27 Cdo 5307/2017-1389
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně SMART MONEY a. s., se sídlem v Brně, Olomoucká 256/6, PSČ 618 00,
identifikační číslo osoby 27819281, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem,
advokátem, se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 3170/2, PSČ 106 00, proti
žalovaným 1) Manhattan Development s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská
2828/151, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28227948, zastoupené JUDr.
Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ
186 00, a 2) CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského
pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, zastoupené
JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30,
PSČ 120 00, o určení neexistence věcného břemene, o vyklizení nemovitosti a o
určení neplatnosti nájemní smlouvy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní a
UNIMEX-INVEST, s. r. o. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 6. 11. 2012, č. j. 6 Co 967/2008-685, vedené u Okresního soudu v Písku
pod sp. zn. 7 C 130/2006, o dovolání žalobkyně a žalované 2) proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2017, č. j. 24 Co
535/2017-1203, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2017,
č. j. 24 Co 535/2017-1203, ve druhém výroku v části ukládající žalobkyni
zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 20.408,12 Kč a ve čtvrtém výroku
se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalobou pro zmatečnost podanou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích dne 30. 12. 2013 se žalobkyně a UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem
v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117,
domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11.
2012, č. j. 6 Co 967/2008-685, z důvodu podle § 229 odst. 1 písm. c) zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2015, č. j. Ncp
983/2014-769, které nabylo právní moci dne 27. 1. 2017, rozhodl, že k
projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy
(výrok I.) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu
řízení Okresnímu soudu v Písku (výrok II.).
[3] Okresní soud v Písku usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 7 C
130/2006-1060, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou UNIMEX-INVEST, s. r. o.
(výrok I.) a žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní (výrok II.) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
když usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 C
130/2006-831, k odvolání žalobkyně a UNIMEX-INVEST, s. r. o. Krajský soud v
Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 10. 2015, č. j. 6 Co 1980/2015-917,
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[5] Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání všichni
účastníci řízení.
[6] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 6. 2017, č.
j. 24 Co 535/2017-1199, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2017, „řízení
ohledně žalobkyně UNIMEX-INVEST, s. r. o. vyloučil k samostatnému projednání“.
[7] Usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 24 Co 535/2017-1203, Krajský
soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku
II. (první výrok), změnil ve výroku IV. ohledně náhrady nákladů řízení (druhý
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí, čtvrtý a pátý
výrok).
[8] K měnícímu výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud s odkazem
na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. III. ÚS 89/12, a ze dne
4. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2902/10, uvedl, že „v souladu s judikaturními
závěry je při výpočtu náhrady nákladů v řízení o žalobě pro zmatečnost vhodné a
ústavně konformní určit jako tarifní hodnotu částku 10.000 Kč, jak plyne z § 9
odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. V této souvislosti je přitom irelevantní,
jakým způsobem byl vyjádřen předmět původního sporu, neboť v řízení o
zmatečnostní žalobě se neprojednávají hmotněprávní nároky, ale pouze závažné
procesní závady, a předmět řízení nelze proto penězi ocenit. Lze uzavřít, že
předmět řízení o zmatečnostní žalobě je zcela odlišný od předmětu řízení o
meritu věci.“
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně a žalovaná
2). I. K dovolání žalobkyně. [10] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z
usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [11] Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož není
aktivně věcně legitimována k podání žaloby pro zmatečnost. Závěr odvolacího
soudu je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, z níž
se podává, že:
1/ Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy
této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky
původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě
jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro
zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní
nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými
od účastníků řízení, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě
jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků
řízení. 2/ Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením
§ 94 odst. 2 o. s. ř. Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném
prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení. 3/ Nastanou-li v době po vyhlášení rozhodnutí, jímž skončilo původní
řízení, popř. po jeho doručení (srov. § 154 odst. 1, § 168 a § 170 odst. 1 o. s. ř.), a před podáním žaloby pro zmatečnost (na obnovu řízení) takové právní
skutečnosti, s nimiž právní předpisy (předpisy hmotného práva) spojují převod
nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž šlo v původním řízení, je účastníkem
řízení o žalobě pro zmatečnost (na obnovu řízení) namísto původního účastníka
jeho hmotněprávní nástupce (univerzální nebo singulární), a to bez dalšího,
přímo ze zákona. [12] Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, uveřejněné pod číslem 43/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, a ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3076/2011. [13] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že stala-li se
na základě odstoupení od kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2013 vlastníkem
nemovitosti opětovně UNIMEX-INVEST, s. r. o. a k této právní skutečnosti došlo
po právní moci napadeného rozhodnutí (která nastala dne 2. 1. 2013), avšak před
podáním žaloby pro zmatečnost, je k podání žaloby pro zmatečnost aktivně věcně
legitimována UNIMEX-INVEST, s. r. o. jako právní nástupkyně dovolatelky,
nikoliv dovolatelka samotná. [14] Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka spočívající v tom, že
odvolací soud odepřel právnímu zástupci dovolatelky právo na účast na jednání
odvolacího soudu, a porušil tak § 101 odst. 3 o. s. ř. a čl. 36 odst.
1 Listiny
základních práv a svobod, a to již proto, že jí dovolatelka vystihuje toliko
(údajnou) vadu řízení, aniž by v této souvislosti otevírala jakoukoliv otázku
hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a u
níž je splněn některý z předpokladů upravených v § 237 o. s. ř. II. K dovolání žalované 2)
[15] Dovolání žalované 2) směřuje proti druhému výroku usnesení
odvolacího soudu v části ukládající žalobkyni zaplatit žalované 2) na náhradu
nákladů řízení 20.408,12 Kč a proti čtvrtému výroku v části ukládající
žalobkyni zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 19.550,30
Kč. [16] Dovolatelka má dovolání za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky v rozhodování
dovolacího soudu dosud neřešené, a sice „na základě jakého ustanovení
advokátního tarifu má být stanovena a určena výše nákladů právního zastoupení
účastníka řízení o žalobě pro zmatečnost“, zda „má či nemá právní relevanci
předmět původního řízení a jeho tarifní hodnota“, nebo zda se v řízení o žalobě
pro zmatečnost „vždy a bezvýjimečně uplatní ust. § 9 odst. 1 advokátního
tarifu“. [17] Dovolatelka má za to, že jí měla být správně přiznána náhrada
nákladů řízení ve výši 1.123.184,07 Kč, z toho 816.126,51 Kč na náhradu nákladů
řízení v prvním stupni a 307.058,07 Kč na náhradu nákladů odvolacího
řízení. [18] Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který v
napadeném rozhodnutí určil náhradu nákladů právního zastoupení podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), s odůvodněním, že se v řízení o
žalobě pro zmatečnost projednávají pouze závažné procesní vady, a předmět
řízení proto nelze penězi ocenit. [19] Podle mínění dovolatelky by měl dovolací soud předestřenou otázku
správně zodpovědět tak, že pokud byla v původním řízení stanovena tarifní
hodnota podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, není žádný důvod, aby v
navazujícím řízení o žalobě pro zmatečnost byla tarifní hodnota stanovena
odlišně. Podstatné je to, co bylo předmětem původního řízení ukončeného
pravomocným rozhodnutím a posléze napadeným žalobou pro zmatečnost. Dovolatelka
poukazuje na to, že v obou řízeních je předmět sporu totožný a „výsledek
(způsob vyřešení)“ je zpochybněn pouze z kvalifikovaných důvodů ležících v
procesním právu, nikoli v právu hmotném. Dále uvádí, že stále jde o jedno a
totéž občanské soudní řízení, které uplatněním mimořádného opravného prostředku
pokračuje. Dovolatelka na podporu svého právního názoru odkazuje na závěry
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2330/2013. [20] Dovolatelka namítá, že není žádný důvod pro to, aby o náhradě
nákladů v řízení o žalobě pro zmatečnost bylo rozhodnuto podle jiného
ustanovení advokátního tarifu, než v předcházejícím řízení, zvláště tehdy, když
advokátní tarif neobsahuje žádné speciální ustanovení, jež by stanovovalo
tarifní hodnotu ve věcech žaloby pro zmatečnost, na rozdíl od Ústavním soudem
zrušené vyhlášky č.
484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě
nákladů v občanském soudním řízení (dále též jen „vyhláška č. 484/2000 Sb.“). [21] Dále namítá, že soud by měl při stanovení tarifní hodnoty
postupovat analogicky jako u jiného mimořádného opravného prostředku, a sice
dovolání, kde se při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení zásadně
vychází z předmětu původního řízení a jeho tarifní hodnoty. [22] Dovolatelka nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, podle něhož
je aplikace § 9 odst. 1 advokátního tarifu ústavně konformní. Odkaz odvolacího
soudu na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 89/12 považuje za nepřípadný
a nepřiléhavý. Dovolatelka uvádí, že v usnesení sp. zn. II. ÚS 2902/10 Ústavní
soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou s tím, že se jedná o
výklad běžného (jednoduchého práva). Ústavní soud uvedl, že úvaze obecných
soudů, podle níž se tarifní hodnota v řízení o žalobě pro zmatečnost určí podle
§ 9 odst. 1 advokátního tarifu, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Dovolatelka poukazuje na to, že v pozdějším rozhodnutí (v usnesení ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 900/16) Ústavní soud rozhodl jinak, když shledal jako
ústavně konformní postup soudu, který při stanovení tarifní hodnoty v řízení o
žalobě pro zmatečnost vycházel z předmětu původního řízení. Je proto podle
dovolatelky zjevné, že ohledně určení náhrady nákladů řízení o žalobě pro
zmatečnost neexistuje na ústavní úrovni jednotný výklad. [23] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu
v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [24] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do
31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [25] Nejvyšší soud předesílá, že podle § 237 o. s. ř. je dovolání
přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se
odvolací řízení končí, včetně výroků o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013,
uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [26] Dovolání nelze odmítnout podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.,
neboť odvolací soud napadeným rozhodnutí dovolatelce odepřel (podle jejích
tvrzení) náhradu nákladů řízení v částce převyšující 50.000 Kč (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod
číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[27] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou otevřené otázky procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu.
[28] Podle § 235a odst. 2 o. s. ř. pro řízení o žalobě platí přiměřeně
ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
[29] Podle § 151 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů
řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho
oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v
rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb
stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem;
jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo
odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního
právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud
určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony
soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty
stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových
výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu
znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny
stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které
účastníku prokazatelně vznikly.
[30] Podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny se
stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle
počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.
[31] Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak,
považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo
práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu
práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní
hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako
samostatný nárok.
[32] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1/ Po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při
rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastoupení advokátem určí podle
advokátního tarifu.
2/ Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řízení koncipována jako
mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím, kterými bylo řízení před soudy
skončeno a která jsou pravomocná, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci,
v níž došlo k závažným procesněprávním nedostatkům, a kterou projedná a
rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni (srov. § 235a odst.
1 věta první o. s. ř.). Řízení o žalobě pro zmatečnost končí zrušením
napadeného rozhodnutí, popřípadě též rozhodnutí soudu prvního stupně, které
nebylo žalobou napadeno, nebo zamítnutím žaloby, odmítnutím žaloby anebo
zastavením řízení.
3/ O náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost soud nerozhoduje
izolovaně, odděleně od nákladů řízení původního; naopak tyto náklady tvoří
součást všech nákladů, jež v obou řízeních vznikly, a pro náhradový režim pak
rozhodující rámec představuje řízení původní, resp. jeho výsledek.
[33] Srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2330/2013.
[34] Z citovaných judikatorních závěrů vyplývá, že v řízení o žalobě pro
zmatečnost se pro účely stanovení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní
služby vychází z tarifní hodnoty určené podle předmětu řízení, v němž bylo
vydáno napadené rozhodnutí. Ostatně podání žaloby pro zmatečnost je v § 11
odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (vedle odvolání, dovolání a žaloby na
obnovu řízení) výslovně uvedeno jako jeden z úkonů právní služby, za něž v
řízení náleží mimosmluvní odměna.
[35] Závěr odvolacího soudu, podle něhož se v řízení o žalobě pro
zmatečnost považuje za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč podle § 9 odst. 1
advokátního tarifu bez ohledu na předmět původního řízení, proto správný
není.
[36] Jelikož řešení dovoláním otevřené právní otázky, na níž napadené
rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.
s. ř. v napadeném rozsahu (§ 242 odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc mu v tomto
rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[37] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[38] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu