28 Cdo 1764/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Bytové družstvo nájemníků O., zastoupeného v řízení o dovolání advokátem, proti žalovanému M. N., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 52 C 83/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2004, č.j. 47 Co 29/ 2002-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech řízení o dovolání žalobci částku 1.220,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. M. P.
Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2001, č.j. 52 C 83/ 2001-74, o povinnosti žalovaného vyklidit nebytové prostory v prvním podzemním a prvním nadzemním podlaží nemovitosti v B., tj. v domě čp. 483 na pozemku parc.č. 197, zapsáno na LV 469 v k.ú. Město B. pro obec B., a tyto - v rozsudku dále specifikované – nebytové prostory vyklizené předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ohledně nákladů řízení byl mezi účastníky potvrzen výrok prvostupňového rozsudku ve prospěch žalobce a žalovaný byl zavázán také k náhradě nákladů, jež vznikly protistraně v odvolacím řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný, zastoupený advokátem, ve lhůtě dovolání. Přípustnost dovolání shledával v zásadním právní významu napadeného meritorního rozhodnutí a dovolací důvody byly v podání vylíčeny tak, že je bylo možné obecně spatřovat v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci a v procesní vadě s následkem nesprávného rozhodnutí. Dovolatel dovozoval, že
- účel nájmu byl v nájemní smlouvě mezi účastníky ze dne 17. 6. 1998 vymezen dostatečně („obchodní činnost“), zejména, když odvolací soud považoval za splněnou (byť cestou zákonné fikce) podmínku souhlasu orgánu obce podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdejším znění;
- uvedení způsobu platby nájemného v předmětné smlouvě, na jehož absenci též založil odvolací soud závěr o absolutní neplatnosti právního úkonu podle § 39 občanského zákoníku, je nutno posuzovat v kontextu celého právního úkonu a mít ho za naplněné;
- dnem 31. 12. 2002 nájem sjednaný na dobu určitou bez dalšího neskončil, neboť žalobce měl podle čl. IX odst. 1 nájemní smlouvy nabídkovou povinnost ke sjednání dalšího nájmu (tentokrát na dobu neurčitou), kterou nesplnil;
- právní jistota velí zabývat se procesními pochybeními nižších instancí, jichž se dopustily v souvislosti s nesprávným posuzováním znění žalobního petitu.
Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl ve vyjádření k dovolání, aby dovolací soud dovolání žalovaného buď jako nepřípustné odmítl, nebo jako nedůvodné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Z námitek žalovaného lze přisvědčit jen argumentaci, že uvedení účelu nájmu „obchodní činnost“ není neurčité. Toto slovní spojení sice nenavozuje příliš velkou právní jistotu, nicméně bylo přípustným rizikem pronajímatele, že se s takovým účelovým určením nájmu spokojil.
Není-li však v nájemní smlouvě uveden způsob (konkrétní mechanismus) placení nájemného, pak to činí smlouvu neplatnou podle § 39 občanského zákoníku. Způsob platby je obligatorní náležitostí textu nájemní smlouvy, výslovně stanovenou v § 3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb.
Dovolací soud by uvažoval o zcela výjimečné toleranci této vady smlouvy, jestliže by nájemní smlouva trvala po velmi dlouhou dobu a její účastníci by legitimně očekávali, že konají podle platného kontraktu. Takový stav však v posuzované věci nenastal; doba určitá nájmu skončila dnem 31. 12. 2002.
V souvislosti se skončením nájemního vztahu není důvodná ani námitka žalovaného o nesplněné nabídkové povinnosti pronajímatelem, což by snad mělo následky skončení nájmu pozastavit. V případě ujednání v článku IX. 1. smlouvy však jde o takový závazek pronajímatele, jenž by byl eventuálně způsobilý přivodit nájemci při jeho nesplnění konkrétní majetkovou újmu (srov. porušení předkupního práva), ale nemůže omezit pronajímatele – vlastníka v jeho právech k pronajaté části nemovitosti. Pokud po 31. 12. 2002 odpadl právní důvod užívání předmětu nájmu a pronajímatel řešil dále vzniklou situaci žalobou na vyklizení, učinil tak poprávu.
Právní oporu postrádá i procesní argumentace dovolatele. Z konstrukce přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je patrné, že výtky ve směru k vadám řízení brojí proti konkrétním procesním postupům nižších instancí a v zásadě nemohou vykazovat judikatorní přesah; ten je však presumován v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Řečené platí i o dovolacích tvrzeních, jak jsou obsažena v závěrečných pasážích podání. K této problematice je k dispozici již konstantní judikatura Nejvyššího soudu; z recentních rozhodnutí je možné odkázat na usnesení ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003, publikované v Soudní judikatuře č. 1/2006 pod č. 6.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tedy není dána v žádném ohledu, odvolací soud rozhodl správně a dovolací soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Žalobci vznikly v důsledku podaného písemného vyjádření náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu má právo (§ 243c odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.). Výchozí sazba odměny za úkon činila 3.800,- Kč (§ 7 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb.), tuto částku však bylo nutno krátit, vždy o 50 %, za jediný úkon v dovolacím řízení (změnu v osobě zástupce nelze považovat za nezbytnou ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.) a v souvislosti s odmítnutím dovolání (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). Po zmíněném krácení představovala odměna částku 950,- Kč, a s přičtením režijního paušálu 75,- Kč pak 1.025,- Kč. Právní zástupce žalobce doložil příslušnou registraci a dovolací soud tedy zvýšil odměnu o 19% DPH, čímž dospěl k výsledné sumě 1.220,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Ludvík David, CSc. , v. r.
předseda senátu