28 Cdo 1670/2025-1702
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) J. B., b) R. B., c) T. R., všech zastoupených JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 10/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2025, č. j. 14 Co 22/2024-1601, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 14 Co 22/2024-1601, potvrdil částečný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) ze dne 17. 10. 2023, č. j. 10 C 10/2020-1489, v odvoláním napadeném výroku I, jímž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“).
2. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhají se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobcům liknavým až svévolným, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobců mimo zákonem předpokládaný postup a nahradily projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těch žalobci vymezených pozemků jako pozemků náhradních, u nichž nekonstatovaly překážku jejich převoditelnosti na žalobce.
Pokud jde o výši restitučního nároku, dovodily, že některé nevydané pozemky je třeba ocenit – vzdor stanovisku žalované – jako stavební, jelikož k odňatým pozemkům existovala ke dni jejich odnětí státem územně plánovací dokumentace, která tyto pozemky určovala k zastavění, k němuž později skutečně došlo, přičemž nevydané pozemky dle znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., zpracovaného na žádost žalobců svou hodnotou několikanásobně převyšují hodnotu žalobci vybraných náhradních pozemků.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí s oceněním odňatých pozemků jako pozemků stavebních. Má za to, že odvolací soud vycházel nedůvodně ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., ačkoliv za jedině správné lze podle žalované považovat závěry konkurenčního znaleckého posudku Ing. Pavla Pelce. Namítá, že odvolací soud nezohlednil, že znalkyně prof. Ing. Renáta Schneiderová Heralová, Ph.D., při stanovení ceny odňatých pozemků vycházela ze směrných plánů z 30. let minulého století. Navíc odvolací soud dle mínění žalované nereflektoval ani okolnost, že k výstavbě na odňatých pozemcích došlo se značným časovým odstupem a nadto i jiným než původně plánovým druhem staveb. Vyjadřuje přitom přesvědčení, že jako stavební nelze ocenit ty pozemky, jež nejsou přímo zastavěné a na nichž se nachází kupř. hřiště či jiná sportovní zařízení. Dále upozorňuje, že se odvolací soud řádně nezabýval námitkami odůvodňujícími korekci ceny odňatých pozemků ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Zdůrazňuje rovněž, že odvolací soud, aniž by se vypořádal s rozpory mezi znaleckými posudky předloženými účastníky řízení, se přiklonil k závěrům znaleckého posudku předloženého žalobci. Odvolacímu soudu vytýká, že za účelem odstranění rozporu ve znaleckých posudcích nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem k možnému převodu vlastnického práva ke sporným pozemkům ze strany žalobců na třetí osoby odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu.
4. Žalobci ve svých vyjádření označili dovolání žalované za nepřípustné, nedůvodné a účelové, přičemž poukázali na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí vydaných ve věci týchž účastníků, s nimiž je dle jejich názoru napadený rozsudek zcela v souladu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.).
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání žalované není přípustné. K žalovanou nastolené právní otázce ocenění restitučního nároku žalobců lze pro stručnost plně odkázat na odůvodnění a závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2025, č. j. 28 Cdo 1668/2025-1693 (toto usnesení, stejně jako dále citované rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), v němž ve věci týchž účastníků dovolací soud považoval za korektní postup odvolacího soudu v otázce ocenění restitučního nároku žalobců. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání podaném proti částečnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 6. 2023, č. j. 10 C 10/2020-1199, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2025, č. j. 14 Co 20/2024-1590. Rozhodoval-li nyní odvolací soud o další části žalobou uplatněného restitučního nároku (o vhodnosti dalších žalobou vybraných náhradních pozemků), nebylo lze totožnou dovolací argumentaci, již žalovaná opětovně vznáší v nyní podaném dovolání (týkající se ocenění restitučního nároku), shledat relevantní, jelikož posouzení předkládané otázky musí být logicky totožné.
8. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.). 10. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) a b) o. s. ř.], jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej zejména nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 8. 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu