27 Cdo 5577/2017-88
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územního pracoviště Praha - západ, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 95, PSČ 140 21, za účasti 1) ANPET s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Černošicích, Ukrajinská 1480, PSČ 252 28, identifikační číslo osoby 25691139, 2) B. B., obou zastoupených doc. JUDr. Olgou Sovovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Bartákova 1109/34, PSČ 140 00, 3) H. K., a 4) Hlista & Pril, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29059054, o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 239/2015, o dovolání ANPET s. r. o. v likvidaci a B. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2017, č. j. 14 Cmo 474/2016-49, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 83 Cm 239/2015-23, odmítl odvolání ANPET s. r. o. (dále jen „společnost“) a B. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2015, č. j. 83 Cm 239/2015-6, pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání společnosti a B. B. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali společnost a B. B. společné dovolání. Podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o tento případ jde v posuzované věci.
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015).
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Filip Cileček předseda senátu