Nejvyšší soud Usnesení občanské

27 Cdo 700/2024

ze dne 2025-04-23
ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.700.2024.1

27 Cdo 700/2024-161

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele TopGym Karlovy Vary, z. s., se sídlem v Karlových Varech, Na Stezce 219/12, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 04500229, zastoupeného Mgr. Šárkou Gregorovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, za účasti Českého svazu moderní gymnastiky, z. s., se sídlem v Praze 6, Zátopkova 100/2, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 00540480, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 237/2021, o dovolání Českého svazu moderní gymnastiky, z. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023, č. j. 9 Cmo 29/2023-127, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Český svaz moderní gymnastiky, z. s., je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

[1] Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 18. 11. 2021 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Českého svazu moderní gymnastiky, z. s. (dále jen „spolek“), ze dne 14. 11. 2021 o volbě členů předsednictva spolku.

[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 74 Cm 237/2021-86, vyslovil neplatnost usnesení valné hromady spolku ze dne 14. 11.

2021 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání spolku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal spolek dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [5] Odpověď na dovoláním otevřenou otázku, totiž zda lze pod pojmem „třetí osoby“ užitým v § 260 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), rozumět i osoby, které byly napadeným usnesením nejvyššího orgánu spolku zvoleny do funkce členů statutárního orgánu spolku, se podává ze zcela jasného a v tomto směru žádné výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 260 odst. 2 o. z. Závěr, ze kterého vyšel i odvolací soud a podle něhož jsou třetími osobami v uvedeném ustanovení osoby vskutku třetí, tedy stojící (v době přijetí napadeného usnesení orgánu spolku) mimo spolek (mimo jeho strukturu), a nelze za ně považovat ani členy spolku, ani členy orgánů spolku, považuje Nejvyšší soud za triviální a jednoznačný. Ostatně vychází z něho i judikatura Nejvyššího soudu v obdobných případech (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5363/2014). [6] Názor, podle něhož jsou třetími osobami ve smyslu § 260 odst. 2 o. z. i ti, kdo byli zvoleni napadeným usnesením orgánu spolku do funkcí členů jiného orgánu spolku, vede k neudržitelným (a zjevně absurdním) důsledkům. Nebyla-li by vyvrácena dobrá víra zvolených členů orgánu spolku (jež se presumuje – viz § 7 o. z.), nemohl by soud nikdy (v důsledku aplikace § 260 odst. 2 o. z.) vyslovit neplatnost usnesení orgánu spolku o volbě členů jiného orgánu spolku, bez ohledu na to, jak závažnými vadami by bylo postiženo a jak závažné právní následky by tyto vady měly. Nepřijatelnost takového názoru je zjevná a nevyžaduje hlubšího odůvodnění. [7] Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. [8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání spolku bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. [9] Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), jejíž výše podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a po připočtení 21% daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži spolku celkem 4.114 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 23. 4. 2025

JUDr. Petr Šuk předseda senátu