27 Cdo 5849/2017-279
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. P., zastoupené JUDr. Alenou Keřkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, za účasti Bytového družstva Chabařovická 1321 - 1326, se sídlem v Praze 8, Chabařovická 1326/25, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 25716298, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Planetou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 152/15, PSČ 120 00, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 367/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017, č. j. 14 Cmo 90/2016-224, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017, č. j. 14 Cmo 90/2016-224, se zamítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. 79 Cm 367/2008-164, zamítl návrh na určení, že rozhodnutí členské schůze Bytového družstva Chabařovická 1321-1326 (dále jen „družstvo“) ze dne 20. května 2008 o vyloučení navrhovatelky z družstva a rozhodnutí členské schůze družstva ze dne 20. října 2008, kterým bylo rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva ze dne 20. května 2008 potvrzeno, jsou neplatná (výrok I.), a uložil navrhovatelce zaplatit na náhradu nákladů řízení 10.164 Kč družstvu (výrok II.) a 904,74 Kč státu (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení, v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. V poměrech projednávané věci má Nejvyšší soud za to, že předpoklady vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nebyly naplněny. Usnesení, jímž byl zamítnut návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva za neplatné (§ 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013), respektive usnesení odvolacího soudu jej potvrzující, se nevykonává, takže odložení jeho vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu. Návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí dovolatelka nepodala. Důvod, aby o odložení právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu rozhodl i bez návrhu, Nejvyšší soud neshledal. Na základě dovoláním napadeného rozhodnutí tak lze vůči dovolatelce nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (nařídit) exekuci toliko za účelem vymožení nákladů řízení v celkové výši 11.068,74 Kč. Dovolatelka neosvědčila, že by jí [poměřováno možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do jejích poměrů] neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) v uvedeném rozsahu hrozila závažná újma. Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti zamítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Filip Cileček předseda senátu
[8] Namítá-li dovolatelka, že byla z družstva vyloučena za skutek, pro nějž byla (teprve) obžalována pro trestný čin porušování domovní svobody, avšak za nějž dosud nebyla pravomocně odsouzena, přehlíží, že nebyla z družstva vyloučena pro pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin spáchaný proti družstvu nebo jeho členu, nýbrž pro porušování zásad občanského soužití v domě opakovaně a hrubým způsobem. U tohoto důvodu pro vyloučení je zcela nerozhodné, zda skutek, jenž jej naplňuje (a který byl před nalézacím soudem prokázán), byl předmětem trestního řízení, a jaký byl jeho výsledek.
[9] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dle stanov družstva (čl. 16 odst. 3 ve spojení s čl. 38 odst. 8 až 14 stanov družstva) nebylo podmínkou platnosti rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 20. 10. 2008 o odvolání dovolatelky proti jejímu vyloučení z družstva přijetí tohoto rozhodnutí kvalifikovanou většinou (viz čl. 38 odst. 8 in fine), je v souladu s výkladovými pravidly určenými § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.
3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Stanovy družstva jsou totiž smlouvou sui generis (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003) a při jejich výkladu se přiměřeně uplatní výkladová pravidla zakotvená v § 266 obch. zák. [srov. § 261 odst. 3 písm. a) obch. zák.], jakož i obecná úprava náležitostí právních úkonů obsažená v občanském zákoníku.
[10] A konečně, dovolací námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu vlastní verzi skutkového stavu, přípustnost dovolání založit nemohou. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, totiž v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[11] Při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem - v mezích právní otázky vytyčené dovolatelkou - správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sama dovolatelka (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (účinné do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 20. 6. 2019
JUDr. Filip Cileček předseda senátu