28 Cdo 101/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana
Eliáše, PhD., v právní věci žalobce Ing. L. B., zastoupeného advokátem, proti
žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o převodu pozemků,
vedené
u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 8 C 364/2005, k dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2008, čj. 11 Co 214/2008-150,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2008, čj. 11 Co
214/2008-150, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. srpna 2007, čj.
8 C 364/2005-115, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále k
dalšímu řízení.
Dovoláním je napaden rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
12.6.2008, sp.zn. 11 Co 214/2008-150, jímž byl v odvolacím řízení potvrzen
rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30.8.2007, čj. 8 C 364/2005-115.
Odvolací soud shledal správným zjištění soudu prvního stupně, podle něhož
žalobce, který požaduje převod náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č.
229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), získal tento
nárok postoupením od třetích osob. Ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že
nárok žalobce zanikl ze zákona dnem 31.12.2005, a to podle článku VI. zákona
č. 253/2003 Sb., který zůstal vůči postupníkům v platnosti i poté, co vůči
původním oprávněným osobám byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl ÚS 6/05.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce dovozuje, že
dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozsudek odvolacího
soudu považuje za zásadně významný po právní stránce při posouzení spravedlivé
ochrany práv
a oprávněných zájmů účastníků řízení, a poukazuje na jeho rozpor s hmotným
právem. Připomíná judikát Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2007. sp.zn. 28 Cdo
436/2007,
a v této souvislosti uvádí, že postupem žalovaného i rozhodnutími soudu došlo u
něj k narušení principu spravedlivé rovnováhy mezi zabavením jeho majetku, tj.
postoupených nároků oprávněných osob, a obecným zájmem na stabilizování
majetkových poměrů, a dále že jeho právo pokojně užívat svůj majetek je
chráněno ústavou i mezinárodním právem. Nebyla respektována povinnost soudu
rozhodovat v kontextu celého právního řádu a poskytnout spravedlivou ochranu
jemu jako konkrétnímu účastníkovi řízení, a to bez ohledu na účel zákona o
půdě, jímž je rozvoj venkova v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životní
prostředí. Argumentuje tím, že je jednak manažerem rodinné firmy, zabývající se
výrobou topenářské techniky, navíc je ale od roku 2005 i registrovaným
zemědělským podnikatelem, ačkoliv zatím může hospodařit jen na jednom pozemku.
Ostatní pozemky, které on a jeho rodina koupili, jsou dosud zatíženy
uživatelskými právy třetích osob, založenými dříve žalovaným. Jeho firma patří
mezi významné evropské firmy, zabývající se problematikou spalování biomasy a
výzkumem a vývojem v oblasti ekologického spalování přispívá k hospodářskému
rozvoji venkova, tvorbě krajiny a životnímu prostředí; vydáním náhradních
pozemků by přispělo k rozvoji rodinného podniku
a umožnilo by pěstování energetických rostlin. Účelem nabytí pohledávek žalobce
se však soudy nezabývaly, a opomenuly tak věc posoudit z hlediska mezinárodního
práva, které má před vnitrostátní úpravou přednost. Je tedy dán dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel navrhuje, aby rozsudek
odvolacího soudu byl zrušen, případně byl zrušen i rozsudek soudu prvního
stupně, a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání vyslovil názor, že oba soudy
rozhodly po právu, protože zaniklé právo nelze přiznat. Rozsudek Nejvyššího
soudu sp.zn. 28 Cdo 436/2007 není dle jeho názoru na danou věc aplikovatelný,
protože dovolatel sám uvádí, že zemědělskou výrobu neprovozuje. Navrhuje, aby
dovolání bylo odmítnuto jako nedůvodné.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným, protože rozsudek odvolacího
soudu považuje po právní stránce za zásadně významný (§ 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř.) z hlediska jeho právního závěru o zániku práva žalobce na náhradní
pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Závěry odvolacího soudu jsou v
souladu s doslovným zněním zákona o půdě, judikaturou Ústavního soudu a
konformní s judikaturou Nevyššího soudu do doby před vydáním rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2007, sp.zn. 28 Cdo 436/2007. V tomto rozsudku
posoudil Nejvyšší soud zákonný zánik práva postupníka na převod náhradního
pozemku též za aplikace mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,
a která má přednost před zákonem, a to Evropské úmluvě
o lidských právech. Dovolací soud v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že v
případě uplatnění práva postupníka na převod náhradního pozemku podle § 11
odst. 2 zákona
o půdě je třeba vycházet z nálezu Ústavního soudu, který zrušil tzv. restituční
tečku jen ve vztahu k původním oprávněným osobám a nikoli vůči postupníkům,
kteří si museli být vědomi s ohledem na rizikovost svých podnikatelských
aktivit určitých rizik, spojených s vymáháním práva na náhradní pozemek. To se
týká v prvé řadě osob, které náhradní pozemky získávaly z důvodů spekulačních a
jiných, zpravidla mimo účel zemědělské výroby. Nejvyšší soud však z této
kategorie vyjímá postupníky, u nichž se újma spojená se zánikem práva na převod
náhradního pozemku jeví jako nepoměrná, zejména pokud pozemky potřebují pro
svou činnost zemědělskou, a finanční náhrada pro ně znamená újmu neúměrnou
ztrátě majetku, spočívajícího právě v nároku na náhradní pozemek. Důraz klade
na dosažení spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem, jímž je zájem na
ukončení procesu restitucí na straně jedné a požadavkem ochrany základních
lidských práv jednotlivce na straně druhé.
Uvedenými hledisky se odvolací soud nezabýval a dovolací soud proto
nemohl jeho právní závěry rozhodnutí v tomto směru přezkoumat. Tyto závěry se
týkají
i rozsudku soudu prvního stupně. Nezbylo proto než zrušit rozhodnutí jak
odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně, protože k posouzení věci z
hlediska shora uvedeného bude třeba řízení doplnit řadou nových skutkových
zjištění (§ 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.).
Po doplnění řízení rozhodne soud znovu, a to i o nákladech řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu