27 Nd 708/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JV Sport Racing Team s. r. o., se sídlem ve Šternberku, Dvorská 2771/26, PSČ 785 01, identifikační číslo osoby 27789365, zastoupené Mgr. Jakubem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 155/86, PSČ 603 00, proti žalovanému R. B., o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 708/2025 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. II. Věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 708/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Olomouci.
1. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu 17. 12. 2025 žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určil, který soud je příslušný projednat a rozhodnout o připojené žalobě, jíž se po žalovaném domáhá zaplacení 14.060 EUR s příslušenstvím.
2. Dne 21. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o nájmu v ní specifikovaného závodního vozidla (dále jen „smlouva“). Článek III smlouvy upravuje povinnost žalovaného k náhradě škody v případě způsobení poškození předmětu nájmu. V rámci pronájmu příslušného vozidla žalovaný dle žalobkyně způsobil na pronajatém vozidle škodu při závodech v Mostu v České republice ve dnech 26. a 27. 7. 2025. Žalovaný žalobkyni škodu dosud neuhradil, ani přes upomínku z 25. 8. 2025 a předžalobní výzvu z 8. 10. 2025.
3. V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně odkazuje na čl. V smlouvy, podle kterého se povinnosti vyplývající ze smlouvy „řídí výlučně českým právem. Volba českého práva se výslovně vztahuje i na mimosmluvní vztahy související s touto smlouvou. Součástí smlouvy je prorogační doložka, kterou si žalobkyně se žalovaným sjednali, že veškeré spory vyplývající ze smlouvy, jakož i ze vztahů souvisejících s touto smlouvou, budou rozhodovány obecnými soudy České republiky“. Místní příslušnost soudu však ve smlouvě určena není. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, podala žalobkyně k Nejvyššímu soudu návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne.
4. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
5. Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
6. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
7. Jelikož řízení bylo zahájeno u Nejvyššího soudu, který není věcně příslušný, rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v souladu s § 9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy.
8. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
9. Jelikož byl návrh na určení místní příslušnosti předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (§ 11 odst. 3 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“).
10. Při posuzování podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sb. rozh. obč.); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu.
11. Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což ovšem není případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.
12. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
13. Z kopie smlouvy předložené žalobkyní Nejvyšší soud zjistil, že si smluvní strany v dané věci v čl. V smlouvy sjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby označily místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno. Takto jimi projevenou vůli je třeba respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016).
14. Vzhledem k tomu, že ve věci není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána.
15. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
16. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
17. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
18. Nejvyšší soud uzavírá, že žalovaný nemá obecný soud v České republice, z obsahu spisu se přitom nepodává, že by byly dány předpoklady pro určení příslušnosti podle § 86 odst. 2 o. s. ř. Nejsou splněny ani podmínky pro výlučnou místní příslušnost konkrétního soudu.
19. Nejvyšší soud proto, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.), ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Olomouci. Nejvyšší soud tak vzal na zřetel zásadu hospodárnosti řízení v podobě dostupnosti určeného soudu z hlediska sídla žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2026
JUDr. Filip Cileček předseda senátu