28 Cdo 1604/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) A. E. a B) O. D.,
proti žalovaným 1) J., 2) Ministerstvu financí České republiky, se sídlem v
Praze 1, Letenská 15, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných M., o
povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v
Mělníku pod sp.zn. 6 C 1176/94, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, čj. 25 Co 394/2000-317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. ledna 2001, čj. 25
Co 394/2000-317, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. ledna
2000, čj. 6 C 1176/94-282, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci
domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost uzavřít s nimi dohodu podle
zákona č. 87/1991 Sb. o vydání pozemků, továrny, dalších staveb a domu v
katastrálním území M. v rozsudku blíže specifikovaných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci podáním ze dne 31.5.2001
dovolání, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 1.6.2001 a doručeno
Okresnímu soudu v Mělníku dne 4.6.2001.
Krajský soud v Praze přezkoumal jako soud odvolací rozsudek soudu prvního
stupně podle § 212 o.s.ř. a podle § 219 o.s.ř. ve znění platném do 31.12.2000
ve smyslu bodu 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. tento
rozsudek potvrdil.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) a některé další
zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, tj. přede dnem 1.1.2001, nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
Podle § 240 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem
č. 30/2000 Sb. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní
moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůta je zachována i tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo
dovolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci dne 3.4.2001, kdy byl
doručen právnímu zástupci žalobců. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl
posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 3.5.2001. Dovolání
podané až dne 1.6.2001 je tedy zjevně opožděné.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit.
Prominutí zmeškání lhůty je vyloučeno ( § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. ( per analogiam), neboť
neúspěšní žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení a ostatním účastníkům
náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.
V Brně dne 15. října 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.
předsedkyně senátu