28 Cdo 2051/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobců a) V. M., zastoupeného JUDr. Ivetou Konfrštovou, advokátkou, se
sídlem náměstí Přemysla Otakara II č. 6, České Budějovice, b) M. P., zastoupené
obecným zmocněncem Václavem Musilem, bytem Šipoun 17, proti žalovanému
Aeroklubu Prachatice, IČ 472 58 756, se sídlem ve Strunkovicích nad Blatnicí,
zastoupenému JUDr. Vladislavou Halodovou, advokátkou, se sídlem České
Budějovice, o zaplacení částky ve výši 99.360,- Kč s příslušenstvím a 33.120,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C
130/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 19. prosince. 2008, č. j. 6 Co 2171/2008 – 300, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. prosince 2008,
č.j. 6 Co 2171/2008 – 300, se ve výroku I., podle kterého je žalovaný povinen
zaplatit žalobci a) částku 45.846,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 28.4.2006 do
31.12.2006, s 9,5 % úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007, s 9,75 % úrokem
z prodlení od 1.1.2007 do 31.12.2007, s 10,5 % úrokem z prodlení od 1.1.2008 do
5.8.2008 a s 10,5 % úrokem z prodlení od 6.8.2008 z částky 27.434,- Kč do
zaplacení, přičemž výše úroku je v každém kalendářním pololetí, v němž trvá
prodlení dlužníka, závislá na výši repo sazby vyhlašované Českou národní bankou
zvýšení o sedm procentních bodů a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního
pololetí, a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. dubna 2008, č.
j. 8 C 130/2006 – 200, ve výroku I., podle kterého je žalovaný povinen zaplatit
žalobci a) částku 18.412,50,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 28.4.2006 do
31.12.2006, s 9,5 % úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007, s 9,75 % úrokem
z prodlení od 1.1.2007 do 31.12.2007, s 10,5 % úrokem z prodlení od 1.1.2008 do
zaplacení, výše úroku je v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení
dlužníka, závislá na výši repo sazby vyhlašované Českou národní bankou zvýšení
o 7 procentních bodů a platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí,
s e z r u š u j í.
II. Věc se v r a c í Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se žalobou ze dne 28. dubna 2006 domáhali na žalovaném zaplacení částky
99.360,- Kč a 33.120,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení,
když uvedli, že žalovaný užíval pozemky parc. č. 603/36 díly 1 a 2, v kat.
území Šipoun, které mají v podílovém spoluvlastnictví, bez uzavřené nájemní
smlouvy a bez jejich souhlasu k provozování letiště.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť souhlas k provozování letiště na
předmětných pozemcích získal od právní předchůdkyně žalobců (žalobci při koupi
předmětu věděli, že se pozemek nachází v ochranném pásmu letiště), a byl
dokonce ochoten uzavřít nájemní smlouvu s žalobci, avšak odmítl cenu nájemného
stanovenou znaleckým posudkem Ing. Ceé, který žalobci předložili, a navrhl
proto cenu stanovenou znalcem Bc. Zdeňkem Filipem.
Soud prvního stupně žalobcům vyhověl a rozhodnutím ze dne 29. dubna 2008, č. j.
8 C 130/2006 - 200, žalovaného zavázal zaplatit žalobcům 18.412,50,- Kč a
6.137,50,- Kč s příslušenstvím, když vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného
Ing. Petrem Pokorným, jenž byl v řízení ustanoven znalcem. Žalobu ohledně
zbylých částek 80.947,50,- Kč a 26.982,50 Kč s příslušenstvím zamítl.
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 19. prosince 2008, č.j. 6 Co
2171/2008 – 300, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části výroku,
kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobcům částky 18.412,50,- Kč s
příslušenstvím a 6.137,50,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalovaného
zavázal zaplatit částky 45.846,- Kč a 15.282,- Kč s příslušenstvím. Odvolací
soud určil výši nároků žalobců z bezdůvodného obohacení na základě ustanovení §
136 o.s.ř. volní úvahou, když vyšel z aritmetického průměru obvyklého nájemného
zjištěného ze všech tří znaleckých posudků (znalecký posudek Ing. Jiřího Ceé
stanovil celkové obvyklé nájemné pro předmětné pozemky na 132.480,- Kč;
znalecký posudek Bc. Zdeňka Filipa, předmětné nájemné ocenil na 9.644,- Kč;
znalecký posudek Ing. Petra Pokorného, který byl ustanoven Okresním soudem v
Prachaticích, stanovil obvyklé nájemné na 24.786,- Kč).
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozhodnutím
odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod
označil nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř. a skutečnost, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které
nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Konkrétně uvedl, že výpočet požadovaného nároku na základě aritmetického
průměru znaleckých posudků není volní úvahou podle ustanovení § 136 o.s.ř.
Žalovaný dále namítl, že posudek vypracovaný Ing. Ceé je výrazně odlišný od
ostatních dvou a tudíž je aritmetický průměr výrazně zkreslen a odvolací soud
se měl zabývat jeho správností. Konečně žalovaný uvedl, že pokud by obdobná
cena byla určena i na ostatní pozemky jím užívané, výsledné nájemné by bylo
neúnosné a pozemky by si vůbec nepronajal.
Žalobce ve svém vyjádření k podanému dovolání namítal, že plná moc vystavená
dovolatelem k jeho zastupování před dovolacím soudem nebyla udělena řádně a
odkázal na Stanovy Aeroklubu Prachatice předpokládající podpis předsedy klubu i
člena rady. Z hlediska předmětu řízení žalobce uvedl, že volní úvaha učiněná
odvolacím soudem je v souzené věci přiměřená. Předmětné pozemky jsou přitom pro
provoz letiště žalovaným nezbytné. Argument, že by žalovaný nebyl schopen
platit nájemné určené posudkem Ing. Ceé, proto nepovažuje žalobce za
relevantní. Závěrem žalobce uvedl, že námitka dovolatele týkající se vhodnosti
použitých metod znalců, a správnosti jejichž závěru svědčí o nepochopení závěru
znalce Ing. Petra Pokorného, který konstatoval, že není konkrétní metoda k
určení obvyklé ceny pozemku letiště a z ní odvozené výše obvyklého nájemného
letiště.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst.
1 o.s.ř., neboť plná moc vystavená dovolatelem je podepsána dvěma osobami, jak
předpokládá čl. V. písm. C. odst. 1. Stanov Aeroklubu Prachatice, a to
předsedou a další osobou, u níž žalobce nezpochybnil, že by nešlo o podpis
člena Rady Aeroklubu Prachatice. Dovolací soud se dále zabýval přípustností
dovolání. Žalovaný napadl výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn a byla mu uložena povinnost
zaplatit žalobci a) částku 45.846,- Kč s příslušenstvím. Dovolání je tedy
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
D. Důvodnost
Dovolání je důvodné.
1. Podle ustanovení § 451 ObčZ „každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně
obohatí,je povinen obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 ObčZ je bezdůvodným
obohacením „majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z
neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i
majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Předmět bezdůvodného
obohacení se musí podle § 456 ObčZ vydat „tomu, na jehož úkor byl získán.“
2. V souzené věci žalovaný bez právního důvodu užíval pozemky žalobců, což
nebylo v řízení před dovolacím soudem zpochybněno. K tomu Nejvyšší soud v
rozsudku ze dne 12. července 2001, sp. zn. 25 Cdo 1935/99, uvedl, že „uživatel
cizí věci […] přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva
nájmu vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou;
pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud postupem podle § 136
o.s.ř. opírajícím se o jeho volnou úvahu. Majetkovým vyjádřením tohoto
prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v
daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu
(smluvního typu či věcného práva k věci cizí), kterým se zpravidla právo
užívání věci vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá; nejčastěji jde o
nájemní smlouvu, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného,
které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na
základě platné nájemní smlouvy.“ V rozsudku ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo
2578/98, pak Nejvyšší soud dovodil, že „výše bezdůvodného obohacení
záležejícího v užívání nebytových prostor na základě neplatné nájemní smlouvy
určí soud peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v
daném místě a čase za užívání obdobných nebytových prostor, zpravidla právě
formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit
podle nájemní smlouvy. […] V případě plnění bez právní důvodu, které není dobře
možné vrátit, je obohacený povinen poskytnout tomu, na jehož úkor bezdůvodné
obohacení získal, peněžitou náhradu odpovídající hodnotě, za jaké bylo obdobné
plnění obvykle poskytováno v daném místě a čase a za obdobných podmínek. V
takovém případě je tedy nutno (obvykle pomocí znaleckého posudku) zjistit
obvyklou cenu tohoto plnění“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna
2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006).
3. V souzené věci odvolací soud určil výši nároků žalobců z bezdůvodného
obohacení, které vzniklo žalovanému z důvodu užívání pozemků, které měli
žalobci v podílovém spoluvlastnictví, tak, že s odkazem na ustanovení § 136
o.s.ř. vyšel z aritmetického průměru obvyklého nájemného zjištěného ze všech
tří vypracovaných posudků.
4. Podle ustanovení § 136 o.s.ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými
obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Postup
podle § 136 o.s.ř. není otázkou libovůle soudu, ale možností připadající do
úvahy například za situace, kdy je nárok na vydání bezdůvodného obohacení co do
svého právního základu dán a obtíže jsou spojeny pouze s výší uplatněného
nároku (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.
Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 627). Podle konstantní
judikatury „ustanovení § 136 o.s.ř. dovoluje sice postup soudu, při němž tento
v případech, lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo
nelze-li ji zjistit vůbec, ji určí podle své úvahy. Toto ustanovení nelze ovšem
vykládat izolovaně, bez zřetele k důsledkům vyplývajícím zejména z ustanovení §
120 a násl. o.s.ř., která upravují souhrnně postup účastníků a soudu při
dokazování, včetně provádění důkazů a jejich hodnocení. Zejména přitom nelze
pominout obecný požadavek podávající se z ustanovení § 132 o.s.ř. Podle tohoto
ustanovení hodnotí soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a
všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke
všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z toho
vyplývající zásada volné úvahy soudu při hodnocení důkazů je pak promítnuta do
speciálního ustanovení § 136 o.s.ř. Aplikace postupu podle posledně zmíněného
ustanovení není ovšem myslitelná bez náležitého zhodnocení skutečností
zjištěných v průběhu dokazování, a to jak z hlediska jejich úplnosti, tak i z
hlediska řádného zdůvodnění myšlenkového postupu soudu, odpovídajícího obecným
zásadám logiky, a tedy i jeho přesvědčivosti. Tím má být totiž založena alespoň
elementární možnost přezkumu správnosti takové volné úvahy soudu, o níž tento
své rozhodnutí opřel“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 1998, sp.
zn. 2 Cdon 1141/97). V této souvislosti Ústavní soud dospěl v nálezu ze dne 25.
února 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/2008, k závěru, že „v situaci, kdy závěry
znaleckých posudků jsou rozporné, a to opakovaně, nelze bez dalšího vycházet z
toho, že se soud spokojí pouze s písemným posudkem znalce a nevyužije
základního postupu, kterým je výslech znalců, popřípadě jejich konfrontace.“
5. S ohledem na výše uvedené dospěl dovolací soud k závěru, že volní úvaha
soudu ve smyslu ustanovení § 136 o.s.ř. nemůže spočívat v určení obvyklého
nájemného na základě aritmetického průměru ze tří znaleckých posudků, případně
na základě jediného z nich, aniž by soud posoudil uvedené posudky s ohledem na
výslech znalců, popřípadě jejich konfrontaci, za účelem zjištění, proč se
jednotlivé posudky tak výrazně rozcházejí (posudek žalobců stanovil obvyklé
nájemné cca 13x vyšší než posudek předložený žalovaným a více než 5x vyšší než
znalec Ing. Petr Pokorný, který byl ustanoven Okresním soudem v Prachaticích).
Na základě uvedeného zjištění měly soudy nižšího stupně hodnotit znalecký
posudek Ing. Petra Pokorného a ostatní posudky jednotlivě a ve vzájemné
souvislosti (§ 132 o.s.ř.). Pokud to odvolací soud neučinil, zatížil řízení
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2
písm. a) o.s.ř.). Způsob, jakým odvolací soud aplikoval ustanovení § 136 o.s.ř.
by navíc vedl k tomu, že by žalobci a jimi zvolený znalec mohl záměrně
nadsazovat hodnotu obvyklého nájemného za účelem umělého navyšování
aritmetického průměru. Dovolací soud výkladu ustanovení § 136 o.s.ř. vedoucímu
k takovým absurdním důsledkům nepřisvědčil.
Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu než rozsudek odvolacího soudu bez
jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř.
zrušit. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí
obdobně i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho
rozsudek (§ 243b odst. 3 o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího
(§ 243d odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř.). V jeho rámci bude při
rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§
243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 5. srpna 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu