28 Cdo 2838/2024-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Insolvenční agentura v. o. s., IČO 29115540, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, jako insolvenční správkyně dlužníka P. P., zastoupená Mgr. Kateřinou Lukešovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti žalované: M. Š., zastoupená Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4828, o zaplacení 1 445 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 23 C 96/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2024, č. j. 38 Co 26/2024-146,
I Dovolání se odmítá. II Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 424 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Olborta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 38 Co 26/2024-146, rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 5. 2023, č. j. 23 C 96/2021-96, ve výrocích I a III změnil tak, že žalobu o zaplacení 1 445 000 Kč s příslušenstvím zamítl a stanovil, že se žalované poplatková povinnost neukládá (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda lze ustanovení § 107 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), aplikovat i na plnění poskytnuté v situaci, kdy kupní smlouva v důsledku nedostatku kontraktace uzavřena nebyla. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, uveřejněného pod číslem 32/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Vyjadřovala rovněž názor, že v poměrech, v nichž je posléze zrušeným pravomocným soudním rozhodnutím kupní smlouva hodnocena jako platná a následně je na základě kasačního rozhodnutí dovolacího soudu deklarována její neplatnost, měla by v souladu s dobrými mravy promlčecí doba, v níž měl být nárok na vrácení poskytnutého plnění uplatněn u soudu, běžet až od okamžiku doručení onoho kasačního rozhodnutí dotčenému účastníku. 3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 5. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je vznik synallagmatického závazku ve smyslu § 457 obč. zák. důsledkem absolutně neplatné nebo později zrušené smlouvy. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., jehož smyslem je zachování rovnováhy práv obou smluvních stran neplatné či později zrušené smlouvy, dopadá tedy na případy, kdy bylo plněno na základě existujícího, byť absolutně neplatného či později zrušeného smluvního ujednání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, uveřejněný pod číslem 32/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3041/2010, či ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4740/2015). 6. Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. na projednávanou věc nedopadá, když mezi insolvenčním dlužníkem P. P. coby kupujícím a žalovanou jakožto prodávající na základě jejich jednání, uskutečněného v roce 2013, kupní smlouva uzavřena nebyla (přijetí návrhu kupní smlouvy nenabylo účinnosti – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3278/2019), nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit a jež váže aplikaci ustanovení § 107 odst. 3 o. z. na případy existentní (byť neplatné či později zrušené smlouvy), neodchýlil. 7. Ve vztahu k úvahám o počátku běhu promlčecí doby, jenž konvenoval by (dle mínění dovolatelky) dobrým mravům, postrádá pak dovolání vymezení předpokladů přípustnosti. Není z něj totiž patrno, zda by mělo jít o otázku, na jejímž posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti dosavadní judikatuře posouzena jinak. Odvolací soud ostatně na řešení uvedené otázky své rozhodnutí ani nezaložil a založit se zřetelem k projevené procesní aktivitě účastníků řízení ani nemusel (otázka souladu učiněného právního závěru o počátku běhu promlčecí doby, případně vznesené námitky promlčení, s dobrými mravy dovolatelkou za řízení před odvolacím soudem nastolena nebyla). 8. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje. 9. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř). 11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované patří odměna advokáta ve výši 14 100 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 17 424 Kč. 12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu