27 Cdo 4908/2017-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele P. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se
sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, za účasti 1) J. S., 2)
MÍR, stavebního bytového družstva, se sídlem v Brně, Bedřichovická 1199/21, PSČ
627 00, identifikační číslo osoby 00046906, zastoupeného Mgr. Evou Barákovou
Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, a 3) L.
H., zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná
47/19, PSČ 602 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2017, č. j. 8 Cmo 53/2017-561, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit L. H. na náhradu nákladů
dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k
rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi navrhovatelem, J. S. a MÍR, stavebním bytovým
družstvem, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
členstvím v družstvu vztahující se k družstevnímu bytu (výrok I.), a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.) a o poplatkové povinnosti
(výrok V.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání družstva a L. H. v záhlaví označeným
usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud
podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z
usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož se soud prvního stupně měl zabývat tím, zda
se původní navrhovatel a J. S. při převodu členství v družstvu dohodli na výši
úplaty nebo způsobu jejího určení v jiné než písemné formě (když v písemné
smlouvě obsažené ujednání o tom, že původní navrhovatel a J. S. spolu
vypořádali zůstatkovou hodnotu převáděného členského podílu, vede podle
odvolacího soudu k úsudku, že jde o úplatný převod), je v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí Nejvyššího soudu [srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněného pod číslem
16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2010“), a
zejména odůvodnění odvolacím soudem přiléhavě citovaného usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3279/2015].
Z té se podává, že ačkoli platí, že jednou z obligatorních obsahových
náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém
družstvu je i stanovení toho, zda je převod úplatný, či bezúplatný (srov.
usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je nutné respektovat, že v písemné
části smlouvy nemusí být zachyceno, zda jsou členská práva a povinnosti
převáděny za úplatu, či bezúplatně (a této okolnosti je také třeba přizpůsobit
dokazování, které je v řízeních o určení členství v bytových družstvech
ovládáno vyšetřovací zásadou); vyšlo-li najevo, že součástí písemné smlouvy je
i ujednání, podle něhož si účastníci vypořádali „vypořádací podíl“, je
zjistitelné, že šlo o převod úplatný (srov. R 16/2010).
Dospěl-li proto soud prvního stupně v poměrech projednávané věci k závěru,
podle něhož není-li v listině zachycující obsah smlouvy výslovně uveden údaj o
tom, zda šlo o převod úplatný, či bezúplatný, a v případě úplatného převodu
údaj o „ceně“, musí být tato smlouva označena za neplatnou, a nezabýval-li se
dalším prokazováním toho, zda se smluvní strany na výši úplaty nebo způsobu
jejího určení dohodly ústně, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž
nesprávné.
Odkaz navrhovatele na závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.
2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009, není přiléhavý, neboť v tam řešené věci se
dovolací soud zabýval smlouvou o převodu práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu uzavřenou výlučně v písemné podobě.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněny (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013)
se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu