ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně
PhDr. L. M., zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou v Ostravě –
Hrabové, Místecká 329/258, proti žalované Asociaci klinických psychologů ČR, se
sídlem v Praze 2, Ke Karlovu 2, IČ: 14889781, zastoupené JUDr. Janem Machem,
advokátem v Praze 1, Vodičkova 28, o určení souladu rozhodnutí se zákonem a
stanovami, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 135/2005, o
dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009,
č. j. 29 Co 301/2009-224, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit na nákladech dovolacího řízení částku ve výši
6.360,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, JUDr. Zdeňky Friedelové, a to
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Ve výroku II. rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů
tak, že je přiznal žalobkyni ve výši 54.318,- Kč.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobkyně domáhala změny rozsudku
soudu prvního stupně. Žalobkyně mimo jiné v odvolání namítala, že písemný zápis
obsahující rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z Asociace nebyl podepsán žádnou
osobou, natož osobou, která je oprávněna jej podepsat podle jednacího řádu.
Dále není podle žalobkyně ani zřejmé, jakým způsobem probíhalo hlasování o
jejím vyloučení.
Odvolací soud shledal podané odvolání jako důvodné. Konstatoval, že soud
prvního stupně se zabýval rozhodnutím především po stránce věcné a na základě
rozsáhlého dokazování tento soud dovodil, že žalobkyně porušila své povinnosti
členky Asociace. Formální závady v souvislosti s jejím vyloučením soud prvního
stupně neshledal. Odvolací soud však ze zápisu z jednání prezidia Asociace ze
dne 3. 10. 2005 zjistil, že předmětný zápis byl mimo jiné v závěru opatřen
doložkou „V Praze dne 4. 10. 2005“ a jménem B. S. Z ustanovení § 5 bodu 5.
Jednacího řádu Asociace, platného v termínu konání jednání, odvolací soud
rovněž zjistil, že z jednání prezidia se vždy vyhotovuje zápis, který vedle
ostatních náležitostí musí obsahovat doložku ověření jeho přečtení a podpis
prezidenta, resp. předsedy anebo jím pověřeného člena prezidia, resp.
předsednictva orgánu a jednoho dalšího zástupce prezidia, resp. předsednictva
orgánu. Na základě uvedeného odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. b)
o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a určil, že rozhodnutí
Asociace o vyloučení žalobkyně není v souladu se stanovami.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná strana dovolání. Dovolání bylo
podáno s odkazem na přípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. a z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Ve svém podání
dovolatelka namítala, že pokud došlo k formálnímu pochybení v případě
vyhotovení zápisu z jednání prezidia Asociace, pak nešlo o porušení stanov, ale
pouze k naprosto formálnímu a zcela irelevantnímu nedodržení formalit
vyplývajících z Jednacího řádu asociace, které nevyplývá přímo ze stanov. Tyto
podle názoru dovolatele neurčují náležitosti zápisu z jednání prezidia
Asociace, nezmiňují se o něm, a pokud je v nich Jednací řád zmíněn, pak nejde o
Jednací řád Asociace, ale o jednací řád etické komise Asociace. Podle názoru
dovolatele jde o přepjatý formalismus soudu při posuzování náležitostí
vnitřních předpisů sdružení. Dále je dovolatel toho názoru, že odvolací soud se
dopustil pochybení, jelikož nerozhodl v souladu s principem dvojinstančnosti
řízení a zasáhl tím do práva žalované na spravedlivý proces.
Žalobkyně se k dovolání písemně vyjádřila, nezměnila svůj právní názor na věc a
žádala, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud shledal, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v
zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné
pro diformitu rozsudků nižších instancí (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a
dovolací důvod uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tvrzené
nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání není důvodné.
Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,
považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého jeho orgánu, proti němuž již
nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující
stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6
měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v
souladu se zákonem a stanovami.
Poněvadž procedurální náležitosti (vyčerpání opravného prostředku, lhůta)
nebyly porušeny, zabýval se dovolací soud shodně s nižšími instancemi vlastním
přezkumem rozhodnutí strany žalované ze dne 3. 10. 2005, které bylo žalobou
napadeno.
Nutno předeslat, že žalobkyně byla dopisem prezidia Asociace ze dne 7. 10. 2005
informována o svém vyloučení bez dalšího. Zápis z jednání prezidia ze dne 3.
10. 2005 je tedy právě tím dokumentem, který měl v náležité písemné formě
obsahovat rozhodnutí žalovaného sdružení o vyloučení žalobkyně z Asociace
klinických psychologů České republiky.
Stanovy Asociace obsahují v článku V. o zániku členství ustanovení bodu 1.,
podle něhož může být člen vyloučen rozhodnutím prezidia, a to pro hrubé
porušení členských povinností.
Jednací řád prezidia Asociace byl vydán dne 24.5.2002, konkretizuje článek VI.
bod 2. o jednání tohoto prezidia a je závazný pro jednání všech orgánů
sdružení. Podrobné instrukce pro jednání všech orgánů sdružení obsahuje § 5
Jednacího řádu, zejména bod 5. Z jednání se pořizuje zápis, v němž se kromě
data a místa jednání uvádí řídící osoba a program, resp. obsah jednání. Zápis
je ověřen přečtením a podpisem prezidenta, resp. předsedy nebo pověřeného člena
prezidia (předsednictva) a jedním dalším zástupcem tohoto orgánu. Je tedy
nezbytné, aby byl zápis podepsán dvěma (vedoucími) funkcionáři uvedeného orgánu
sdružení. Teprve těmito podpisy lze považovat zápis za právně účinný.
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 4852/2009 dovodil, že v případě žaloby
člena občanského sdružení, podané podle § 15 odst. 1 zákona o sdružování
občanů, není třeba tvrdit kumulativně rozpor rozhodnutí orgánu sdružení se
zákonem i se stanovami sdružení. Stačí i tvrzený rozpor pouze se stanovami nebo
jinak nazvaným základním organizačním dokumentem. Rozpor se stanovami je třeba
v kontextu věci chápat šířeji. Není vyloučeno, aby tvrzený rozpor zahrnoval i
další interní dokumenty občanského sdružení, které stanovy provádějí či
konkretizují a které se staly podkladem pro napadené rozhodnutí.
Ve světle těchto závěrů i výše popsaného nelze než dovodit, že atributy
organizačního předpisu sdružení, který se může stát předmětem soudního
přezkumu, splňuje v posuzované věci i Jednací řád Asociace. Tento závěr je
významný tím spíše, že zápis z jednání prezidia ze dne 3. 10. 2005 měl
obsahovat konkrétní formulaci rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z předmětného
sdružení.
Zápis však nesplňuje žádný z požadavků organizačních předpisů strany žalované.
Nijak nekonkretizuje důvod, pro který měla být žalobkyně vyloučena, tedy zcela
určitý popis hrubého porušení členských povinností. Záznam o hlasování ve
vztahu k žalobkyni je nepřehledný a obsahuje dvě varianty (též podmínečné
vyloučení). Z požadavku dvou podpisů zápis stvrzujících lze v listině nalézt
pouze jeden podpis, přičemž ze zápisu ani nevyplývá, zda dotyčná osoba
vykonávala některou z předpokládaných funkcí.
Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže na základě obdobných závěrů deklaroval
rozpor rozhodnutí žalované se stanovami. S tvrzením dovolatelky, že by snad
mělo jít o přepjatý formalismus, nelze souhlasit. Rozhodnutí o vyloučení
žalobkyně z profesního sdružení je natolik závažným právním úkonem, že lze
oprávněně předpokládat jak jeho věcnou odůvodněnost, tak i dodržení náležité
formy. To se však v posuzované věci nestalo.
Dovolací tvrzení jsou lichá i z toho aspektu, že se odvolacímu soudu přičítá
porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Odhlédneme-li od toho, že tato zásada
není zákonem ani jiným předpisem vyšší právní síly garantována, odvolací soud
zde opět nepochybil. Je nutno brát v úvahu, že zejména novelizace o. s. ř.
provedená zákonem č. 59/2005 Sb. rozhodovací prostor pro odvolací soud
podstatně rozšířila. V ustanoveních § 213 – § 213b o. s. ř. se umožňuje
rozsáhlejší doplnění dokazování vedoucí k případné změně rozsudku soudu prvního
stupně. V posuzované věci přitom šlo o jediný listinný důkaz, který změnil
právní posouzení věci; zápis z příslušného jednání byl navíc odvolacím soudem
přečten, i když to není nezbytné. Tím spíše bylo oprávněné i hospodárné, že
odvolací soud posoudil věc po hmotněprávní stránce odlišně od soudu prvního
stupně (ten ostatně na str. 15 a 16 odůvodnění svého rozsudku zápis posuzoval
také).
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl (§ 243b odst.
2 věta před středníkem o. s. ř.).
Úspěšné žalobkyni vzniklo podle § 243b odst. 5 o. s. ř. a návazných ustanovení
právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
představuje sazba za jeden úkon právní služby v této věci částku 10.000,- Kč
(§5 písm.d/). Tuto sazbu, náležející žalobkyni za vyjádření advokátky k
dovolání, však bylo nutno krátit o polovinu, neboť šlo o jediný úkon v
dovolacím řízení (§ 15, § 18 odst.1 vyhlášky). K takto vypočtené částce 5.000,-
Kč bylo nutno přičíst podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 300,- Kč režijního
paušálu. Dále náleží straně žalující DPH ve výši 20%, takže celková výše
nákladů právního zastoupení činí 6.360,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu