28 Cdo 1733/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a
soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání
dovolatelů: 1. O. T., 2. MUDr. V. T., 3. J. T., zastoupených advokátem, proti
usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10.2005, sp.z. 16 Co 234/2004, vydanému v
právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 18 C 111/92
(žalobce Ing. P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným O. T., MUDr. V.
T. a J. T., zastoupeným advokátem, o vydání věcí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o
dovolání.
Po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu z 28.5.2005, 28 Cdo 1243/2005
(jímž bylo zamítnuto dovolání dovolatelů O. T., prof. MUDr. V. T. a J. T. proti
rozsudku Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004, vydaném v
právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 7 C 74/2000) podal
žalobce Ing. P. K. u Městského soudu v Praze dne 28.7.2005 návrh na vydání
opravného usnesení podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu ohledně
rozsudku Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004. V tomto
návrhu bylo ze strany žalobce uplatněno, aby ve výroku uvedeného rozsudku
Městského soudu v Praze bylo nesprávně uvedené čp. 234 domu v P.opraveno na
správné číslo popisné 2334.
Městský soud v Praze vydal 6.10.2005 usnesení sp.zn. 16 Co 234/2004,
jímž se rozsudek Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004,
opravoval v měnícím výroku o věci samé tak, že výrok správně zní: „Rozsudek
soudu prvního stupně se ve výroku ve věci samé opravuje tak, že žalovaní jsou
povinni uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 2334, na zastavěné ploše –
parcele 2753, s parcelou č. 2753 – zastavěnou plochou a s parcelou č. 2754 –
zahradou, vše zapsané na listu vlastnictví č. 2856, pro katastrální území Z., v
katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P.“. V odůvodnění usnesení Městského
soud v Praze ze 6.10.2005 bylo uvedeno, že tu došlo ke zjevné chybě v psaní,
která byla opravena podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu; v tomto
usnesení bylo uvedeno i poučení, že „proti tomuto usnesení není dovolání
přípustné“.
Uváděné opravné usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10.2005 bylo
doručeno 14.10.2005 advokátu, který v řízení zastupoval žalobce, a dne
14.10.2005 také advokátu, který v řízení zastupoval žalované.
Dne 3.11.2005 došlo Městskému soudu v Praze (postoupením od Obvodního
soudu pro Prahu 4, kam došlo 31.10.2005) podání žalovaných O. T., prof. MUDr.
V. T., CSc., a J. T., zastoupených advokátem, označené jako „dovolání
žalovaných proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10. 2005 (16
Co 234/2004-354), kterým byl opraven rozsudek Městského soudu v Praze z
18.1.2005 (16 Co 234/2004-322), resp. dovolání proti rozsudku Městského soudu v
Praze z 18. ledna 2005 (16 Co 234/2004-322) ve znění citovaného opravného
usnesení ze 6.10.2005“.
Žalovaní v tomto podání navrhli, aby „dovolací soud zrušil napadený
výrok (usnesení), kterým se součástí výroku o dohodě o vydání činí i dům čp.
2334 v katastrálním území Z., obec P., a aby v tomto rozsahu věc vrátil zpět
odvolacímu soudu, aby jím bylo procesně řádně rozhodnuto“. Podle názoru
žalovaných je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
a c) a odst. 3 občanského soudního řádu; z obsahu dovolání dovolatelů
vyplývalo, že dovolacím důvodem je tu nesprávné právní posouzení otázky
opravného usnesení odvolacím soudem.
Podle názoru dovolávajících se žalovaných „by byla oprava podle
ustanovení § 164 občanského soudního řádu jen neveřejným usnesením přípustná,
pokud by šlo o pochybení v písemném vyhotovení rozsudku, avšak v souzeném
případě – jak vyplývá z písemného vyhotovení protokolu o jednání – byl i
rozsudek vyhlášen veřejně tak, že jeho předmětem byla jiná nemovitost“.
V daném případě nešlo, podle názoru dovolatelů, jen o chyby v psaní a
počtech, ale o to, že nebyl vůbec identifikován předmět výroku rozsudku,
respektive o něm nebylo řádně procesně rozhodnuto. Dovolatelé poukazovali na
to,že v protokolu o jednání sp.zn. 16 Co 234/2004 ze dne 18.1.2005 je ve výroku
ohledně označení nemovitostí v dohodě uvedeno, že jde o „dohodu o vydání domu
čp. 234 na zastavěné ploše – parcele 2753 s parcelou 273“, přičemž nad posledně
označeným číslem parcely je bez vysvětlení do protokolu ručně napsáno „2753“. V
písemném vyhotovení rozsudku je však uvedeno,že jde o „dohodu o vydání domu čp .
234 na zastavěné ploše – parcele č. 2753 s parcelou 2753“, aniž by byl rozpor s
údajem jinak označené parcely v protokolu o jednání (tj. č. 273) vysvětlen“. V
opravném usnesení ze 6.10. bylo pak opět uvedeno, že šlo o „dohodu o vydání
domu čp. 234, na zastavěné ploše – parcele 237, a parcelou č. 2753“, tedy opět
jinak, než byla uvedena parcela označena v protokole o jednání z 18.1.2005 a i
jinak, než byla v následném písemném znění rozsudku z 18.1.2005. Nešlo tu,
podle názoru dovolatelů, o pouhé chyby a zřejmé nesprávnosti, ale nebylo jisté,
co je či vlastně bylo předmětem učiněného výroku. Podle názoru dovolatelů „je
jisté, že rozsudkem odvolacího soudu v žádném případě nebylo rozhodnuto o domu
čp. 2334 v katastrálním území Z., a to ani při vyhlášení rozsudku, ani v jeho
písemné vyhotovení“. Tím, že tu byla soudem zvolena forma opravného usnesení,
jímž bylo vlastně teprve poprvé rozhodnuto o domě čp. 2334 v P., byla porušena
zákonná úprava ve smyslu článku 96 odst. 2 Ústavy ČR o rozhodování rozsudkem
tříčlenného senátu, vyhlášeným veřejně a s možností odvolání proti rozsudku.
Přípustnost tohoto dovolání dovolatelů bylo třeba posoudit podle
ustanovení § 236 - § 239 občanského soudního řádu, upravujících přípustnost
dovolání. Dovoláním lze totiž napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu,
jen pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 občanského soudního řádu).
V ustanovení § 237 občanského soudního řádu je upravena přípustnost
dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. V
ustanoveních § 238, § 238a a § 239 občanského soudního řádu jsou pak výslovně a
taxativně uvedena jiná usnesení odvolacího soudu (než usnesení ve věci samé),
proti nimž je dovolání přípustné. V žádném z těchto ustanovení není uvedeno
usnesení o opravě rozsudku podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu jako
usnesení, proti němuž by bylo přípustné dovolání směřující proti pravomocnému
rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolací soud proto přistoupil podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako
dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalobci v dovolacím
řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu