27 Cdo 5849/2017-279
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky A. P., zastoupené JUDr. Alenou Keřkovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, za účasti Bytového družstva Chabařovická
1321 - 1326, se sídlem v Praze 8, Chabařovická 1326/25, PSČ 182 00,
identifikační číslo osoby 25716298, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Planetou,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 152/15, PSČ 120 00, o prohlášení
rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 367/2008, o dovolání
navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017, č. j.
14 Cmo 90/2016-224, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna
2017, č. j. 14 Cmo 90/2016-224, se zamítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. 79 Cm 367/2008-164,
zamítl návrh na určení, že rozhodnutí členské schůze Bytového družstva
Chabařovická 1321-1326 (dále jen „družstvo“) ze dne 20. května 2008 o vyloučení
navrhovatelky z družstva a rozhodnutí členské schůze družstva ze dne 20. října
2008, kterým bylo rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z
družstva ze dne 20. května 2008 potvrzeno, jsou neplatná (výrok I.), a uložil
navrhovatelce zaplatit na náhradu nákladů řízení 10.164 Kč družstvu (výrok II.)
a 904,74 Kč státu (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením
potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Současně
navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, může
dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost
napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí
hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad
vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení, v usnesení ze dne
30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. V poměrech projednávané věci má
Nejvyšší soud za to, že předpoklady vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nebyly naplněny.
Usnesení, jímž byl zamítnut návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze o
vyloučení z družstva za neplatné (§ 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013), respektive
usnesení odvolacího soudu jej potvrzující, se nevykonává, takže odložení jeho
vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu.
Návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí dovolatelka nepodala. Důvod,
aby o odložení právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu rozhodl i bez
návrhu, Nejvyšší soud neshledal.
Na základě dovoláním napadeného rozhodnutí tak lze vůči dovolatelce nařídit
výkon rozhodnutí nebo zahájit (nařídit) exekuci toliko za účelem vymožení
nákladů řízení v celkové výši 11.068,74 Kč.
Dovolatelka neosvědčila, že by jí [poměřováno možným dopadem vlastního výkonu
rozhodnutí (exekuce) do jejích poměrů] neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí)
v uvedeném rozsahu hrozila závažná újma.
Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu
[8] Namítá-li dovolatelka, že byla z družstva vyloučena za skutek, pro
nějž byla (teprve) obžalována pro trestný čin porušování domovní svobody, avšak
za nějž dosud nebyla pravomocně odsouzena, přehlíží, že nebyla z družstva
vyloučena pro pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin spáchaný proti
družstvu nebo jeho členu, nýbrž pro porušování zásad občanského soužití v domě
opakovaně a hrubým způsobem. U tohoto důvodu pro vyloučení je zcela nerozhodné,
zda skutek, jenž jej naplňuje (a který byl před nalézacím soudem prokázán), byl
předmětem trestního řízení, a jaký byl jeho výsledek. [9] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dle stanov družstva (čl. 16
odst. 3 ve spojení s čl. 38 odst. 8 až 14 stanov družstva) nebylo podmínkou
platnosti rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 20. 10. 2008 o
odvolání dovolatelky proti jejímu vyloučení z družstva přijetí tohoto
rozhodnutí kvalifikovanou většinou (viz čl. 38 odst. 8 in fine), je v souladu s
výkladovými pravidly určenými § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami
pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem
35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze
dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení
Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Stanovy družstva jsou totiž smlouvou sui generis (srov. důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003) a při jejich
výkladu se přiměřeně uplatní výkladová pravidla zakotvená v § 266 obch. zák. [srov. § 261 odst. 3 písm. a) obch. zák.], jakož i obecná úprava náležitostí
právních úkonů obsažená v občanském zákoníku. [10] A konečně, dovolací námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka
předkládá Nejvyššímu soudu vlastní verzi skutkového stavu, přípustnost dovolání
založit nemohou. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před
soudy obou stupňů, totiž v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu
účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění
odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo
2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[11] Při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem - v mezích
právní otázky vytyčené dovolatelkou - správné, Nejvyšší soud vychází (musí
vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových
závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje
sama dovolatelka (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10.
2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp.
zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (účinné
do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 20. 6. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu