutárního orgánu akciové společnosti může být současně v
pracovním poměru ke společnosti (poukazujíc na to, že činnost žalobce podle
pracovní smlouvy se překrývala s náplní funkce předsedy představenstva
dovolatelky, a odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2003,
sp. zn. 21 Cdo 963/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 737/2004), a
2) zda jednání žalobce (spočívající v tom, že požaduje zaplacení odměny za
výkon funkce člena představenstva) odporuje (s ohledem na okolnosti
projednávané věci) zásadám poctivého obchodního styku, resp. dobrým mravům. Dovolatelka má především za to, že s ohledem na skutkové okolnosti projednávané
věci, které v dovolání podrobně rozebírá, byl nárok žalobce uplatněn v rozporu
se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy, přičemž opačný názor
odvolacího soudu je v rozporu se závěry, jež Nejvyšší soud formuloval např. v
rozsudku ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 32 Cdo 4428/2009, v usnesení ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 23 Cdo 505/2010, či v rozsudku ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 866/2010. Když žalobce na konci roku 2009 uzavíral písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu
funkce, bylo jeho „zjevným úmyslem písemně vyjádřit to, co všichni považovali
za dané a dohodnuté, tedy že výkon funkce byl, je a bude bezúplatný“. Žalobce
svůj postoj nepoctivě změnil až v roce 2012. Podle ustálené judikatury
Nejvyššího soudu by mělo být „jednání žalobce a jeho náhlá změna názoru,
přístupu a postoje považováno za jednání v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku a neměla by mu být poskytnuta právní (soudní) ochrana“. Žalobce zažaloval všechny projektové společnosti, přestože s nimi uzavřel
písemné smlouvy o bezúplatném výkonu funkce. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4428/2009 konstatoval, že i neformální ujištění věřitele, že nebude
požadovat dlužnou částku, má právní význam. V této souvislosti doslova uvedl,
že jakékoliv jednání věřitele, které je v rozporu s takovým ujištěním, i když
je formálně po právu, je z hlediska zásad poctivého obchodního styku
nepřijatelné a v důsledku toho si nezaslouží poskytnutí soudní ochrany. Uvedené
závěry dopadají podle přesvědčení dovolatelky i na projednávanou věc. Dovolatelka poukazuje i na to, že úkoly, které měl žalobce plnit dle pracovní
smlouvy, se zcela překrývaly s úkoly, které plnil jakožto předseda
představenstva dovolatelky. Žalobce se tak vlastně domáhá dvojí odměny za jednu
a tu samou činnost. To je však v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, jakož
i s dobrými mravy. Nehledě k tomu soudy zcela pominuly obranu dovolatelky, podle níž žalobci
nepřísluší odměna podle § 66 odst. 3 och. zák. proto, že opakovaně porušoval
péči řádného hospodáře, což nakonec vedlo i k jeho odvolání.
Dovolatelka považuje za nesprávnou i výši obvyklé odměny určenou znalcem a
převzatou soudy, poukazujíc na vnitřní rozpory a „nelogičnost“ znaleckého
posudku, s nimiž se soudy nevypořádaly, což odporuje nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06. Dovolatelka zdůrazňuje, že podle znaleckých posudků,
zpracovaných v jiných řízeních vedených žalobcem proti dalším společnostem z
téže skupiny, byla obvyklá odměna žalobce rovna nule. Taktéž z řady dalších
důkazů, předložených dovolatelkou, vyplývá, že za obdobných okolností, jako je
tomu v projednávané věci, je obvyklá odměna člena statutárního orgánu českých
společností nulová. Soudy se s těmito skutečnostmi nevypořádaly. Dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř.;
může tak být přípustné pouze podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání nezakládá první dovolatelkou předestíraná otázka, a to již
proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá; žalobce neměl
uzavřenou pracovní smlouvu na výkon činností, spadajících do náplně funkce
člena (předsedy) představenstva, se společností, v níž funkci člena (předsedy)
představenstva zastával (tedy s dovolatelkou). Proto není na místě zabývat se
přípustností tzv. souběhu.
Nicméně dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení druhé otázky
předkládané dovolatelkou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení
rozhodný zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník ( dále též jen „obch. zák.“) [srov. § 3028 zákona č. 89/2012
Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
Obecně platí – podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – že nebyla-li
mezi akciovou společností a členem jejího představenstva uzavřena písemná
smlouva o výkonu funkce, má člen představenstva právo na odměnu určenou podle §
571 odst. 1 obch. zák. (§ 66 odst. 2 obch. zák.). Označená ustanovení v této
situaci zakládají zákonný nárok člena představenstva na poskytnutí takto
zjištěné odměny. Její schválení přitom nespadá do působnosti valné hromady
společnosti (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp.
zn. 29 Odo 994/2005, uveřejněného pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Na uvedených závěrech přitom zásadně nic nemění (nemusí měnit) ani skutečnost,
že člen představenstva je zaměstnancem mateřské (ovládající) společnosti a za
práci pro zaměstnavatele pobírá mzdu.
Až potud jsou závěry odvolacího soudu ohledně nároku člena představenstva na
odměnu správné.
Podle § 261 odst. 3 písm. f) obch. zák. se třetí částí obchodního zákoníku řídí
bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mezi společností nebo družstvem
a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem.
Podle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku, nepožívá právní ochrany.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu posledně citovaného
ustanovení se podává, že:
1) Korektiv zásadami poctivého obchodního styku je poslední možností (ultima
ratio), jak – ve výjimečných případech – zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost
zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně
nespravedlivým. Ustanovení § 265 obch. zák. je třeba vnímat jako příkaz soudci,
aby rozhodoval v souladu s ekvitou.
2) Účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze
zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů, a tudíž nesmí
zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla (rozsudky
ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 427/2003, či ze dne 16. února 2005, sp.
zn. 32 Odo 487/2004, a usnesení ze dne 1. února 2005, sp. zn. 32 Odo 731/2004,).
3) Při posuzování, zda je právo vykonáváno v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci
(rozsudek ze dne ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 175/2006).
K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí, mimo
jiné i v dovolatelkou přiléhavě citovaném rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4428/2009.
V projednávané věci jsou pro posouzení, zda žalobce uplatnil nárok na odměnu za
výkon funkce člena (předsedy) představenstva v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku, rozhodné tyto (soudy nižších stupňů zjištěné) okolnosti:
A) Žalobce byl po celou dobu, kdy vykonával funkci člena (předsedy)
představenstva dovolatelky, zaměstnancem dánské společnosti EURO MALL HOLDING
A/S, ovládající (mimo jiné) dovolatelku. Náplní jeho práce byl „výkon
nejvyššího a celkového řízení a odpovědnost za organizaci“ společností
patřících do podnikatelského seskupení zaměstnavatele a sídlících (mimo jiné) v
České republice. Do jeho pracovních povinností spadalo i jednání jménem těchto
společností. Za tuto činnost (práci pro zaměstnavatele) žalobce pobíral výše
specifikovanou mzdu a další benefity.
B) Žalobce se po celou dobu, kdy vykonával funkci člena (předsedy)
představenstva, nedomáhal po dovolatelce odměny za výkon funkce; naopak, dne
22. prosince 2009 uzavřel s dovolatelkou písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu
funkce. Stejně tak i ostatní členové představenstva vykonávali své funkce
bezúplatně.
C) Dovolatelka po dobu, kdy byl žalobce členem (předsedou) jejího
představenstva, nevykonávala fakticky žádnou činnost.
D) Nárok na odměnu žalobce uplatnil až poté, kdy byl z funkce člena
představenstva odvolán.
Z řečeného se podává, že náplň práce žalobce podle pracovní smlouvy, uzavřené s
EURO MALL HOLDING A/S, se zcela překrývala s činnostmi spadajícími do
působnosti člena (předsedy) představenstva dovolatelky. Žalobce za výkon těchto
činností pobíral odměnu v podobě mzdy a dalších benefitů od svého
zaměstnavatele (ovládajícího dovolatelku). Skutečnost, že i v období do 22.
prosince 2009 vykonával funkci člena (předsedy) představenstva, aniž by po
dovolatelce požadoval odměnu a aniž by alespoň inicioval jednání o této odměně
(např. v podobě návrhu smlouvy o výkonu funkce, obsahující určitou výši
odměny), a že dne 22. prosince 2009 uzavřel (stejně jako ostatní členové
představenstva) písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu funkce, nasvědčuje tomu,
že již od vzniku funkce vycházel z toho, že funkci vykonává bezúplatně (resp.
že za činnosti spadající do výkonu funkce je odměňován v podobě mzdy a dalších
benefitů vyplácených zaměstnavatelem - společností EURO MALL HOLDING A/S). Svůj
postoj změnil až po odvolání z funkce. Konečně nelze přehlížet, že dovolatelka
prakticky žádnou činnost nevyvíjela.
Jakkoliv dovolatelka (resp. členové jejích orgánů) pochybila, neuzavřela-li se
členy svého představenstva písemné smlouvy o bezúplatném výkonu funkce k
okamžiku vzniku jejich funkcí, a jakkoliv stricto sensu žalobci vskutku vznikl
za období do uzavření písemné smlouvy o výkonu funkce nárok na odměnu určenou
podle § 571 odst. 1 obch. zák., ze shora popsaných okolností je patrné, že
žalobce tento nárok uplatnil v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a
podle § 265 obch. zák. mu jej tudíž nelze přiznat. V jednání žalobce lze
spatřovat zneužití popsaného pochybení dovolatelky (neuzavření písemné smlouvy
o bezúplatném výkonu funkce ke dni vzniku funkce člena představenstva), na němž
se ostatně sám žalobce – jakožto člen představenstva – podílel.
Zbývá dodat, že ke shodnému závěru dospěl i Vrchní soud v Praze v rozsudku ze
dne 17. února 2016, č. j. 14 Cmo 370/2014-271, jímž rozhodl o žalobě téhož
žalobce směřující proti další ze společností ze stejného podnikatelského
seskupení. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl
usnesením ze dne 25. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 2975/2016.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud,
aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o.
s. ř.)
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu