27 Cdo 805/2024-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele Z. H., zastoupeného Mgr. Olgou Hudcovou, advokátkou, se sídlem v Prostějově, Koželuhova 4274/8, PSČ 796 01, za účasti Mysliveckého spolku Rozstání, se sídlem v Rozstání 280, PSČ 798 62, identifikační číslo osoby 66599784, zastoupeného JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem, se sídlem v Blansku, Masarykova 1355/12, PSČ 678 01, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze a o zaplacení 50.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 16/2019, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2023, č. j. 5 Cmo 131/2023-226, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 21. 1. 2019 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Mysliveckého spolku Rozstání ,(dále jen „spolek“), kterým byl navrhovatel vyloučen ze spolku, a dále zaplacení 50.000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění podle § 261 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 8. 2023, č. j. 1 Cm 16/2019-185, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[3] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že vyslovil neplatnost usnesení členské schůze spolku, kterým byl navrhovatel ze spolku vyloučen (první výrok), ve zbývající části výroku I. „co do povinnosti zaplatit navrhovateli 50.000 Kč“ jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí až pátý výrok).
[4] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako objektivně nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že podle § 238 odst. 1 písm. c) části věty před středníkem o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy.
[6] V projednávané věci podal dovolatel dovolání proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a nejde o žádnou z výjimek vypočtených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
[7] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom,
že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sb. rozh. obč., ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013,
ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4734/2018, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu