28 Cdo 2749/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobce T., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. V.,
zastoupeném advokátem, o zaplacení částky 330 000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 482/98, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
Liberec ze dne 10. 8. 2008, č. j. 29 Co 453/2008-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovoláním proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil
rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 2. 2008, č. j. 5 C
482/98-146, jako první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může
být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené
námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Konkrétně dovolatel v dovolání ze dne 31. 3. 2009 namítal, že
se soud prvního stupně dopustil podstatných pochybení, když neseznámil žalobce
se svým právním názorem, dle kterého se mezi žalovaným a B. jednalo o tzv.
nepřímé zastoupení, a neumožnil tak žalobci na takový právní názor reagovat ať
už důkazními návrhy, nebo polemikou s takovým právním názorem,
odvolací soud nevzal v potaz, že případy nepřímého zastoupení dle občanského
zákoníku vyžadují povinnou písemnou formu, kdy existenci takové smlouvy nikdo
netvrdil ani neprokazoval,
závěr, že z textu písemné kupní smlouvy je zjevné, že společnost B. jedná při
prodeji vozidla žalobci vlastním jménem, je v rozporu s textem písemné kupní
smlouvy,
že by v současné době byl schopen navrhnout výslech svědka, který by potvrdil,
že společnost B. nikdy nevykupovala v autobazaru vozidla od prodávajících
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
K námitce žalobce ad a) týkající se podstatných pochybení soudu prvního stupně
Pochybení soudu prvního stupně bylo napraveno odvolacím soudem, který dal
žalobci příležitost reagovat na právní názor týkající se pasivní legitimace v
průběhu jednání, které proběhlo 10. 12. 2008 a jemuž byl osobně přítomen jeho
právní zástupce
K námitkám žalobce týkajících se ad b) neprokázání existence dohody o nepřímém
zastoupení a ad c) nesprávného posouzení písemné kupní smlouvy
Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není dovolacím
důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v případě, že odvolací soud
dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou
taková skutková zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze
domáhat jen dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3.o.s.ř. Nesprávné zhodnocení
důkazů není řádným odvolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.,
ale jen dle § 241a odst. 3 o.s.ř.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 662/2003,
uveřejněného v Soudní judikatuře č. 5, ročník 2005, poř. č. 74, „námitkou, že
soud v řízení pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo, (v citovaném rozhodnutí se jedná o
námitku, že soud nepřihlédl k řádně předložené kupní smlouvě, dokládající
existenci věřitelovy pohledávky za dlužníkem) uplatňuje dovolatel z obsahového
hlediska dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož
prostřednictvím však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
založit nelze.“
Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 28. 9. 1993, sp. zn. 1 Cdo 11/93,
uveřejněném v rozhodnut Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 2, ročník 1994,
poř. č. 19 uvedl, že za nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §
241 odst. 2 písm. d) /nyní ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b)/ nelze považovat
hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě
ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení.
Jak vyplývá ze citované judikatury Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v
Praze, posuzované námitky týkající se provádění důkazů nezakládají přípustnost
dovolaní v daném případě.
K námitce ad d) týkající se výslechu nového svědka
Dle ust. § 241 odst. 4 o.s.ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo
důkazy ve věci samé. Ustanovení nevzbuzuje žádné pochyby a ani literatura nebo
judikatura se od jeho gramatického výkladu nijak neodchyluje (viz např.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 1998, sp. zn. 3 Cdon 10/96, dle
kterého „zjištěný skutkový stav není v dovolacím řízení zpochybnitelný
argumentem, že důkazy, které dovolatel soudu nyní nabízí, lze prokázat skutkový
stav jiný, takový, jehož skutkové a právní hodnocení by vyznělo pro dovolatele
příznivěji než skutkové a právní hodnocení skutkového stavu, z nějž vyšel
odvolací soud.“
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových
stránkách www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách
http://nalus.usoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí
nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou
judikaturou dovolacího i Ústavního soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků
soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou
účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního
stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému
prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 10. listopadu 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu