28 Cdo 2822/2018-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci
žalobkyně J. P., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Janou Volrábovou,
advokátkou se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované M. Š., narozené XY, bytem
v XY, zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem v Praze 10,
Vršovicích, Bulharská 588/1, o zaplacení částky 285 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 111 C 18/2015, o návrhu
žalobkyně na opravu a doplnění rozhodnutí, t a k t o :
Návrh žalobkyně na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
prosince 2018, č. j. 28 Cdo 2822/2018-277, se zamítá.
Ve výroku označeným usnesením Nejvyšší soud pro nepřípustnost odmítl dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 1. 2. 2018, č. j. 23 Co 335/2017-234 (výrok I) a žádné z
účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). Výrok
o nákladech řízením byl s odkazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odůvodněn tím, že (oprávněné)
žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Podáním ze dne 21. 12. 2018 žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud provedl opravu
či doplnění označeného rozhodnutí v části týkající se výroku o náhradě nákladů
dovolacího řízení, namítajíc, že v tomto řízení, byť až po předložení spisu
Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně podala písemné vyjádření
k dovolání, jež bylo postoupeno Nejvyššímu soudu, který je měl prokazatelně k
dispozici před rozhodnutím o dovolání. Žalobkyní tím v dovolacím řízení vznikly
náklady ve výši 11.809,60 Kč (odměna za zastupování advokátem, náhrada hotových
výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty).
Podle § 243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení
před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až
99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu
chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava
výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí,
vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku
rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení
nenabude právní moci.
Podle § 166 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu
řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do
patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek,
který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu (odstavec 1). Doplnění o část
předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o
rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu
účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (odstavec 2). Návrh na
doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku
(odstavec 3).
Ustanovení § 166 o. s. ř. upravuje postup soudu v případě, že soud ve výroku
rozhodnutí, kterým se řízení končí (konečného rozhodnutí) nevyčerpal celý
předmět řízení nebo že opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení nebo o
návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku. Takovým deficitem
označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto
dovolání a v němž Nejvyšší soud současně rozhodl o náhradě nákladů dovolacího
řízení, evidentně netrpí. Proto nejsou dány předpoklady pro jeho doplnění.
Ustanovení § 164 o. s. ř. slouží k opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i
jiných zjevných nesprávností, vyskytujících se v soudních rozhodnutích. Zjevná
nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu
jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené
selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj.
vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické
činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a
které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání
výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je
nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku
rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán (§ 156 odst. 3 a § 170 odst. 1
o. s. ř.), ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné
nesprávnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp.
zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů
ČSSR, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).
Jestliže při rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud nepřihlédl k
vyjádření k dovolání, které písemně podala žalobkyně, a vzhledem k tomu o
náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo
na jejich náhradu, nejde o chybu v psaní, počtech, či jinou zjevnou nesprávnost
v písemném vyhotovení rozhodnutí a nejsou dány ani podmínky ustanovení § 164 o.
s. ř. (§ 243b o. s. ř.) pro vydání opravného usnesení (srov. např. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3379/2015).
Proto Nejvyšší soud návrh žalobkyně zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 1. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu