U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa
Rakovského ve věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Šabatou, advokátem
se sídlem v Brně, Cejl 513/45, proti žalovanému Ing. J. K., o zaplacení
80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C
68/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.
dubna 2013, sp. zn. 49 Co 145/2013-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným usnesení Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Městského soudu
v Brně ze dne 25. března 2013, č. j. 33 C 68/2007-156, jímž tento soud zamítl
návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení téhož soudu ze dne 4.
října 2012, č. j. 33 C 68/2007-146 (jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro
nesplnění poplatkové povinnosti odvolatele).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první,
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013
(dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237
o. s. ř.).
Dovolání lze podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovoláním napadené rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno návrhu žalobce na určení
neúčinnosti doručení rozhodnutí (§ 50d odst. 1 věty první o. s. ř.) zakládá
odvolací soud na zjištění, že rozhodnutí bylo doručováno zástupci žalobce,
advokátu JUDr. Jiřímu Šabatovi, prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
schránky (postupem dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a
autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon
č. 300/2008 Sb.“; srov. též § 45 odst. 2 věty první, § 47 odst. 1 o. s. ř.); že
dokument byl dodán do datové schránky advokáta dne 9. 10. 2012 a že dne 12. 10.
2012 se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, pro kterou byla datová
schránka zřízena (čímž nastaly účinky doručení podle § 17 odst. 3 zákona č.
300/2008 Sb.). Zjištění o daných skutečnostech odvolací soud opírá o oznámení
Ministerstva vnitra o doručení datové zprávy opatřené uznávanou elektronickou
značkou Ministerstva vnitra [§ 20 odst. 1 písm. e) zákona č. 300/2008 Sb.].
Proti těmto závěrům dovolatel staví svá tvrzení, že v řízení jej
zastupující advokát v době od 9. 10. 2012 pobýval v zahraničí, kde byl
zaneprázdněn prací pro jiného klienta; že se v dané době nemohl do datové
schránky přihlásit, jelikož neměl přístup k výpočetní technice a nedisponoval
ani platnými přístupovými údaji k přístupu do datové schránky a že advokátem
zmocněná osoba byla oprávněna toliko „zprovozněním“ datové schránky, nikoliv
již k tomu, aby se za něj do datové schránky přihlásila.
Dovolatelem uplatněné námitky jsou tedy vesměs kritikou skutkových
zjištění odvolacího soudu, která odvolací soud čerpá z oznámení Ministerstva
vnitra o doručení datové zprávy, jejíž správnost – tedy správnost údajů v ní
uvedených – se odvolateli v dosavadním průběhu řízení zpochybnit nepodařilo.
Nesprávná skutková zjištění však odvolacím důvodem nejsou (§ 241a odst. 1 o. s.
ř. a contr.).
Ostatně ani dovolatem uplatněná skutečnost (v řízení neprokázaná), že oprávněná
osoba v dané době nedisponovala platnými údaji pro přístup do datové schránky,
případně že se jí z důvodů na její straně nepodařilo přijatou datovou zprávu
rozkrýt, nemá na účinnost doručení vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 24. října 2013, sp. zn. 21 Cdo 93/2012; usnesení ze dne 31. ledna 2012,
sp. zn. 32 Cdo 3981/2011, nebo usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo
930/2014 – dostupná na www.nsoud.cz). Ze skutkových zjištění odvolacího soudu
přitom vyplývá, že po celé dovolatelem uváděné období byla datová schránka
advokáta funkční a přístupná a že o zneplatnění přístupových údajů žalobcem
zmocněný advokát, pro něhož byla datová schránka zřízena, požádal až dne 31.
10. 2012, tedy po provedeném doručení (kdy mu byly současně zaslány nové
přístupové údaje; srov. § 12 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb.).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání,
jak je stanoví § 237 o. s. ř., naplněn není.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému,
jenž by měl na jejich náhradu vůči žalobci jinak zásadně právo, v tomto řízení
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu