28 Cdo 1639/2025-1331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Y. P., b) J. Ž., správce pozůstalosti J. Ž., zemřelého, a c) E. P., všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, zastoupena JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 17 C 169/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, t a k t o:
Vykonatelnost a právní moc výroků III až VI rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 178/2024-1283, zastavil řízení o odvolání žalované do výroku II rozsudku Okresního soudu v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 4. 2024, č. j. 17 C 169/2021-1190, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc.
č. XY v k. ú. XY vymezeného geometrickým plánem č. 4943-1095/2023 a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a parc. č. XY (vymezený geometrickým plánem č. 836-1094/2023) v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV až VI rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; současně navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
3. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma (písm. a/), a právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (písm. b/).
4. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci jsou předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí, splněny.
5. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – přípustné. Podle dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí pak bude možno vložit vlastnické právo k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí, přičemž tyto mohly by být před rozhodnutím o dovolání převedeny na třetí osobu. Odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017).
6. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se vykonatelnost a právní moc rozsudku odvolacího soudu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu
9. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, shledal-li na základě výsledků provedeného dokazování (včetně místního šetření) vhodnými náhradními zemědělskými pozemky následující pozemkové parcely: - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako zahrada, jež není zastavěna žádnou stavbou a na níž není plánována žádná veřejně prospěšná stavba. Okolnost, že se pozemek dle územní plánovací dokumentace nachází v zastavitelné ploše přitom sama o sobě jeho vhodnost k náhradní pozemkové restituci nevylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024). - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jejíž samotný tvar a velikost (182 m2) ji (sám o sobě) zjevně nevylučuje z převoditelnosti na oprávněné osoby. Na zemědělské obhospodařovatelnosti pozemku přitom nemění ničeho jeho určení (dle územního plánu) k realizaci zeleně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 28 Cdo 305/2025). - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako zahrada, jež v rozsahu vymezeném geometrickým plánem (č. 836-1094/2023) tvořícím součást rozsudku nikterak nebrání k přístupu do sousední zahrádkářské kolonie. - pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY a č. XY v k. ú. XY, evidované jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívané, jež nejsou nikterak funkčně propojeny se sousedním pozemkem (parc. č. XY v k. ú. XY), když v terénu patrné „vyjeté koleje“ trasované přes tyto pozemky se zřetelem na (v dané lokalitě) existující komunikační síť zjevně nejsou nezbytné pro komunikační napojení okolních nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1566/2023). - pozemkovou parcelu č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jejíž převoditelnost na oprávněné osoby samo o sobě nevylučuje plánované zřízení lokálního biokoridoru na její části (založení pásu vzrostlých stromů s podrostem keřů), bude-li pozemek o celkové výměře 11 452 m2 i nadále v převážném rozsahu zemědělsky obhospodařovatelným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2517/2024), ani uvažovaná výstavba vodovodu, jakožto stavby umístěné pod povrchem země (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 255/2025). - pozemkovou parc. č. XY v k. ú. XY, evidovanou jako orná půda, aktuálně zemědělsky využívanou, jež není dotčena plánovanou veřejně prospěšnou stavbou „Polabské cyklostezky“, jejíž výstavba je dle skutkových závěrů odvolacího soudu (jejichž revize dovolacímu přezkumu nepodléhá) plánována až za hranicemi tohoto pozemku.
10. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v části směřující vůči výroku III rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o shora uvedených pozemcích, dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje.
11. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i v nákladových výrocích IV až VI, není její dovolání přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání ve výše naznačeném rozsahu jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
13. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je však Nejvyšší soud přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázky vhodnosti převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce ve smyslu § 11a zákona o půdě, neboť ji odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
14. Zmatečnosti [§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
15. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
16. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
18. Rozhodovací praxe dovolacího soudu akcentuje smysl a účel ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).
19. Při posuzování „vhodnosti“ pozemků (coby náhradního plnění) nelze pak přehlédnout, že v poměrech té které obce, může být dán zájem na její rozvoj z hlediska uspokojení jak bytových potřeb jejích občanů, tak i vybudování potřebné infrastruktury a dalších staveb nezbytných pro řádné fungování obce, nejenom v oblastech školství, zdravotnictví, obchodu, služeb, ale i rekreace. Možné využití pozemku i pro tyto účely pak vstupuje do úvahy o tom, není-li aktuálně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů v komparaci s jinak jistě legitimním zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku (jejž by však bylo lze saturovat i jiným pozemkem či pozemky, jde-li zde o pozemky toliko náhradní).
Do posouzení hlediska vhodnosti pozemku k vydání oprávněné osobě pak musí nutně vstoupit i úvaha, zda právě konkrétní nárokovaný pozemek např. vzhledem ke své výměře, umístění v katastru dané obce, možnostem obce využít pro plánovaný záměr jiný pozemek ve vlastnictví obce či státu, popřípadě i z pohledu dalších kritérií, nebude lépe ponechat ve vlastnictví státu, neboť veřejný zájem na jeho plánovaném využití převáží nad zájmem oprávněných osob uspokojit restituční nárok právě jeho vydáním. Přitom je nutno zkoumat i stav deklarovaných stavebních záměrů (jejich aktuálnost či pokročilost přípravy výstavby nebo okolnost, zda lze očekávat převod pozemku do vlastnictví obce za zákonem stanovených podmínek; srov. § 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.); k tomu srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.
4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021 nebo ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 231/2025.
20. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů důsledně nedržel. Při zjištění, že se připravuje aktualizace územního plánu obce Hradištko, na jehož základě má být pozemek parc. č. XY v k. ú. XY využit k výstavbě „Polabské cyklostezky“ ve směru k chatové osadě XY, se totiž náležitě nezabýval tím, zda se zřetelem k zájmům na uspokojení potřeb občanů dotčených obcí, ale i veřejnosti (mimo jiné i v oblasti rekreace), není dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů. Nezkoumal přitom aktuálnost uvažovaného stavebního záměru, stav a průběh řízení o změně územního plánu, pokročilost příprav výstavby cyklostezky ani eventuální zájem obce o převod pozemku nebo jeho části do svého vlastnictví (§ 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.).
Nehodnotil pak, zda na základě výsledků komparace veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení jejich restitučních nároků nebude lépe přistoupit k saturaci řečených restitučních nároků formou vydání geometrickým plánem oddělených částí žádaného pozemku, jež nebudou zasaženy záměrem vybudování cyklostezky, případně vydáním jiného vhodného náhradního pozemku. Závěry odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k převodu na oprávněnou osobu coby náhradního zemědělského pozemku jsou tedy předčasné, a tudíž nesprávné.
21. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje dovolání v části týkající se převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY opodstatněným, přistoupil dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. ke zrušení dotčené části výroku III rozsudku odvolacího soudu i jeho nákladových výroků IV až VI a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
22. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
23. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.). 24. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz., rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 9. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu