28 Cdo 1671/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní
věci žalobkyně MUDr. L. V., bytem H. K., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Špeldou,
advokátem se sídlem Hradec Králové, Šafaříkova 666, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o
náhradu škody 5,285.653,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod
sp. zn. 11 C 109/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 21. 6. 2011, č. j. 19 Co 23/2011-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Žalobkyně (dále také „dovolatelka“) podala dne 27. 9. 2012 osobně sepsané a
včasné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2011, č. j. 19 Co 23/2011-261, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 11. 2010, č. j. 11 C 109/2007-231. V tomto
svém podání zároveň požádala o přidělení právního zástupce a o osvobození od
soudních poplatků. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 10. 2011, č. j. 11 C 109/2007-281, byl dovolatelce mimo jiné ustanoven právní
zástupce JUDr. Ing. Jiří Špelda; toto usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 5. 11. 2011. Dovolatelka již řádně zastoupená advokátem doplnila své dovolání ze
dne 27. 9. 2012 podáním ze dne 17. 11. 2011. Jako dovolací důvod dovolatelka
uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř.]. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje
dovolatelka v řešení otázky „zda soud má oprávnění nepostupovat v souladu v té
době platným ustanovením a neustanovit právního zástupce účastníku“. Dovolatelka dále především namítá, že „jestliže je v čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod uvedeno, že každý má právo na právní pomoc v řízení
před soudy, jinými státními orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, ale
§ 30 odst. 1 o. s. ř. ustanovení právního zástupce účastníka podmiňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak je právě zákonná úprava
příčinnou neúměrně se vlekoucího sporu žalobkyně. Nemožnost ustanovení právního
zástupce např. z důvodu zřetele hodných vedla k neúměrně se vlekoucímu sporu a
k oprávněnosti žalobkyně na náhradu škody tím vzniklé.“
Žalovaná se k dovolání dovolatelky nevyjádřila. Jelikož v posuzované věci dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku
odvolacího soudu, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů
uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní
stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Jinak řečeno, namítaná vada řízení v
posuzované věci přípustnost dovolání založit nemůže (přičemž z dovolání ani
není zřejmé, v čem konkrétně by tato vada měla spočívat). Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto
zákonem za škodu, která byla způsobena
a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení,
v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,
b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona č.
82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené
nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy,
pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno
příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě
škody vázán. Jak správně uvedly soudy nižších stupňů a jak plyne rovněž z ustálené
judikatury Nejvyššího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2011,
sp. zn. 28 Cdo 3193/2010 (ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS
1815/2011) a mnoho dalších], základní podmínkou objektivní odpovědnosti státu
za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je vedle vzniku škody a příčinné
souvislosti mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí právě existence
pravomocného nezákonného rozhodnutí, přičemž však v souladu se zásadou
presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za
škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je proto splněna pouze tehdy, bylo-li toto
pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno. Jinak
řečeno, pokud rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost dovolatelky o ustanovení
právního zástupce, nebylo zrušeno, odpovědnost státu za škodu způsobenou tímto
rozhodnutím nepřipadá v úvahu (což platí bez ohledu na skutečnost, zda toto
rozhodnutí bylo, objektivně viděno, vydáno v souladu se zákonem). Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo na právní
pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a
to od počátku řízení. Podle § 30 odst. o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2). Článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zakotvuje právo na to, aby
se každý mohl nechat v soudním řízení zastupovat osobou s právnickým vzděláním,
která účastníku poskytne potřebnou právní pomoc, je-li jí třeba. Toto právo
však nelze chápat tak, že by stát na své náklady musel zajistit bezplatnou
právní pomoc každému, kdo o ni požádá (tedy např. i příslušníkům střední třídy
s průměrnými nebo dokonce nadprůměrnými příjmy). V této souvislosti lze odkázat
i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které není porušením práva na
právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod,
zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně
soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny
podmínky dané ustanovením § 30 odst. 2 o. s. ř.
(srov. např. nález Ústavního
soudu ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 684/05, z poslední doby pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 1762/12). Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti
dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah
dovolání žalobkyně jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu
vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne
21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení
přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení
tohoto ustanovení uplynutím dne 31. 12. 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze
dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, body 25 – 28). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné
náklady nevznikly. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou k dispozici
na internetových stránkách www.nsoud.cz a nalus.usoud.cz. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu. V Brně dne 17. července 2012
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu