28 Cdo 2190/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc. v právní věci žalobce R. V., zastoupeného advokátem, proti
žalovanému A., a.s., o zaplacení částky 96.450,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 99/2002, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.3.2004, č.j. 13 Co
432/2003-39, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.3.2004, č.j. 13 Co
432/2003-39, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl změněn mezitímní
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15.4.2003, č.j. 13 C
99/2002-26, o opodstatněnosti základu nároku žalobce tak, že se
zamítá žaloba o zaplacení částky 96.450,- Kč s příslušenstvím. Žádnému z
účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
Odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobce na náhradu za zřízení
věcných břemen ve prospěch žalovaného, vycházejících z § 9 odst. 5 zákona č.
229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému
majetku. Žalobce poukazoval na své nucené omezení výkonu vlastnického práva
zřízením věcného břemene ve prospěch jiné osoby. Toto břemeno bylo dvakrát
zřízeno na pozemcích žalobcem restituovaných v k.ú. N. a Pozemkový úřad v B. je
zřídil (právo přístupu a příjezdu) ve prospěch žalovaného, který má na
pozemcích rekreační chatky. Stalo se tak rozhodnutími ze dnů 1. 6. 1999 a 1. 9.
2000; v těchto rozhodnutích pozemkový úřad současně rozhodl o vlastnictví
žalobce k dotčeným pozemkům. Předmětem žaloby se stala částka, vyčíslená
žalobcem jako náhrada za výkon práv odpovídajících věcnému břemenu, a to za
část roku 1999 a za roky 2000 a 2001. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu
prvního stupně k závěru, že přes eventualitu aplikace článku 11 odst. 4 Listiny
základních práv a svobod (omezení vlastnického práva jen za náhradu, na tom byl
založen prvostupňový rozsudek) tu není bezúplatnost věcného břemene v rozporu s
ústavním předpisem. V okamžiku rozhodnutí pozemkového úřadu totiž žalobce ještě
nebyl vlastníkem pozemků a jeho vlastnické právo se obnovilo již omezené.
Zřídil-li pozemkový úřad věcné břemeno bez náhrady (§ 9 odst. 5 zákona č.
229/1991 Sb. mu možnost stanovení náhrady nedává), pak později již k přiznání
náhrady není důvodu.
Žalobce ve svém dovolání oponoval právnímu posouzení věci odvolacím
soudem a žádal, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud zjistil, že právně zastoupený žalobce podal dovolání včas
a že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního
řádu (dále „o. s. ř.“). Při následném dovolacím přezkumu pak shledal, že
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ byl žalobcem uplatněn po právu.
Ještě před hmotněprávním posouzením věci stojí za zmínku, že odvolací
soud procesně nepochybil, reagoval-li na mezitímní rozsudek nižší instance
rozsudkem, jímž rozhodl (zamítavě) o celé projednávané věci. Považuje-li
odvolací soud skutkový základ věci za dostatečný, pak při odlišném názoru na
právní kvalifikaci nároku může obecně vzato změnit mezitímní rozsudek soudu
prvního stupně, kterým se shledává opodstatněnost nároku žalobce co do základu,
a žalobu na peněžité plnění v celém rozsahu zamítnout. Tento postup není v
rozporu s principem dvojinstančnosti řízení a vyhovuje i zásadě
procesní ekonomie.
Odvolací soud však nesprávně posoudil věc po hmotněprávní stránce.
Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit od ustálené rozhodovací praxe, vztahující
se k určujícímu právnímu aspektu věci. Ta je reprezentována především plenárním
nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 41/97 (Sbírka nálezů
a usnesení sv. 10, č. 37). Jeho právní věta zní: „Přestože § 9 odst. 5 zákona
č. 229/1991 Sb., …nestanoví, že pozemkový úřad má při zřizování věcného břemene
rozhodovat také o náhradě za omezení vlastnického práva, může se dotčený
vlastník domáhat práva na poskytnutí náhrady přímo s odvoláním na čl. 11 odst.
4 Listiny základních práv a svobod, aniž by bylo nezbytně nutné z hlediska
ústavní jistoty toto právo konstituovat ještě předpisem nižší právní síly.“
To v posuzované věci žalobce učinil; odvolací soud pak, ač intenci
judikátu znal, jeho nárok nerespektoval.
Pozemkový úřad zřízením věcných břemen na vydávaných pozemcích
nepochybně omezil vlastnické právo žalobce. Dovodil-li odvolací soud, že
žalobce při zřízení věcných břemen ještě nebyl vlastníkem pozemků a nešlo tedy
o zásah do vlastnického práva, pak je nutno zdůraznit, že právní moc rozhodnutí
o vlastnictví žalobce k pozemkům a o zřízení věcných břemen na nich váznoucích
nastala ve stejnou dobu resp. téhož dne. Soudcovská úvaha nesmí ulpět na
izolovaném a formalistickém posouzení rozhodných okolností, ale musí být
schopna dohlédnout k právním důsledkům soudního rozhodnutí a v neposlední řadě
též k praktickým účinkům, které takové rozhodnutí vyvolá. Odvolací soud jakoby
ignoroval, že po právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu nastal stav, kdy byl
žalobce povinen strpět práva žalovaného z věcných břemen, aniž by byla žádoucí
(i když relativní) parita právního statusu účastníků podepřena náhradou,
náležející žalobci za omezení jeho vlastnického práva. Dovolací soud přitom
neshledává ve skutkovém základu věci zjištěném nižšími instancemi žádné takové
okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by snad měly vést k nepřiznání
náhrady žalobci za strpění zřízených věcných břemen.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil rozsudek
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, i když v něm může být zatím
rozhodnuto jen o základu žalobcova nároku.
V dalším průběhu řízení, v němž je odvolací soud vázán právním názorem
dovolacího soudu, budou postupně vzaty v úvahu i náklady dovolacího řízení
vzniklé žalobci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. února 2005
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu