28 Cdo 1322/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J., s. d. v. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L.P. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 204.612,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 44/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 11. 2006, č. j. 59 Co 241/2006-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 3. 2006, č.j. 10 C 44/2005-105, ve výroku II., podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 190.400,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z částek a za období blíže uvedené ve výroku, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolacím soudem byl též potvrzen výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení. Žalovaný byl také zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení, jež protistraně vznikly ve výši 42.115,- Kč.
Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného nájemného ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 5. 2002 (bývalý sklad ve V.) ve výši 204.612,10 Kč (ve výši 14.212,10 Kč byla žaloba zamítnuta). Žalovaný uplatňoval proti nájemnému k započtení pohledávku ve výši ceny transformátoru, který nabízel žalobci a ohledně něhož měla být – podle žalovaného – uzavřena smlouva s cenou 190.400,- Kč. Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v závěru, že kupní smlouva stran transformátoru byla natolik neurčitá v předmětu koupě, že ji nelze považovat za platně uzavřenou. Žalovaný též nesplnil další podmínky pro její uzavření, spočívající v nedoložení dokladu o vlastnictví transformační jednotky a dokladu o poslední provedené revizi. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný oprávněně započíst částku ve výši 190.400,- Kč, protože nedošlo k odkoupení transformační jednotky žalobcem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku s tím, že odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem a v rozporu se stávající judikaturou dovolacího soudu. Dovolatel byl toho názoru, že kupní smlouva byla platně uzavřena, neboť pojmové označení předmětu prodeje a představy účastníků smlouvy byly v souladu. Dovolatel též označil právní názor odvolacího soudu o nutnosti doložit vlastnictví k předmětu prodeje a doklad o poslední revizi za nedůvodný, neboť podle něj není doložení nabývacího titulu podstatnou náležitostí pro vznik kupní smlouvy. Neztotožnil se i s názorem odvolacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení – statutární zástupce společnosti podle něj může vystupovat ve věci společnosti i jako advokát. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nabídku žalovaného k odprodeji transformátoru ze dne 28. 2. 2005 a objednávku žalobce ze dne 10. 3. 2005 by bylo přípustné posoudit jako nabídku (ofertu) a akceptaci této nabídky, na jejichž základě by byla uzavřena kupní smlouva. Z dalšího obsahu objednávky však vyplývá, že podmínkou ze strany žalobce k platnému uzavření smlouvy (ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 věty první o.z.) bylo doložení dokladu o vlastnictví a dokladu o poslední provedené revizi. Tyto listiny však žalovaným doloženy nebyly. Odvolací soud tedy správně dovodil, že k uzavření kupní smlouvy stran transformátoru nedošlo.
Námitka započtení, vznesená žalovaným, tedy nemohla oproti oprávněně přiznanému dlužnému nájemnému uspět.
Právní posouzení věci samo o sobě postrádá jakýkoli judikatorní přesah; vychází ze specifických skutkových okolností věci a aplikace i interpretace obecných ustanovení o. z. o kontraktaci a smluvní podmínce je zcela v intencích dosavadní rozhodovací praxe.
Bylo-li dovolání ve vztahu k meritu věci (právní otázce) odmítnuto, pak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není přípustné dovolání jen proti
části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 231/2000). Dovolací soud se proto nemůže zabývat námitkami dovolatele ohledně přiznání náhrady nákladů řízení právnímu zástupci (advokátovi) žalobce, který je současně místopředsedou představenstva a má tak podle stanov oprávnění samostatně jednat jménem právnické osoby. Podotýká ovšem (obiter dictum), že NS v rozsudku sp. zn. 29 Odo 560/2004 (SRNS, C 3578, roč. 2007) skutečně uzavřel, že osoba oprávněná jednat v soudním řízení jako statutární orgán nemůže být současně advokátem této právnické osoby.
Dovolací soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. (a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a contrario) odmítl.
Úspěšným žalobcům vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné jim však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu