Nejvyšší soud Usnesení procesní

28 Cdo 1344/2014

ze dne 2014-07-15
ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.1344.2014.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa

Rakovského ve věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Šabatou, advokátem

se sídlem v Brně, Cejl 513/45, proti žalovanému Ing. J. K., o zaplacení

80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C

68/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.

dubna 2013, sp. zn. 49 Co 145/2013-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Shora označeným usnesení Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Městského soudu

v Brně ze dne 25. března 2013, č. j. 33 C 68/2007-156, jímž tento soud zamítl

návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení téhož soudu ze dne 4.

října 2012, č. j. 33 C 68/2007-146 (jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro

nesplnění poplatkové povinnosti odvolatele).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první,

zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013

(dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky

hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího

soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237

o. s. ř.).

Dovolání lze podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na

nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovoláním napadené rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno návrhu žalobce na určení

neúčinnosti doručení rozhodnutí (§ 50d odst. 1 věty první o. s. ř.) zakládá

odvolací soud na zjištění, že rozhodnutí bylo doručováno zástupci žalobce,

advokátu JUDr. Jiřímu Šabatovi, prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky (postupem dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a

autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon

č. 300/2008 Sb.“; srov. též § 45 odst. 2 věty první, § 47 odst. 1 o. s. ř.); že

dokument byl dodán do datové schránky advokáta dne 9. 10. 2012 a že dne 12. 10.

2012 se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, pro kterou byla datová

schránka zřízena (čímž nastaly účinky doručení podle § 17 odst. 3 zákona č.

300/2008 Sb.). Zjištění o daných skutečnostech odvolací soud opírá o oznámení

Ministerstva vnitra o doručení datové zprávy opatřené uznávanou elektronickou

značkou Ministerstva vnitra [§ 20 odst. 1 písm. e) zákona č. 300/2008 Sb.].

Proti těmto závěrům dovolatel staví svá tvrzení, že v řízení jej

zastupující advokát v době od 9. 10. 2012 pobýval v zahraničí, kde byl

zaneprázdněn prací pro jiného klienta; že se v dané době nemohl do datové

schránky přihlásit, jelikož neměl přístup k výpočetní technice a nedisponoval

ani platnými přístupovými údaji k přístupu do datové schránky a že advokátem

zmocněná osoba byla oprávněna toliko „zprovozněním“ datové schránky, nikoliv

již k tomu, aby se za něj do datové schránky přihlásila.

Dovolatelem uplatněné námitky jsou tedy vesměs kritikou skutkových

zjištění odvolacího soudu, která odvolací soud čerpá z oznámení Ministerstva

vnitra o doručení datové zprávy, jejíž správnost – tedy správnost údajů v ní

uvedených – se odvolateli v dosavadním průběhu řízení zpochybnit nepodařilo.

Nesprávná skutková zjištění však odvolacím důvodem nejsou (§ 241a odst. 1 o. s.

ř. a contr.).

Ostatně ani dovolatem uplatněná skutečnost (v řízení neprokázaná), že oprávněná

osoba v dané době nedisponovala platnými údaji pro přístup do datové schránky,

případně že se jí z důvodů na její straně nepodařilo přijatou datovou zprávu

rozkrýt, nemá na účinnost doručení vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 24. října 2013, sp. zn. 21 Cdo 93/2012; usnesení ze dne 31. ledna 2012,

sp. zn. 32 Cdo 3981/2011, nebo usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo

930/2014 – dostupná na www.nsoud.cz). Ze skutkových zjištění odvolacího soudu

přitom vyplývá, že po celé dovolatelem uváděné období byla datová schránka

advokáta funkční a přístupná a že o zneplatnění přístupových údajů žalobcem

zmocněný advokát, pro něhož byla datová schránka zřízena, požádal až dne 31.

10. 2012, tedy po provedeném doručení (kdy mu byly současně zaslány nové

přístupové údaje; srov. § 12 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb.).

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání,

jak je stanoví § 237 o. s. ř., naplněn není.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224

odst. 1, § 151 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému,

jenž by měl na jejich náhradu vůči žalobci jinak zásadně právo, v tomto řízení

náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu