28 Cdo 2100/2024-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: statutární město Pardubice, IČO 00274046, se sídlem v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 1, proti žalované: LOKORS trade, s.r.o., IČO 05275687, se sídlem v Brně, Hybešova 969/19a, zastoupená Mgr. Přemyslem Mužíkem, advokátem se sídlem v Brně, Šámalova 743/101, o zaplacení 646 261 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 244 C 14/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. února 2024, č. j. 70 Co 199/2022-207, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám Mgr. Přemysla Mužíka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 11 200 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, č. j. 70 Co 199/2022-207, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 7. 2022, č. j. 244 C 14/2021-170, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 646 261 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda žalovaná prodávající ve smyslu § 2112 odst. 2, věty druhé, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. z.“), měla právo vznést námitku opožděnosti žalobcem (v postavení kupujícího) učiněného oznámení vad předmětu koupě. Měl za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1052/10, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 926/2012, ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005, a ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014. Kladl rovněž otázku, zda mu při opožděném odstoupení od kupní smlouvy náleží z titulu vad plnění právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016.
3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Na vyřešení dovolatelem kladených otázek ovšem rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nezávisí. Odvolací soud totiž na základě zjištěného skutkového stavu dovodil (v souladu s judikaturou dovolacího soudu – viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 163/2022, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2370/2022), že žalující kupující neoznámil žalované prodávající jím shledané vady předmětu koupě v zákonné lhůtě dle § 2112 odst. 1 o. z. (bez zbytečného odkladu poté, co je zjistil – nevhodnost materiálu, z něhož byly zakoupené roušky vyrobeny, byla zjištěna 6. 11. 2020 a oznámení vad předmětu koupě bylo učiněno až 4. 1. 2021), pročež žalobě, jíž bylo uplatněno právo z vadného plnění, k námitce prodávající nevyhověl (§ 2112 odst. 1, odst. 2, věty první, o. z.). Jestliže přitom za řízení nevyšlo najevo (provedeným dokazováním nebylo zjištěno), že by vytčená vada plnění byla důsledkem skutečností, o kterých prodávající v době odevzdání věci věděla nebo musela vědět, nebyl zde dán ani procesní prostor k posouzení, byla-li prodávající dle § 2112 odst. 2, věty druhé, o. z. oprávněna námitku opožděnosti oznámení vad plnění (předmětu koupě) vznést. V situaci, kdy se žalobce (dovolatel) v řízení domáhá vrácení zaplacené kupní ceny (po odstoupení od kupní smlouvy), nebylo – se zřetelem k vymezení žalobou uplatněného nároku – na místě zabývat se ani tím, zda by mu případně příslušelo jiné právo z odpovědnosti za vady (přiměřená sleva z kupní ceny).
6. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje.
7. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
8. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům žalované, který podala v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši 10 900 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), dohromady ve výši 11 200 Kč.
10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 10. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu