28 Cdo 1828/2017 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Mgr. D. K., soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v Chebu, 26. dubna 10, IČ 66253080, zastoupeného JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, proti žalovanému Voleský a partneři, v. o. s., se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 359/6, IČ 26717514, jako insolvenčnímu správci (dlužníka P. B., v konkursu), zastoupenému Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení částky 1.018.656,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 248/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. 11 Co 222/2016-125, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, č. j. 5 C 248/2014-97, zamítl žalobu, podanou podle § 203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a doručenou soudu prvního stupně dne 18. 11. 2014, jíž se žalobce (soudní exekutor) domáhal, aby mu žalovaný (insolvenční správce dlužníka P. B., S., v konkursu) zaplatil částku 1.018.656,- Kč, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému „na náhradu nákladů řízení“ částku 76.080,- Kč k rukám advokátky Mgr.
Bohdany Hejdukové. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 11 Co 222/2016-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30.685,60 Kč k rukám advokáta Mgr. Filipa Wágnera. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.
s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Napadený rozsudek odvolacího soudu je totiž v řešení otázky procesního práva žalobcem v dovolání označené, „zda Okresní soud v Chebu měl pravomoc k projednání věci pod sp. zn. 8 C 343/2013“, tedy, zda Okresní soud v Chebu měl pravomoc vydat [na základě žaloby podané u tohoto soudu dne 9. 8. 2013 Mgr. Ing. Hanou Müllerovou, dřívější insolvenční správkyní dlužníka P. B., S., v konkursu, proti Mgr. D. K., soudnímu exekutorovi se sídlem Exekutorského úřadu v Chebu, 26.
dubna 10, o zaplacení částky 960.000,- Kč s příslušenstvím, jakožto exekučního výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví povinného P. F. v exekučním řízení vedeném žalobcem pod sp. zn. 074 EX 1185/05, za stavu, kdy usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2011, č. j. 13 Co 207/2008-118, bylo změněno usnesení soudního exekutora (žalobce) ze dne 13. 2. 2007, č. j. 074 EX 1185/05, tak, že se příklep na nemovitostech povinného neuděluje, a kdy výtěžek zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví povinného nemohl být vydán vydražiteli P.
B. vzhledem k usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 8. 2011, č. j. KSPL 27 INS 13843/2010-A-21, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka P. B., a insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Hana Müllerová, a k usnesení téhož soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. KSPL 27 INS 13843/2010-B-9, jímž bylo rozhodnuto o řešení dlužníkova úpadku konkursem] dne 22. 10. 2013 pod č. j. 8 C 343/2013-21 platební rozkaz (jenž nabyl právní moci), jímž Mgr. D. K. byla uložena povinnost zaplatit Mgr. Ing. Haně Müllerové, dřívější insolvenční správkyni dlužníka P.
B., částku 960.000,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 30.105,- Kč, v souladu s ustálenou judikaturou soudů, představovanou usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 15 Cmo 53/2009, které bylo schváleno na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2011 a uveřejněno pod č.
115/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozhodnutí byl přijat a odůvodněn právní závěr, že „řízení o žalobě, kterou se insolvenční správce domáhá vůči soudnímu exekutorovi vydání exekučního výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, není incidenčním sporem (§ 159 insolvenčního zákona)“, a že „k projednání a rozhodnutí takového sporu jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.)“. Z tohoto rozhodnutí zcela jednoznačně plyne, že Okresní soud v Chebu měl pravomoc citovaný platební rozkaz vydat a že jej nelze považovat za „nicotný akt“, jak dovolatel namítal pro případ, že by tento soud pravomoc k jeho vydání neměl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 20 Cdo 2706/2004 a sp. zn. 29 Cdo 2624/2013), na něž dovolatel poukázal, na danou věc nedopadají. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. srpna 2017