27 Nd 133/2022-1710
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Farkáně IV 268/24, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B., narozeného XY, bytem XY, 2) H. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Dostálem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, a 3) B. E. e., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, PSČ 110 00, o určení, že žalovaná 2) je společnicí žalované 3), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 214/2014, o námitce podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze vznesené žalovanou 2) v řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 73 Cm 214/2014-589, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 229/2020.
[1] V podání ze dne 21. 2. 2022 žalovaná 2) uplatnila námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., který je předsedou senátu, jenž má podle rozvrhu práce rozhodovat o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 73 Cm 214/2014-589, a to v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 229/2020.
[2] Námitku podjatosti odůvodnila tak, že JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D., „během řízení postupuje způsobem, který vyvolává pochybnosti o nestranném a objektivním přístupu“. Podle žalované 2) JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D., v žádosti o výklad rozvrhu práce ze dne 15. 2. 2022 adresované předsedovi Vrchního soudu v Praze (dále též jen „předseda“) zcela „zamlčel podstatné informace o změně složení senátu v srpnu 2020, které jsou zásadní pro závěr předsedy pro posouzení zákonnosti obsazení senátu“. Věc totiž původně napadla senátu 7 Cmo ve složení JUDr.
Josef Holejšovský, Ph.D., JUDr. Lenka Grollová a JUDr. Lenka Broučková. Toto složení senátu potvrdil JUDr. Josefu Holejšovskému, Ph.D., v emailové komunikaci ze dne 31. 1. 2022 (č. l. 1619 spisu) též místopředseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Roman Horáček, Ph.D. (dále jen „místopředseda“). Měl-li by podle žalované 2) předseda „kompletní informace ohledně všech učiněných změn v obsazení senátu (…), dospěl by ke stejnému závěru jako místopředseda“, nikoli k závěru, podle něhož má věc vyřizovat senát 9 Cmo ve složení JUDr.
Josef Holejšovský, Ph.D., JUDr. Stanislav Bernard a JUDr. František Švantner, jak se podává ze stanoviska předsedy ze dne 16. 2. 2022 (č. l. 1639 spisu).
[3] JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D., ve vyjádření k námitce podjatosti vysvětlil svůj postup a dále uvedl, že nemá žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům, ani k jejich zástupcům, a není si vědom žádných skutečností, které by představovaly důvod k jeho vyloučení z projednání a rozhodnutí věci.
[4] Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
[5] Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst.
1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví, ledaže by byl prokázán takový soudcův vztah k věci (právní zájem na jejím výsledku či získání skutkového poznatku jiným způsobem, než v rámci vedeného řízení – dokazováním) či vztah k účastníkům nebo k jejich zástupcům (příbuzenský, přátelský či nepřátelský, vztah sociální závislosti a podobně), který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (srov. závěry judikatury citované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 988/2017).
[8] V usnesení ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2258/11, Ústavní soud uvedl, že ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve své dosavadní rozhodovací praxi rozlišuje subjektivní a objektivní aspekt hodnocení nestrannosti soudu, resp. podjatosti soudce. Zatímco subjektivní nestrannost lze zjistit z projevu samotného soudce, jeho výroků a chování, a je presumována, pokud není prokázán opak, o objektivní nestrannosti je třeba uvažovat s ohledem na okolnosti daného případu na základě objektivních symptomů.
Ty lze podle judikatury Ústavního soudu identifikovat na základě hmotně právního rozboru skutečností, které vedly k pochybnostem o nestrannosti soudce, skutečností, které protiřečí objektivitě soudcovského rozhodování natolik, že v objektivním smyslu otřásají nestranností soudcovského rozhodování, či objektivně ospravedlnitelných obav obviněného (resp. jedné ze stran sporu), které mohou na základě ověřitelných skutečností legitimně svědčit o nedostatku nestrannosti soudce. Ústavní soud tak shodně s Evropským soudem pro lidská práva považuje za validní kritérium i tzv. jevovou stránku věci.
Za objektivní však nepovažuje to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení či obviněnému, neboť ať je jakkoliv pochopitelná, není určujícím prvkem, neboť za rozhodující považuje reálnou existenci objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým – nikoliv nezaujatým – vztahem k věci.
[9] Žalovaná 2) neuvádí žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. Svými námitkami ve skutečnosti poukazuje toliko na nesprávné obsazení odvolacího soudu, tedy na okolnost, která není podle § 14 odst. 1 o. s. ř. důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudce, ale může se (případně) jednat o zmatečnostní vadu podle § 228 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Žalovaná 2) bez jakéhokoli důkazu spekuluje o tom, že JUDr.
Josef Holejšovský, Ph.D., měl předsedovi zamlčet „podstatné informace o změně složení senátu v srpnu 2020, které jsou zásadní pro závěr předsedy pro posouzení zákonnosti obsazení senátu“ a že tak učinil „cíleně“. Zcela však pomíjí, že v žádosti o výklad rozvrhu práce ze dne 15. 2. 2022 JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D., výslovně uvedl, že věc napadla odvolacímu soudu dne 16. 7. 2020 původně do soudního oddělení 7 Cmo (pod sp. zn. 7 Cmo 229/2020) a že podle změny rozvrhu práce účinné ke dni 1. 8. 2020 byla následně přidělena do soudního oddělení 6 Cmo, a to senátu ve složení JUDr.
Josef Holejšovský, Ph.D., JUDr. Stanislav Bernard a JUDr. František Švantner (č. l. 1636 spisu). Tyto skutečnosti (stejně jako složení senátu soudního oddělení 7 Cmo k 16. 7. 2020) ostatně musely být předsedovi známy, neboť rozvrh práce (včetně jeho změn) je veřejně přístupný [§ 41 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)].
[10] Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Josef Holejšovský, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 229/2020 (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 4. 2022
JUDr. Marek Doležal předseda senátu