USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem se sídlem ve Štětí, Kostelní 172, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o 210.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 8/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2023, č. j. 22 Co 55/2023-87,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 14 C 8/2022-61, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 210.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II.). Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody z tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního exekutora spočívajícího v tom, že v exekuci jím vedené pod sp. zn. 134 EX 11641/18, nerespektoval pravomocné soudní rozhodnutí o schválení smíru, porušil zákonné ustanovení o povinnosti vrátit z exekuce vyloučenou věc účastníkovi a rozhodl o jejím vrácení místo žalobci společnosti KROUPAR s. r. o., aniž by však byly splněny podmínky zadržovacího práva společnosti k dané věci. Soud dospěl k závěru, že pokud si soudní exekutor počínal dle svého usnesení, jež bylo pravomocně potvrzeno odvolací instancí, nedopustil se nesprávného postupu. Nebyla tak naplněna již první podmínka vzniku odpovědnosti dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 22 Co 55/2023-87, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, co do právního posouzení však naznal, že žalobcem naříkaný postup soudního exekutora nemůže být posuzován jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1, věty první, OdpŠk. Jelikož řečené konání soudního exekutora vedlo k vydání rozhodnutí, měl obvodní soud posoudit podmínky vzniku odpovědnosti státu dle § 8 OdpŠk namísto užitého § 13 odst. 1, věty první, OdpŠk. Uzavřel, že předmětné rozhodnutí soudního exekutora (ze dne 3. 3. 2021, č. j. 134 EX 11641/18-278, dále jen „usnesení exekutora“) je pravomocným rozhodnutím, jež nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem (Městský soud v Praze je potvrdil usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. 35 Co 108/2021-289, dále jen „usnesení odvolací instance“), tudíž nebyly naplněny předpoklady dle § 8 odst. 1 ani odst. 3 OdpŠk. Zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tedy jako věcně správný potvrdil.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání, maje je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu nikterak vyřešeny. Dané otázky formuluje jako a) zda může soudní exekutor postupem dle § 68 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vydat sepsanou movitou věc, která byla vyškrtnuta ze soupisu nebo vyloučena z výkonu rozhodnutí, jiné osobě, než navrhovateli, který se vyškrtnutí či vyloučení věci domáhal; b) zda je soudní exekutor vždy vázán rozhodnutím soudu o žalobě na vyloučení věci z exekuce, nebo se může od tohoto rozhodnutí odchýlit; c) zda má exekutor v případě vydání věci, která byla vyškrtnuta ze soupisu nebo vyloučena z výkonu rozhodnutí, podle § 68 odst. 7 exekučního řádu pravomoc samostatně rozhodovat, hovoří-li exekuční řád výslovně pouze o vydání věci. Dovolatel nesouhlasí s postupem nalézacích soudů a kritizuje, že soudy zkoumaly toliko formální podmínky odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk, aniž se zabývaly samotným postupem soudního exekutora ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
5. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání žalobce ovšem není přípustné.
8. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že otázka hmotného nebo procesního práva, na níž mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí nezávisí, není způsobilá přivodit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1001/2018).
9. Žalobce v dovolání formuluje toliko otázky vztahující se k postupu soudního exekutora při vyloučení věci z exekuce, na těchto otázkách však rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Jak je patrno z odůvodnění napadeného rozsudku, žaloba byla zamítnuta, neboť usnesení exekutora nebylo zrušeno ani změněno, nýbrž potvrzeno odvolací instancí, nebyla tak naplněna podmínka § 8 odst. 1 OdpŠk vyžadující pro uplatnění nároku na náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím zrušení či změnu pravomocného rozhodnutí příslušným orgánem. Nadto žalobce nenaplnil ani další podmínku vyhovění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle § 8 odst. 3 OdpŠk, jíž je vyčerpání dostupných opravných prostředků, jak správně uzavřel i odvolací soud v bodě 13 svého rozsudku. Pokud dovolatel nesouhlasil se zmíněnými rozhodnutími, mohl proti usnesení odvolací instance brojit dovoláním a využít v tomto mimořádném opravném prostředku svých argumentů podporujících tvrzení o nesprávném postupu soudního exekutora. V nynějším řízení však nemůže jeho argumentace přivodit přípustnost dovolání, neboť je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na otázkách (ne)splnění podmínek vzniku nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle OdpŠk, nikoliv na hodnocení samotného postupu soudního exekutora.
10. Dovolateli též nelze dát za pravdu, že by rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyla náležitě odůvodněna. Z obou rozsudků je zcela seznatelné, proč soudy žalobu zamítly, a nelze jim v tomto směru ničeho vytknout.
11. Z výše vylíčeného je zřejmé, že na předmětné dovolání nelze na pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto na základě § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 2. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu